"Už ani nevím, kdy se to zvrtlo a já pochopil, že pro mou ženu je mnohem důležitější práce než rodina," říká sedmatřicetiletý Jakub. "Marta byla vždy cílevědomá a hodně pracovitá. Zpočátku mi to ale imponovalo a líbilo se mi, že dokáže jít za svým cílem. Začínala pracovat jako personalistka v jedné velké firmě a postupně se vypracovávala výš a výš. Ovšem za cenu toho, že v práci trávila veškerý volný čas, nosila si resty i domů a dělala dlouho do noci. Když se narodila Madlenka, už týden po porodu se vrátila do práce a dítěti pořídila chůvu, která s ní chodila do kanceláře a nosila jí malou, když potřebovala nakojit."
"Přiznám se, že v tomto stádiu mi to ještě nepřišlo neúnosné, i proto, že Marta vydělávala o hodně víc než já a prakticky držela rodinný rozpočet. Nepotřebuju si honit ego a dokazovat si, jaký jsem chlapák, takže mi nedělalo problém starat se o Madlenku, když chtěla Marta pracovat.
Jenže postupem času to bylo horší a horší. Madlence jsou teď už skoro čtyři roky a mámu skoro nezná. I když je náhodou Marta doma, stejně ji vůbec nevnímá. Když na ni malá mluví, zírá do počítače a jen jí na všechno přitakává, aby měla pokoj. Na dovolenou jsme původně jezdili všichni, ale když nás Marta začala vysílat na výlety, aby mohla v hotelovém pokoji v klidu pracovat, vzdal jsem to a jezdíme s Madlou na prázdniny sami.
O našem soukromém životě ani nemluvím, protože spolu samozřejmě ani nemluvíme, ani nespíme, protože Martě to připadá jako zbytečná ztráta času, který může věnovat práci. Už delší dobu zvažuji rozvod, ale bojím se, že nedostanu Madlenku do péče. A její ztrátu bych nepřežil. Někdy zas přemýšlím, že bych si našel milenku, protože Marta už je tak mimo, že by jí to snad ani nevadilo."
Práce a jenom práce
V Japonsku zemře na přepracování každý rok tisíc lidí a každý dvacátý zaměstnanec dostane v důsledku přílišného pracovního vytížení mrtvici nebo infarkt. V Nizozemí je to přibližně každý pětatřicátý a počet lidí, jimž zdraví zlikviduje jejich zaměstnání, stále roste na celém světě.
Workoholismus je totiž považován za společensky tolerovatelnou závislost. "Ačkoli je workoholismus závislost jako kterákoli jiná, společnost k němu přistupuje do jisté míry vstřícněji a někdy ho prezentuje dokonce pozitivně," říká psycholožka Zdeňka Dušková.
"Současná společnost je totiž velmi orientovaná na výkon a vysoké pracovní nasazení je často vnímáno nejen jako klad, ale i nutnost. Ačkoli ještě před několika lety postihoval workoholismus téměř výhradně muže, v posledních letech poměr žen-workoholiček stále stoupá."
I když se může zdát hranice mezi těžce pracujícím člověkem a workoholikem velmi tenká a nezřetelná, to, že je vaše partnerka postižená workoholismem, poznáte zcela jistě. "I velmi vytížení lidé si dokáží ve svém životě udržovat jakousi rovnováhu mezi profesním a osobním. Workoholici tento náhled zcela ztrácejí a alfou a omegou jejich života je pouze práce," říká psycholožka. Takže zatímco ostatní ženy velmi často zalétnou v práci myšlenkami ke své rodině, vaše workoholická partnerka bude i ve společnosti vás a vašich dětí myslet především na práci.
Je to adrenalin. Zvlášť, když nesete odpovědnost i za svůj tým, a tedy i riziko, můžete si vytvořit závislost na vypjaté situace.
Předmět závislosti, práce, odsunuje u workoholika stranou všechno ostatní, takže začne ze svého života vytěsňovat své koníčky, přátele a nakonec i vztah s vámi nebo se svou vlastní rodinou. "Workoholici odmítají věnovat čas čemukoli jinému než své práci, jakoukoli jinou aktivitu považují za ztrátu času a neustále jsou myšlenkami u svých pracovních povinností. Podobně jako ostatní závislí si však nejsou ochotni připustit, že mají nějaký problém a odmítají vyhledat odbornou pomoc. Jedou až do posledního dechu, dokud se nezhroutí nebo se jim všechny vztahy nerozpadnou," dodává psycholožka.
Závislost na adrenalinu
Podle doposud provedených výzkumů je workoholismus v podstatě závislostí na adrenalinu, který vysoké pracovní vytížení workoholikům přináší. Pokud tedy vaše drahá polovička pracuje jako uklízečka, je velmi nepravděpodobné, že by workoholismu někdy propadla. Jestliže však například vede tým několika lidí, riziko už je mnohem větší.
Podle vědců z University of North Carolina, kteří na toto téma provedli v roce 2004 výzkum, však ve skutečnosti žen postižených workoholismem nepřibývá, jen se přesouvají na viditelnější pracovní pozice. V minulosti se prý většina workoholiček nacházela mezi ženami v domácnosti, které nacházely uspokojení v nekonečném uklízení a podobně. V současné době zastávají manažerské pozice, opouštějí kancelář jako poslední a zůstávají i tehdy, když už je všechna práce hotová.
Vy fungujete jako chůva a hospodyňka v jednom. Snažíte se dětem donekonečna vysvětlovat, proč se maminka nedostavila na školní besídku nebo přišla pozdě na narozeninovou oslavu. Vozíte děti na kroužky, píšete s nimi úkoly a vaše partnerka je doma v podstatě jen do počtu, protože o děti v rodině nejeví žádný zájem. Nemluvíte spolu, a pokud, tak jen o pracovních záležitostech. Je vyčerpaná, předrážděná, ale odmítá zvolnit, protože trpí utkvělou představou, že bez její opory by se svět přestal otáčet na správnou stranu.
Můžete vyhrožovat, domlouvat, rozumně argumentovat, ale nic z toho bohužel nepomůže. Řešením je často jen odborná pomoc, která odhalí příčinu problému a představuje pro workoholičku autoritu, která jí pomůže změnit životní priority. Bez vaší podpory a trpělivosti se však její léčba neobejde.
