Máme spolu sex dost často? Nezaostáváme za ostatními? Máme zdravý sexuální život? K sebezpytujícím chvilkám si najde jednou za čas důvod každý pár. Výzkumy již několikrát potvrdily, že lidé, jimž stálý svazek přináší častý sex, vykazují větší míru štěstí a spokojenosti. Na druhou stranu však mnozí odborníci upozorňují na to, že sex se sám může snadno stát jednou z položek na seznamu povinností vedle práce, vyřizování složenek a péče o děti. Přílišné nároky vyrostou do podoby stresového faktoru i v posteli.
Pocit, že „musíte“, je ničitel
Tým Amy Muise z psychologického oddělení University of Toronto Mississauga, který studii zpracoval, vyšel z výzkumu s téměř 26 tisícovkami respondentů, k němuž využil i data o 2 400 manželských párech sledovaných v rámci amerického šetření v rodinách a domácnostech. Zkoumal souvislost mezi častostí sexu a pocitem štěstí a zjistil, že milování jednou týdně je přesně tou hranicí, která znamená markantní rozdíl. Páry, které si dopřávaly intimní hrátky méně často než jednou týdně, totiž vykazovaly menší životní spokojenost. A naopak frekventovanější sexuální akty se silnějším pocitem štěstí spojeny nebyly, jednotýdenní sex trumfnout nedokázaly.
Ba co víc, nemusejí prospívat. „Obávám se, že páry mohou propadnout strachu, že musejí podstupovat sex tak často, jak jen je to možné,“ vysvětluje Amy Muise. Jednotýdenní frekvence přináší podle ní sex bez pocitu povinnosti a provinění v případě nesplnění závazku. Milování jednou týdně podle ní může být „realističtějším cílem, než si myslet, že musíte mít sex každý den, mít obavu, že je to nesplnitelné, a tendence se mu vyhýbat“.
Nebezpečí, že častější sex s sebou může nést i nechtěné dopady, potvrzuje například studie z loňského srpna. Vědci při ní požádali páry, které si užívaly intimních hrátek šestkrát do měsíce, aby frekvenci na devadesát dnů zdvojnásobily. Výsledek? Dobrovolnické dvojice za svou účast na pokusu pykaly horší náladou a menším potěšením ze sexu než ty páry, jimž vědci dovolili zachovat si svůj obvyklý rytmus sexuálního života. „Když se vám říká, že něco musíte dělat, vždycky to s sebou nese méně zábavy,“ shrnuje prosté poučení psycholog George Loewenstein z Carnegie Mellon University.
Nemůže však být pro některé páry i jednotýdenní frekvence příliš ambiciózní, než aby vedla ke spokojenosti? Muise sama přiznává, že v tom je přínos jejího výzkumu omezený. Takové dvojice bezpochyby existují. „Určitě jsou páry, pro jejichž štěstí bude prospěšný méně častý sex, i páry, jimž zaručí větší štěstí sex častěji než jednou týdně,“ nezastírá.
Sexuální terapeutka Vanessa Marinová s ní souhlasí. Pro CNN uvedla, že se vyhýbá tomu, předepisovat svým klientům, jak častý sexuální život mají mít. „Dávám přednost experimentům. Ať si klienti vyzkoušejí mít po jeden měsíc sex dvakrát týdně a zjistit, jak jsou spokojeni, potom zase jednou týdně – a s frekvencí si takto hrát,“ popisuje.
Loewenstein dodává, že páry ničící si život obavami, zda plní sexuální povinnosti dost často, mají problém, zdůrazňuje však, že existuje ještě větší potíž. Čelí jí dvojice, jejichž intimní život téměř zamrzl. Jim doporučuje, v souladu se zjištěními studie Amy Muise, milování jednou týdně. „To je dobrý cíl, to by měla být skoro přirozená konstanta,“ tvrdí.
Vědci se sice dobrali sexuální frekvence spojené s největším pocitem štěstí, jenže nakonec si stejně každý pár musí najít tu svou.
Studie má však ještě jednu slabinu, podstatnější. Podobně jako mnohé jiné totiž nedokáže stoprocentně odlišit, zda se ve vztahu mezi jednotýdenní frekvencí sexu a pocitem štěstí jedná o příčinnost, nebo pouhou souvislost. Milují se páry jednou týdně proto, že jsou šťastnější? Nebo jsou šťastnější proto, že si jednou za sedm dní pozvou do ložnice sex? Je to možná ještě jinak, platit může obojí. Štěstí otevírá dveře sexu a milování zvyšuje štěstí.
Od desítek sekund po desítky minut
I druhý z aktuálních výzkumů se týkal času, tentokrát však jeho dobrovolníci potřebovali stopky, vědce totiž zajímala délka trvání sexuálních aktů. A byli striktní, šlo jim o čistý čas, bez předehry a následného mazlení. Počítala se jen doba mezi počátkem kopulace a mužovým vyvrcholením, což bylo mimochodem v některých zdrojích kritizováno jako neférově mužské vymezení pohlavního aktu.
Pokusu se účastnilo pět set heterosexuálních párů z celého světa, z Austrálie vše koordinoval psycholog z University of Queensland Brendan Zietsch. Dvojice měřily délku svých sexuálních aktů po dobu čtyř týdnů, stopky zmáčkly při vniknutí penisu do vagíny a zastavily je při ejakulaci. Sám Ziestch sice uznává, že milování lze definovat i jinak, moment penetrace a ejakulace však považuje za nejzjevnější a nejjistější mezní body, které sex vědě nabízí. Ostatně výzkum musel respektovat i další „deformace“, samotné vědomí, že jejich výkony jsou monitorovány, aby byly poté zkoumány a rozebírány, mohlo mít na délku aktu vliv. „Jenže věda je zřídkakdy perfektní a tohle bylo to nejlepší, co jsme měli po ruce,“ vysvětluje realisticky Zietsch.
A tak se páry monitorovaly. Časy, které naměřily, překvapí velkorysým rozptylem. Zatímco nejrychlejší výkon potřeboval pouhých 33 vteřin, na opačném pólu se vyjímal přímo vytrvalecký čas 44 minut. „Je tedy jasné, že neexistuje jedna ́normální ́ délka sexu,“ shrnuje jednou větou výsledné zjištění vědeckého experimentu, který navštívil všechny kontinenty, Zietsch. Výzkum však samozřejmě odhalil i medián délky aktu, byl jím interval 5,4 minuty. Znamená to, že přesně polovina párů se zaskvěla delším sexem a polovina vykázala rychlejší splnění postelového úkolu.
Zatímco ústřední zjištění výzkumu může znít banálně a vlastně lacině, sekundární výsledky jsou zajímavé. Studie například neprokázala, že by na délku aktu mělo vliv použití kondomu nebo obřízka, což jde proti obecnému přesvědčení, které si s oběma faktory spojuje menší citlivost penisu, a tedy pomalejší start ejakulace. A překvapí i fakt, že starší páry byly těmi, kdo vykazoval rychlejší, kratší pohlavní styk.
Jde-li o geografické rozložení, shrnuje Zietsch, že země nevykazovaly markantní odlišnosti, doba pohlavního aktu se lišila i uvnitř jednotlivých států. Výjimku však tvoří Turecko, trochu škodolibě vypichuje Zietsch, je to země uspěchaných milovníků. Pohlavní styk tam respondentům v průměru trval výrazněji kratší dobu než jinde, 3,7 minuty.
Sexuální horečka sobotní noci
Ve světle čísel si všímá sexu ještě jedna nová studie z Velké Británie. Podnikl ji server Illicit Encounters, účastnilo se jí tisíc uživatelů a uživatelek a odhalila den a čas, kdy Britové a Britky nejhojněji holdují sexu. Nejžhavějším bodem kalendáře je podle ní sobota, a to ve 22 hodin a 24 minut. Na druhém místě se, jde-li o dny týdne, umístila neděle, patří jí 26 procent sexu, tedy o 16 procent méně než vítězné sobotě. Na pátek připadá 22 procent, na posledním místě se nepřekvapivě umístil s pouhým jedním procentem - první pracovní den, pondělí.
Server Bustle však upomíná, že bychom při hodnocení výsledků průzkumu neměli zapomínat na to, z jakých kruhů se respondenti rekrutovali – server Illicit Encounter (Pokoutní dostaveníčko) totiž slouží vdaným a ženatým pro hledání partnerů pro nevěru. K tomu server dodává, že zatímco muži nejvíc touží po sexu ráno, ženy v noci. Je tedy zřejmé, kdo vyhrává, lakonicky konstatuje Bustle.
Plánujete si sex, máte na něj předem vyhrazený den?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 1. května 2016. Anketa je uzavřena.
