Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Sexuální univerzita a sex jako hřích: extrémy intimních zvyků světa

aktualizováno 
Sex je tam tak přirozený jako spánek či jídlo, věrnost se mladým zapovídá a povzbuzuje se promiskuita. I díky tomu prý indický kmen Muria netrpí žárlivostí a majetnictvím. Společenství irského ostrova Inis Beag je naprostým opakem, sex v něm byl hříchem. Představujeme další neobvyklé sexuální zvyky světa.

Mladé dívky, ale i hoši kmene Muria, se na pobyt v ghotulu, škole sexu, sounáležitosti s komunitou i dalších důležitých dovedností pro život, těší. | foto: Profimedia.cz

Komuna, ubytovna a noční podnik v jednom. Kmen Muria, Indie

Je-li země, kde byste sexuální nevázanost nehledali, je to Indie. Právě proto hodnoty a obyčeje kmene Muria ze státu Madhjapradéš z jejích zvyků tolik vyčnívají. S podivuhodnou institucí zvanou ghotul na vrcholu tamního společenství.

O praktikách kmene, který žije v oblasti Bastar, se dlouho vědělo jen velmi málo. Především kvůli morálnímu přesvědčení cestovatelů a antropologů. Buď se totiž ostýchali zkoumat sexuální život domorodců, nebo zjištěné poznatky nepublikovali, protože jim to „slušnost“ nebo obavy z reakce akademické obce a veřejnosti nedovolovaly.

V případě kmene Muria nakreslil pronikavější obraz jeho života a systému ghotul především antropolog Verrier Elvin. Zjednodušeně řečeno, ghotul obydlí, které slouží mládeži od deseti či dvanácti let, i když některé zdroje začínají již u šesti let. Dvěma z obyvatel, jedné dívce (říká se jí Belosa) a jednomu hochovi (Sidar), je vyhrazena zvláštní, rituální role. Kromě organizace vaření a úklidu mají zodpovědnost za to, aby každá slečna spala s každým hochem a aby se obměňovaly sexuální praktiky. Pro obyvatele ghotulu to nepředstavuje žádný šok, jako děti totiž byli svědky intimních hrátek svých rodičů. Sex ve společenství Muria není tabu a neschovává se.

Podle Elwina, který s kmenem pobýval ve dvacátých letech minulého století, existovaly dva typy ghotulů. V onom starším se mladí nakonec párovali v trvalých svazcích, které vydržely až do sňatku, v pozdějším druhu této instituce byla výlučná partnerství zapovězena.

Fotogalerie

K dispozici přitom máme i novější svědectví indického novináře Sondeepa Shankara. Líčí, že při svém vstupu do ghotulu dostane každý chlapec i dívka nové jméno. Mohou si svobodně vybrat partnera, ovšem věrnosti se staví do cesta pravidla: žádný pár spolu nesmí strávit více než sedm nocí. Podle vědce Davida Orra je řád ještě přísnější, s tímtéž partnerem či partnerkou může dívka či mladík spát maximálně dvakrát či třikrát po sobě. Starší učí sexuálním praktikám mladší, pokud však dotyčný či dotyčná intimní hrátky nechce, není k nim nikdo nucen. A protože neexistuje anglický překlad slova ghotul, nabízí Orr vlastní výklad: „Pro mladé lidi z kmene je to současně komuna, ubytovna a noční podnik.“

Ještě novější záznamy nabízí vědec a fotograf Krishnanad L. Kamat a jeho definice ghotulu je dokonce bohatší. „Je to živá, živoucí univerzita,“ píše s neskrývanými sympatiemi, „nejsou tam žádné učebnice ani testy, vyučuje se tam však život sám. Studenti tam jsou učiteli a učitelé studenty. Je to skutečný zázrak.“ V ghotulu se mladí učí i pěstovat zeleninu, je to však též kulturní centrum. Rozplýval se nad ním i Elvin, který označil ghotul za „republiku dětí“.

Kamat popisuje, jak se večer omladina schází kolem ohně, padají vtipy, žertuje se, zpívá, tančí, hrají se hry. Poté následovala kontrola domácích úkolů, od úklidu po zemědělské práce. Padají tresty jako stání na jedné noze, skákání jako králík, ale i pětadvacet přes zadek. Poté se recituje, na řadu přicházejí masáže, překvapivě nevinné.

Autor však nedělá z ghotulu domov mnichů a jeptišek, rozhodně nezastírá, že k výuce patří i sex. V ghotulu se nedělá rozdíl mezi láskou a sexem, sex je považován za tak přirozenou věc jako spánek či potřeba jíst, objasňuje.

Jednoduchost a přirozenost komunity kmene Muria vede podle Kamata k rovnosti mezi chlapci a dívkami, muži a ženami. Obě pohlaví si nechávají narůst dlouhé vlasy, zdobí se náramky a ozdobami, muži bývají často nápaditější než ženy, u nichž se ozdoby omezují jen na vlasy.

Publicista z indického serveru The Tribune Ruby Gupta vysvětluje, že instituce ghotulu se vyvinula se specifickým záměrem podepřít a posílit společenství. Mladí lidé se tam učí, jak překonat touhu vlastnit druhého a žárlivost a naopak jak rozvinout přátelskost, sympatii a smysl pro celek. „Místo individualistické lásky je tam přítomna láska ke komunitě, individualismus nemá v ghotulu místo,“ shrnuje. Instituce ghotulu spojuje komunitu a vytváří skupinovou disciplínu. A Gupta dodává, že to, co by se západnímu světu zdálo jako podpora promiskuity, vede k absenci zločinů spáchaných ze žárlivosti, které jsou naopak běžné u jiných kmenů.

Časy se však mění i u kmene Muria a ne všichni s tradiční reprodukcí společnosti souhlasí. Především ti mladí, jimž se dostalo vzdělání, se vzpouzí, i proto, že jim ve škole řekli, že sex před manželstvím je zakázaný. „Myšlenka, že máte sex s dívkou v téže místnosti, kde spí vaše sestra s chlapcem, je pobuřující,“ citoval Sondeep Shankar v článku z roku 1997 učitele Somarama Dugga, který se se svým bratrem rozhodli vést místní kampaň proti ghotulu.

Dugga vysvětluje, že podle něj původní účel ghotulu nebyl nevázaný sex. „Byla to centra vzdělávání, učení se, jak žít v komunitě,“ říká. Novinář podotýká, že se moderní novoty nesetkaly s pochopením většiny kmene. Duggu na jeho tehdy poslední osvětové misi zastánci starých zvyklostí zmlátili. „Nedíváme se na sex tak jako ne-kmenoví lidé,“ vysvětlil Jairam, jeden z těch, kteří tehdy kritika instituce ghotulu seřezali.

Sexuálně nejrepresivnější společenství světa. Inis Beag, Irsko

Nyní se vydáme na opačnou stranu světa – a též na opačný pól přístupu k sexu a sexualitě. Katolická komunita Inis Beag žije v oblasti Connemara v Irsku, na ostrově, jehož pravý název je Inishnee. Světu ji představil kulturní antropolog John Cowan Messenger, který ji zkoumal od roku 1958 do roku 1966 a popsal ji ve studii Sex a represe v irské lidové komunitě.

Jeho popis tamního nepočetného společenství, které v době jeho pobytu nečítalo více než 350 lidí, zní jako nejhorší ozvuky nejčernějšího tmářství. Krásná příroda, melancholické moře, mlčenlivá skaliska, louky a vřesoviště – ale též surovost, neotesanost, a co se týče osobního, intimního, vnitřního života rovněž odcizení. Byla to komunita, v níž měla drsnost přednost před křehkostí, síla před citem. A v níž byl sex nutným zlem, který společenství vytěsňovalo a potlačovalo, jak jen to bylo možné. Zbyl z něj čistě jen nezbytný nástroj plození dětí.

Ostatně, u dětí represe začínala. Protože nahota a vůbec cokoli tělesného byly pro tamní katolickou víru zostuzující, neslušné. Už těla nemluvňat byla vždy před zraky jejich sourozenců a cizích lidí úzkostlivě zakrývána, a aby se jejich nahotou hřešilo co nejméně, rodiče je myli pouze jednou týdně, tvrdí antropolog. Později, od dětského věku, rodiče umývali potomkům pouze ty části těla, které byly přístupné, aniž by se dítě muselo svlékat, tedy obličej, krk, ruce a předloktí, nohy od kolene dolů, vypočítává Messenger. Děti i rodiče se převlékaly potají, obvykle pod pokrývkou. Matky miminka obvykle nekojily, to kvůli možným sexuálním konotacím. Cokoli sexuálního bylo hříšné, dokonce i psi byli biti za to, že si lízali genitálie.

Jakékoli styky hochů a dívek byly zapovězeny, námluvy neexistovaly, manželství domlouvali rodiče bez ohledu na přání dětí. Pokud by došlo k těhotenství před uzavřením manželství, měl pár jen dvě možnosti, buď se vzít, nebo se nechat vyloučit z komunity. Nepsaný zákon společenství byl však jen preventivní hrozbou, síla tradičních restrikcí byla tak mocná, že k případům předmanželského styku jednoduše nedocházelo.

Sexu si přitom obyvatelé ostrova dlouho vůbec neužili, průměrný věk uzavření manželství byl totiž šestatřicet let pro muže a pětadvacet pro ženu. Téměř třetina lidí přitom do manželství nikdy nevstoupila a dožila tak v celibátu. Ovšem zdravého sexuálního života se nedočkali ani ostatní. Sex nebyl radostnými hrátkami ani pro ženy, ani muže. Ženy byly v kostele poučovány, že jejich úkolem je vyhovět manželovi a že odmítnutí by bylo smrtelným hříchem. Sex tak pro ně nebyl ničím jiným než povinností, ženský orgasmus byl nemyslitelný – i taková prostopášnost by přece byla hříšná. Radost ze sexu však nečekala ani na muže. Předehra se omezovala na líbání a držení ženy za hýždě, tamní sexuální zvyklosti neznaly francouzské polibky, orální sex, žena nemohla vzít mužův penis do rukou. Sex se redukoval na rychlý, chladný, často bolestivý akt v misionářské pozici, po němž muž okamžitě usnul. Na city ani rozkoš nebylo místo.

Byly-li životní podmínky surové pro všechny, jako v každé patriarchální společnosti platilo, že pro ženy zejména. Byly sexuálními otrokyněmi mužů a trpěly více než oni naprostou absencí sexuální výchovy. Když dívky zažívaly první menstruaci, trpěly strachem, že umírají, protože se jim nedostalo ani od matek poučení, to ostatně pro to, že nikdo předtím nepoučil ani matky. A naopak když přišla menopauza, doprovázená bolestmi hlavy, návaly horka a celkovou slabostí, mělo se obecně za to, že celý proces skončí zešílením. Některé ženy proto volily raději smrt.

Sexuálně represivní povaha společenství však měla dopad i na muže. Vedla k excesivní masturbaci, alkoholismu a opileckým rvačkám.

Které sexuální normy by vám vyhovovaly víc, kde byste žili raději?

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 4. října 2015. Anketa je uzavřena.

V kmeni Muria 2123
Na ostrově Inis Beag 229
Autoři:




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.