Soudce seděl v síni a žasl. Jeho verdikt krátce poté přivedl v úžas všechny přítomné a přes média i širokou veřejnost. Představitel spravedlnosti měl totiž spoustu důkazů, svědectví policisty, výpovědi poškozených (i když ne všech, protože většina z dvaceti seřezaných grázlů z americké nacistické strany ještě pořád ležela v nemocnici), měl dokonce i přiznání obžalovaného, nanejvýš jisté a hrdé přiznání obžalovaného. Měl všechno, ale přesto vynesl osvobozující rozsudek.
Nemohl totiž uvěřit, že mnohem větší přesilu spráskal na jednu hromadu tento pan Greenstein, který nejenže vypadá slušně, ale navíc se nechlubí nijak gigantickou konstitucí. Měří pouhých 165 centimetrů a váží ubohých 64 kilogramů. Takové tintítko.
Tato vizuální rozvaha byla tragickým omylem americké justice, byť v tomto případě nad onou chybou těžko plakat.
Věchýtek, který odmítal zemřít
Jistým způsobem byl "omylem" i Joseph "Joe" Greenstein, jehož příběh vás nechá s ústy dokořán a očima obdivně rozšířenýma tím spíš, budete-li ho znát celý, od počátku v roce 1893, kdy se narodil extrémně chudé dělnické židovské rodině v polské vesnici Suvalk. Tehdy mu naopak verdikt nedal žádnou šanci. Lékař prohlásil, že tohle dítě, které přišlo na svět, když se jeho zesláblá matka zhroutila na ulici šest týdnů před plánovaným porodem, přežije jen pár hodin. Dech miminka byl stěží postřehnutelný, nevážilo víc než kilo a půl.
Už tehdy vyrazil všem místním dech, přežil totiž. Dostal jméno Yoselle Leib Greenstein, ale na světě se udržel jen proto, aby poznal, jak krutý dovede být. Rodina neměla co jíst a když v jeho pěti letech zemřel na astma jeho otec, stala se z utrpení muka. Malý Yoselle, ač rok za rokem přežíval, trpěl astmatem, měl extrémně bledou pleť, byl dýchavičný a slaboučký. Letos už nepřežije, osmnácti se nedočká, řekli jednou lékaři jeho matce.
Téhož dne však přijel do městečka cirkus.
Síla mysli, ducha i těla
Malý Yoselle se na plakát díval uhranutě, s velmi osobním zaujetím. Hlavní atrakcí byl totiž ruský silák Volanko, šampion, jehož železná konstituce na obrázku neduživého hocha fascinovala jako opačný pól jeho samého. Jako by v něm nezdolná vůle přežít viděla pomoc osudu: musí ho vidět.
Mnohé Greensteinovy kousky byly založeny na síle jeho vlasů a krku.
Výprava do cirkusového ležení však nejdřív dopadla jako z románu, jehož autor nemá s týraným malým hrdinou ani se čtenáři nejmenšího soucitu. Výrostci od cirkusu poznali, že ten chcípáček zvenku je Žid, a zbili ho. Bývali by ho snad ubili, kdyby se neobjevila mohutná postava. Když se malí násilníci rozprchli a Yoselle zvedl na zemi uplakané oči, uviděl nad sebou samotného šampiona.
"Prý umřu, dnes mi to řekli hned tři doktoři," vyhrkl na siláka už v jeho příbytku. Když mu ruský borec prozradil, že byl kdysi churavější než on, upřel na něj Yoselle bledé oči a zeptal se, zda jej vyléčí. "Ne, to můžeš udělat jen ty sám," odpověděl Volanko a vzal si chlapce do učení.
Začínali každý den ráno hodinou dýchání. Volanko učil hocha umění dýchání dolů do břicha i výše do hrudníku, každý den, týden po týdnu. "Jak dlouho to budu muset takhle cvičit?" ptal se žák a pacient. "Do konce života," odtušil prý železný muž. "Dech živí oheň života, bez vzduchu oheň umírá."
Také chlapcův jídelníček vzal silák do svých rukou: hodně ovoce a zeleniny, ovesné kaše. Jednou svěřenci ukázal stroj uvnitř svých hodinek: "Vidíš tam někde špínu? Ne. Tvoje tělo je přitom mnohem složitější než hodinky. Nedávej do něj nic špatného jen proto, že tě to na chvíli příjemně pošimrá na jazyku."
Pak přišlo posilování, nejprve s prázdnými vědry, poté v nich bylo víc a víc písku. "Čas pracuje pro tebe," zněla další rada a chlapec cvičil, zatímco cirkus brázdil Ruskem a pak Indií a Volanko na každé zastávce přemohl kohokoli, kdo se jej odvážil vyzvat. Brzy zavedl do ringu i Yoselleho. Stal se však chlapcovým průvodcem ve všech směrech, nejen co se týče síly. Šlo hlavně o celek. "Než se do něčeho pustíš, musíš uspět tady," ukazoval na hlavu a srdce. "Mysl, duch, akce. Rozhodná mysl, silný duch, čistá akce."
Domů se Yoselle vrátil po osmnácti měsících a byl tak jiným člověkem, že když ho uviděla jeho matka, prý omdlela. Našel si ženu a nastoupil kariéru zápasníka, ale v roce 1910 mladí manželé odjíždějí do Spojených států. Ona doba Židům nepřála. Nejprve zamířili do Texasu, kde se živil jako dokař, dělník na ropných polích a příležitostný zápasník, nakonec se stěhují do New Yorku.
Tam si Yoselle, už jako Joseph či Joe, zjednává famózní reputaci "nejsilnějšího muže světa". Byl-li zatím jeho příběh o vůli žít a zesílit, odteď je i o neuvěřitelných kouscích.
Letadlo, které se nedokázalo rozjet
Je jich nepočítaně, toto je jen skromná ochutnávka: Dokázal ležet zády na koberci s hřeby, zatímco na těle měl desku, na níž hrál dixieland o čtrnácti muzikantech. Vyměnil pneumatiku u auta bez jakýchkoli nástrojů. Zvládl zpřetrhat tři řetězy expanzí hrudníku a ohnout podkovu, jejíž jeden konec byl ve svěráku, zatímco druhý držel v ústech. Zarážel hřeby do prken vlastními dlaněmi, dokázal je rozkousnout na dvě části, stejně jako uměl rozkousnout čtvrťák.
A jeho nejskvělejší výkon, zaznamenaný listem Buffalo Evennig Times v roce 1928: Na tamním letišti nechal k letadlu přivázat řetěz, na jehož druhý konec se přivázal za vlasy. Pilot se pak snažil letadlo rozjet, túroval stroj Fairchild FC-2 až na 1 600 otáček za minutu, které by ho v letu nesly rychlostí asi sto kilometrů v hodině, Greenstein prý však stroj nepustil ani o milimetr.
A nezůstalo jen u teatrálních akcí. Mighty Atom, jak silákovi začali říkat, se pyšnil bezpočtem pěstních soubojů. V jednom, bylo to v roce 1936, jej napadla parta udělaných námořníků. Ten třiačtyřicetiletý zaprcatělý chlapík se zdál být vážně dobrým terčem přiopilé zábavy. Hoši však brzy zjistili, že rozpoutali peklo.
"Mighty Atom dokázal svou sílu," psal New York Journal. "Joe prohodil pět mužů výlohou, dalších tucet připravil o vědomí, během šarvátky utrpěl bodné zranění." "Když přijela na místo policie, Mighty Atom nepotřeboval pomoc, sdělil tisku jeden z policistů," hlásal bombasticky The New York World Telegram. "Zachraňovali jsme onu skupinu před ním," dodal.
To nebyl žádný boj. To bylo potěšení
A pak to byl ten baseball s nacisty. Mighty Atom tehdy procházel německou částí New Yorku, když na jednom z domů uviděl transparent "Zákaz vstupu psům a Židům". Je to centrum American Nazi Party a mají dnes velkou sešlost, vysvětlil mu kolemjdoucí. Greenstein zareagoval s rozhodnou myslí a silným duchem. Do protějšího obchodu si zašel půjčit žebřík, ve sportovní prodejně o kus dál zakoupil baseballovou pálku, z žebříku ceduli strhl, pak zase slezl a čekal, co bude.
Greenstein svou silou šokoval do posledních let svého života.
Byla to čistá akce. Ale rotyka. Tenhle pidi-žiďák si dovolil pošpinit bílou Ameriku? rozlítilo se asi dvacetihlavé hejno nacistů, co vylétli ze dveří. "No, pane soudce, každý mávnutí bylo jako home run," odtušil později u soudu se spokojenou vzpomínkou v oku Greenstein.
Pod tím okem měl pořád malý monokl, který ve vřavě inkasoval, ale jak už bylo řečeno, na svědeckých lavicích to bylo horší, řada lidí tam dokonce chyběla. Přišli jen ti, co skončili s vyraženými zuby a zlomenýma rukama, ty s polámanýma nohama a horšími zraněními odmítli pustit z nemocnice.
"To nebyl žádný boj, to bylo potěšení," dodal ještě Greenstein, než jej soudce osvobodil. A pro úplnost se opravme a dodejme, že to bylo možná jen částečně proto, že soudce nemohl uvěřit, že by tolik paseky nadělal onen drobný mužík. "Ti chlapi jsou nacisti, jdou po něm," prozradil mu prý totiž policejní svědek.
Před soudem si tehdy Greenstein možná vzpomněl na slova šampiona Volanka. Když totiž Yoselle na cirkusové pouti objevil ve Volankově voze Davidovu hvězdu, silák se mu přiznal. "Ano, skrývám svůj odkaz, jako Žida by mě žádný cirkus nenajal. V tomhle můžeš být silnější než tvůj učitel, Yoselli. Nikdy nezraď, kým jsi. Buď hrdý na svou minulost."
Z otce na syna
Joe Greenstein překvapoval svými kousky ještě dlouhé roky. Učil newyorskou policii bojové umění, příležitostně vystupoval při bojových zápasech, ale hlavně objížděl trhy a prodával bylinky a zdravé přípravky. Ještě v 79 letech ukazoval v Madison Square Garden, jak ohýbá v rukou podkovy a přibíjí hřeby do železa. Zemřel v roce 1977.
Ale Tradici předal dál, podobné kousky dodnes ovládá jeho syn Mike Greenstein. Ještě v roce 2012, to mu bylo 91 let, předvedl, jak dokáže za lano v zubech táhnout svůj vůz 2006 Buick. "Naučil mě, jak posílit tělo, jak dýchat a - a to je nejdůležitější - jak kontrolovat mysl," děkuje otci Mike.
