Češi sjíždění řek milují. A často podceňují. Pro kohokoli, kdo se někdy zúčastnil vodácké výpravy, není problém představit si následující situaci: vyrazíte si na řeku, hned zpočátku se vydatně posílíte alkoholem a po cestě narazíte na jez, který vypadá poměrně neškodně. Sice se pod ním dělá hodně pěny a nevidíte nikoho, kdo by jej sjížděl, ale vy to určitě zvládnete.
Vaše loď najede do hluboké napěněné vany, a protože bubliny snižují hustotu vody, kánoe se okamžitě propadá ke dnu. Silný proud vás drží pod jezem, plavecká tempa jsou neúčinná, protože vás neudrží nad vodou. Ve vířící zpěněné vodě téměř okamžitě ztrácíte orientaci. Pěna vás navíc může snadno zmást, získáte pocit, že jste už na vzduchu a instinktivně se nadechnete. Vdechnete však vodu a začnete se topit.
Zkusíte se nadechnout i pod vodou. Mohou za to reflexy
Pokud jste se před výpravou skutečně posilnili alkoholem, doplatíte na to i zhoršeným odhadem, úsudkem a zpomalenými reakcemi. Navíc se vám rozšíří cévy, takže je k povrchu kůže přiváděno větší množství krve, tělo se tak rychleji ochlazuje a vy ve vodě mnohem rychleji prochladnete (voda odvádí tělesné teplo přibližně třicetkrát rychleji než vzduch).
Jak se chovat na jezu
Bližší podrobnosti včetně seznamu smrtelně nebezpečných jezů čtěte zde. |
Pokud jste na tom jako naprostá většina lidí, bude vaší první reakcí přirozeně zmatek a strach. Lidské tělo nemůže fungovat bez přísunu kyslíku a snaží si ho zajistit za každou cenu. I když si tedy budete jasně uvědomovat, že jste pod vodou, kde se dýchat nedá, dlouho dech zadržet nedokážete.
Panika, která vás zachvátí a zuřivá snaha o to, abyste udrželi hlavu nad vodou vás navíc nutí ke zmateným, rychlým pohybům, které spotřebovávají další energii a zvyšují tak poptávku po dalším kyslíku. Jakmile se zmenší příliv kyslíku do mozku, nebude vám vaše odhodlání nenadechnout se nic platné a reflexivně lapnete po dechu.
Zvratky a voda v dýchacích cestách
Samozřejmě se vám tak do úst dostane voda, a pak mohou nastat dvě varianty. Reflexní křečí se může uzavřít hlasivková štěrbina, stane se zcela neprůchodná a do plic tak nemůže pronikat žádný vzduch. I když do nich tudíž nepronikne ani voda, stejně se budete dusit, a pokud křeč nepovolí, můžete se i zcela udusit. Takzvané suché utonutí nastane přibližně u dvaceti procent případů.
Druhá varianta není o nic lákavější. Voda proudí jícnem do žaludku nebo průdušnicí do plic. Žaludek se sice může do určité míry roztáhnout a pojmout jisté množství vody, ale jeho kapacita je samozřejmě omezená. Tím, jak se zvětšuje, navíc tlačí na plíce nad sebou a ztěžuje jim tak dýchání, s nímž mají už samy o sobě dost práce. V tu chvíli se vám začne chtít zvracet, protože žaludek se bude snažit zbavit přebytku vody, která do něj natekla. Zvracet však není kam, protože kolem vás je masa vody. Zvratky a voda tedy tečou jediným možným směrem, totiž do vašich dýchacích cest. Za normální situace, tedy na souši, by se vaše plíce před vniknutím cizích látek bránily kašlem, jenže tomu opět brání voda kolem vás. Pokus o kašlání a vytlačení vody z plic proto vede jen k tomu, že se vám do nich dostane ještě víc vody.
Kolaps plic a popraskané krvinky
Sladká voda (pokud se topíte v moři, je situace poněkud jiná) je hypotonická, to znamená, že se velmi rychle vstřebává do oběhu a ředí krev. Vniká do červených krvinek a způsobuje jejich rozpraskání. Nadbytečné množství tekutin v těle vede rychle k přetížení srdce a vysokému tlaku v plicích, čímž vzniká plicní otok. Plicní sklípky začínají kolabovat, protože voda vtéká dovnitř, neodtéká ven a poškozuje aktivní látky (surfaktant) na jejich povrchu. Kyslík se nedá extrahovat a oxid uhličitý zase neuniká ven.
Hladina kyslíku a pH krve neustále klesá, zatímco množství oxidu uhličitého v krvi a mozku stoupá. Mozek se zoufale snaží dodat kyslík centrům, která udržují v chodu životně důležité funkce jako je dýchání a srdeční činnost. Naopak centra, jejichž fungování teď není nezbytně důležité, jako je například volní chování, se snaží vyřazovat z provozu. K panice se tak přidá ještě dezorientace, zmatenost a ztráta vědomí. Mozkové buňky vydrží bez kyslíku čtyři minuty, pak začnou odumírat. V tu chvíli dochází k biologické smrti, která následuje jen chvilku po smrti klinické.
Kdybyste se topili v chladné vodě, měli byste ještě teoreticky šanci, že vás mohou zachránit, protože chlad zpomaluje metabolismus a prodlužuje období klinické smrti. Pokud vás ale nestihnou resuscitovat včas, posílíte statistiky WHO, podle nichž je utonutí celosvětově třetí nejčastější nehodou vedoucí k smrti. Až vás válec pod jezem pustí a vaše tělo najdou několik metrů dole po proudu, budete mít mramorovou kůži, promodralé rty a široce rozšířené zornice.
