Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Spornosexuály zrodily škrty. Místo kariér jim zbylo jen vlastní tělo

aktualizováno 
Budují bicepsy v posilovnách, jedí výživové suplementy, pokroky dokumentují mobily, fotky sdílejí na sítích a počítají „lajky“. Spornosexuálové jsou brutálnější verzí metrosexuálů. Podle vědy je přinesla ekonomická krize po roce 2008. Znemožnila jim, aby získali uznání skrze vysoký plat. Proto to zkoušejí přes svalnaté tělo.

Poznáte je snadno. Svaly napumpované v posilovnách, vycizelované nutričními bombami a dietami a umocněné tetováním. Pěstěné vousy, něco piercingu, čerstvý, stylový sestřih. Samozřejmě trendy oblečení. A též narcistní spokojenost sama se sebou a extrovertní, bezostyšné předvádění se.

Spornosexuál je druhou generací metrosexuálů, jejich hard core provedením. Tvrdí to novinář Mark Simpson. Lze věřit, že trend rozpoznal bystře a že se jeho pojmenování, které v sobě spojuje vášeň pro fyzické cvičení a odkaz na porno, ujme. On dal totiž světu pojmenování metrosexuál. Už v roce 1994.

Injektujeme mužům marnivost

Fotogalerie

Bylo to v eseji, který sepsal pro list The Independent k první britské výstavě o pánském stylu. Dokázal v něm, že je pozorným pozorovatelem moderního světa, podařilo se mu totiž zaznamenat, jak se proměňují genderová schémata. Postřehl, že se do mužského světa vrací narcisismus, který byl dlouhá desetiletí vyhrazen ženám, a marnivost, kterou viktoriánská morálka u mužů odsuzovala jako zženštilost. V podobě typu mužů, které nazval metrosexuály.

A podal i jejich definici. „Mladý muž bez vztahu s vysokým příjmem, který žije nebo pracuje ve městě, to proto, že tam jsou nejlepší obchody,“ tak ho charakterizoval. A věděl dobře, kdo mu vdechl život: obchodní kalkul, potřeby trhu. Mladý heterosexuální muž byl tradičně noční můrou trhu, tím nejhorším konzumentem, připomíná. Kupoval si jen pivo, cigarety, ještě tak prezervativy, tím to končilo, vše ostatní nakupovaly ženy. Takový heterosexuál neměl pro trhy budoucnost. Proto si takřka od zkumavky vypěstovaly metrosexuála.

Simpson popisoval, jak jeho prototyp testovaly na homosexuálech a jak jeho propagandu vysílaly do světa magazíny jako The Face, GQ, Esquire, FHM. Invaze se v prvních chvílích pochopitelně setkala s překvapením, dokonce i s úsměšky, jenže do společenského vědomí zatnula drápek a zakořenila. Její vítězný zpěv zazněl, když metrosexuál našel svého nositele, s nímž se jako proud identifikoval, v němž společenský vetřelec získal svou fyzickou totožnost: Davida Beckhama. Samozřejmě, v článku pro Salon.com ho v roce 2004 pasoval za tvář metrosexuálů právě Mark Simpson.

Tělo jako zboží

U metrosexuálů se však vývoj nezastavil, společnost vyvrhla dokonce jejich druhou generaci, která zašla ještě o pár tónin dál. Kladli-li metrosexuálové důraz na oblečení, zúžili svou pozornost jejich následovníci na samotné tělo a s ním se vydávají do boje na internetové sociální sítě. „Jejich hlavním doplňkem se jim stala jejich těla, pečují o ně v posilovnách a soustruhují je v horké zboží. To potom s ostatními sdílejí a porovnávají na on-line trzích,“ volí výmluvná slova Simpson v listu The Telegraph.

Jak se mění genderové stereotypy

Přečtěte si, jakých změn doznávalo v historii pojetí toho, co patří k mužům a co k ženám:

V rozhovoru pro Newsweek doplňuje, že vpašování porna do názvu si následovníci metrosexuálů zasluhují proto, že ze svých těl snaživě dělají objekty touhy. A dodává, že mnohem víc využívají posedlosti selfie fotkami. „Díky chytrým telefonům můžete být režisér a hlavní hvězda vlastní reality show,“ líčí. Hlavní ingrediencí spornosexuality je sebe-objektifikace, její ctitelé dělají ochotně ze sebe samých objekty trhu.

A stejně jako před čtrnácti lety prohlásil Simpson za ikonu metrosexuálů Davida Beckhama, našel teď předlohu i spornosexuálům. Je jí Cristian Ronaldo.

Jedna otázka však zůstávala i po Simpsonově rozboru nezodpovězená. Jak se vyrojili metrosexuálové, to víme, proč se ale objevili spornosexuálové? Na ni se pokusil odpovědět Jamie Hakim z filmových, televizní a mediálních studií University of East Anglia.

Tělo jako jediné zboží

Jeho zájem nebyl jen vědeckým rozmarem či příležitostí, jak si nahnat body za publikování nebo vymyslet projekt, který přinese grant. Čísla dávají jeho pozornosti zapravdu. Data potvrzují, že se v letech 2006 až 2013 každoročně významně navyšoval počet mužů od šestnácti do pětadvaceti let, kteří docházeli do posiloven. Společnost pro průzkum trhu Nielsen doložila, že v roce 2014 stoupl prodeje fitness výživových produktů o 40 procent. A další statistiky potvrzují obrovský rozkvět čehokoli na téma fitness v sociálních médiích.

Když Hakim pátral po příčině, všiml si, že zájem o fitness a úkaz, který bychom dnes po Simpsonově definici označili za spornosexualitu, nastoupil na scénu v letech 2008 a 2009. Nemohlo mu to nepřipomenout, že se v téže době začaly objevovat první dopady finanční krize. Proč najednou takový zájem mužů o tělo?

Historicky, tradičně byli přece mladí, heterosexuální, bílí muži ze střední a vyšší třídy spojeni s prací hlavou, která komanduje fyzickou práci ostatních. Tělo bylo jako pracovní nástroj vyhrazeno ženám, dělnické třídě, etnickým a sexuálním minoritám. Těm podřadným. To na ně zbývala těžká, manuální práce, práce v domácnosti, otrocká práce nebo sexuální. Patřit ke skupině, jejíž ocenění a hodnota ve společnosti stojí na tělu, na tělesnosti, bývalo znakem podřízenosti, společenské submisivity. Proč se to tedy stalo trendem?

V odpovědi na tuto otázku spojil obě události, které se s lety 2008 a 2009 pojí. A najednou mu to dávalo smysl, jak líčí pro list Independent. Ano, ekonomická krize totiž přerýsovala sociální mapu, postavila mladé muže do zcela jiné situace, než v níž byli jejich předchůdci na přelomu tisíciletí. Stát se dobře placeným manažerem, který bude vynášet rozhodnutí, bylo krajně obtížné. O ocenění, společenskou prestiž tedy začali usilovat skrze svá těla. A doufali, že s tím přijde i finanční ohodnocení.

„Úsporná opatření rozleptala tradiční prostředky toho, jak se dobrat ocenění, takže se stávali stále závislejší na svých tělech jako nástrojích, jak se cítit ve společnosti hodnotní. Na teoretické úrovni je takzvaná spornosexualita vtělenou reakcí na materiální změny, které přinesly neoliberální škrty,“ popisuje. Spokojený život už nemohl být spojován s dobrou kariérou, vysokým příjmem a vlastním bytem. Zbývalo tělo a práce na něm.

Byla to však nevýdělečná sázka, jak ukázaly rozhovory, které Hakim vedl s muži, kteří do kategorie spornosexuál zapadli. Posilovna, diety, speciální programy a udržování a podpora profilů na sociálních sítí obnášejí spoustu práce, jenže s malou návratností.

Sdílíte poslední trendy mužského světa?

celkem hlasů: 2841

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 21. září 2016. Anketa je uzavřena.

Ne, nejsem ani jedním, ale ze svého okolí takové muže znám 1632
Ne, nejsem ani jedním a nikoho takového v okolí nemám 829
Ano, označil bych se za metrosexuála 199
Ano, označil bych se za spornosexuála 181
Autoři:




Deník pracující matky
Deník pracující matky

Jaké to je, když jde žena do práce a otec zůstává doma.




Huawei P8 Lite Dual SIMHuawei P8 Lite Dual SIM

Porovnejte ceny, pročtěte recenze a objednejte přímo u nás.

www.Heureka.cz



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.