Když se dnes objeví mladý drzý boxer, z něhož čiší, že nemá strach ze žádného soupeře, mnozí jej označí za reinkarnaci Stanleyho Ketchela. Když totiž 22letý Ketchel v roce 1908 knockoutoval v prvním kole Mika Sullivana a získal tak titul šampiona střední váhy, bylo jasné, že k jeho přednostem nepatří vytříbený styl a technika, ale divokost, výdrž, tvrdá rána a vůle zvítězit nad každým soupeřem. Díky své houževnatosti si nakonec dokázal poradit s technicky zdatnějšími borci i surovými mlátičkami. Stanley přibil k zemi každého, kdo se mu postavil. Ostatně, měl na to školu. Školu života.
Narodil se, jako Stanislaw Kiecal, v roce 1886 v rodině chudých polských imigrantů. Od svých 14 let se protloukal, jak se dalo. Své pěsti se naučil používat v drsném prostředí trampských a hornických osad. Ne, nevyrostl pod křídly nějakého boxerského trenéra, ukuly ho pouliční bitky.
Stanley Ketchel vs. Billy Papke
Svůj první zápas vybojoval ve svých 17 letech vlastně náhodou. Přihlásil se do pěstního zápasu na pouti, první ranou složil místní hvězdu a vydělal si jeden dolar. A usoudil, že mu vlastní pěsti dokáží zajistit nejjednodušší živobytí.
Michiganský zabiják a maminčin chlapec
Nepletl se. Vyhrával, co mohl. V ringu šokoval výjimečnou divokostí: soupeře zasypával smrští ran, v klinči rýpal soupeře do očí i do úst a vypadal, že se nemůže nabažit krve. Někteří diváci líčili Stanleyho jako krvelačnou bestii a jeho zápasy jako téměř perverzní podívanou.
Když přitom vstupoval mezi provazy, vypadal prý tenhle bledý a šlachovitý boxer poněkud nervózně. Jednou přiznal, že za potřebnou dávku adrenalinu vděčil hlubokému vztahu, který jej spojoval s matkou. V šatně před zápasem si prý představoval, jak ji jeho soupeř uráží.
Právě díky tomu v sobě našel takovou nálož agresivity, která ho v ringu proslavila a vynesla mu přezdívku Michiganský zabiják. Když k boji nastoupil, propichoval ledovýma očima svého soka s takovou nenávistí, že zastrašila i mnohem lépe technicky či fyzicky vybavené bijce.
Bílý David versus černý Goliáš
Stanley vybojoval bezpočet vítězství, několikrát obhájil titul šampiona střední váhy, až v roce 1909 vyzval na souboj šampiona těžké váhy Jacka Johnsona. Afroameričan Johnson byl skvělým, sebevědomým boxerem a trnem v oku bílé Ameriky. Jeho okázalé pohrdání rasistickými zákony a segregační politikou, sňatky s bílými ženami a neustálá vítězství nad bělošskými soupeři mu vysloužily nenávist mnohých.
Když ho vyzval Ketchel, bílá Amerika doufala, že konečně najde svého hrdinu. O zápase se psalo jako o senzačním souboji o patnáct kil lehčího a mnohem menšího Davida s Goliášem, oba boxeři v něm však spatřovali spíš dobrou příležitost, jak si přijít na slušné peníze. Zápas byl údajně domluvený tak, aby trval plných 20 kol a zajistil boxerům výdělek ze vstupného, které fanoušci zaplatí, až se půjdou podívat na záznam do místních kin. Boj se měl obejít bez krve a Ketchel měl nakonec Johnsona nechat vyhrát.
Ketchel ale scénář dodržet nechtěl. Ve dvanáctém kole poslal krvácející "zabiják" pravačkou Johnsona na zem. Nakonec ale bodoval Goliáš. Když se šokovaný Johnson znovu postavil na nohy, otřepal se a zasáhl Stanleyho tak silně, že mu vyrazil zuby, z nichž mu údajně několik dokonce zůstalo v jeho rukavici. Ketchel zůstal mnoho minut v bezvědomí.
Johnson se rozhodně nevyznačoval tím, že by dával najevo respekt vůči svým soupeřům, spíše se jim často nepokrytě vysmíval, ovšem po tomto zápase prohlásil: "Je to dobrý bijec a silný muž. Brada mě před tím ještě nikdy takhle nebolela."
Osudová rekonvalescence
STANLEY KETCHELBojoval v 60 profesionálních zápasech, z nichž 52 vyhrál, čtyřikrát byl poražen a čtyřikrát remizoval. Celkem 48 zápasů ukončil knockoutem, z toho devatenáctkrát během prvních tří kol. Mimo svou oficiální kariéru boxoval v dalších 250 zápasech. Ve své době byl výjimečný tím, že uměl boxovat v obou gardech, tedy s levou i pravou nohou vepředu. To mu poskytovalo významnou výhodu proti soupeřovým protiúderům a umožňovalo mu to zasahovat soupeře stejně silně oběma rukama. |
Příští rok Ketchel nastoupil k dalším zápasům, ale jeho divoký život plný vína, žen a zpěvu na něm zanechal následky a vzal mu sílu. A tu boxer potřeboval. Na počátku 20. století nebylo výjimkou, že byly zápasy plánovány na 40 kol, tedy na celé dvě hodiny boje.
Stanley se tehdy rozhodl zotavit na ranči svého přítele a dát se do kupy k odvetě s Johnsonem. Jeho pobyt na farmě ale skončil tragicky. Když jednoho dne napomenul čerstvě najatého pomocníka na ranči Waltera Dipleyje za bití koně, rozhodl se nádeník šampionovi pomstít tak, že ho okrade. Příštího rána překvapil Ketchela u snídaně, postřelil ho, obral o obsah jeho kapes a uprchl. Majitel farmy nechal pro smrtelně raněného boxera vypravit zvláštní vlak do nemocnice, ale lékaři mu již nebyli schopni pomoci.
Stanley Ketchel patří podle mnohých odborníků mezi nejlepší boxery všech dob a vah, širší veřejnosti je dnes však téměř neznámý. Zemřel ve věku 24 let po krátkém bouřlivém životě plném titulů, pitek i hospodských rvaček. Poslední slova houževnatého rváče a bonvivána však patřila jeho milované matce.
