Čím víc sexu, tím víc oxytocinu. A čím víc oxytocinu, tím méně prostoru pro...

Čím víc sexu, tím víc oxytocinu. A čím víc oxytocinu, tím méně prostoru pro úzkost. Tato rovnice by mohla pomoci pasažérům, kteří trpí v letadle stresem. | foto: Profimedia.cz

Bojíte se cestovat letadlem? Pomůže vám sex, tvrdí expert a bývalý pilot

  • 17
Je to tak prosté a dokonce tak příjemné. Chcete-li se vyhnout úzkosti a strachu v letadle, dopřejte si před cestou hrátky v posteli. Nastartujete tím chemické procesy, které vás nepříjemných pocitů a stresu zbaví, tvrdí bývalý americký pilot a nynější terapeut Tom Bunn.

Začíná přitom rovnou případem, který ho k sexu nasměroval. Potkal se s ním při své terapeutické práci pro organizaci SOAR, kterou založil a která pomáhá lidem, co se bojí létání. Dotyčný klient sedm let trpěl úzkostí z cestování letadlem. „Pokaždé se cítil naprosto mizerně, ovšem až na jeden let. Než se tehdy vrátil letadlem z obchodní cesty, měl románek na jednu noc,“ popisuje Bunn, „říkal, že vůbec nespali, celou noc promilovali, z postele mířil rovnou na letiště a let prožil bez jakékoli úzkosti.“

Když vyšla počátkem září letošního roku studie Massachusettského institutu technologie, okamžitě si její zjištění se zkušeností onoho pacienta spojil, ačkoli se vědci ve své práci vůbec nezabývali ani létáním, ani sexem. Jejích závěry totiž klientův příběh dovysvětlují.

Na vině je serotonin

Vědci z massachusettského institutu tvrdí, že to, zda si z prožité události odneseme trauma, záleží na schopnosti našeho mozku zpracovat ji a konsolidovat. „Pokud svou paměť nekonsolidujete, nebudete si pamatovat, co se vám přihodilo,“ komentuje vědeckou práci Bunn. „Když někteří lidé na palubě letadla zažijí turbulence, zapomenou na ně. Ne že by se na ně snažili zapomenout. Oni prostě pouze nekonsolidují svou paměť.“

Záleží tedy na schopnosti našeho mozku paměť po prožitých dramatických situacích konsolidovat, a tím si přivodit posttraumatický stres, či nikoli nekonsolidovat, a vyhnout se mu tedy. Odborníci přitom zjistili, že nepříjemné zážitky si ve své paměti lépe konsolidují lidé, kteří trpí ve svém životě chronickým stresem obecně - a proto jsou též více vystaveni posttraumatickému stresu. Jsou těmi nejvýtečnějšími konsolidátory své paměti. Je to proto, že jejich mozky jsou citlivější na serotonin, látku, která pomáhá otiskovat skrze paměť prožité chvíle do mozku, aby se poté objevovaly ve formě „flashbacků“, paniky, ataků úzkosti či nočních můr.

Autoři studie sice tento svůj poznatek odvodili z pokusů se zvířaty, podle terapeuta však přesně odpovídá i pasažérům letadel. „Každý, kdo zažívá ve svém životě úzkosti, je na palubě mnohem více ohrožen posttraumatickým stresem,“ říká Bunn a dodává: „Je-li člověk chronicky úzkostný, stačí mu jen málo serotoninu, aby si paměť konsolidoval. Jde to opravdu velmi rychle.“

Když se člověk usadí do sedadla v letadle s všeobecným a permanentním stresem, jímž je jeho život naplněn, v hlavě, a zažije turbulence, je ztracen, jeho paměť se dostává do nejvyšších otáček, je zaplaven takovým množstvím hormonů stresu, že nedokáže poznat rozdíl mezi realitou a představami. „Začínají si představovat, že letadlo padá dolů. Skutečně věří tomu, že zemřou,“ popisuje Bunn. A to není všechno, zážitek se jim vpíše do mozku tak silně, že v něm zůstává dlouho. „Když si o týden později představí, že by nastoupili do letadla, dostanou rovnou panický záchvat,“ dodává terapeut.

Záchranný kruh vám hodí oxytocin

Všechny chemické látky však nehrají proti vám. „Dobrou zprávou je,“ hlásí Bunn, „že onen proces můžete zvrátit.“ Jak? Pomůže vám hormon oxytocin. Když totiž cirkuluje v mozku, brání, aby jeho část zvaná amygdala produkovala serotonin, a eliminuje tedy konsolidaci paměti.

Oxytocinu se říká hormon lásky, je to látka, která vyvolává pocit důvěry, intimity, která pomáhá utvářet mezilidská pouta. Dostává se ho matkám při kojení nemluvňat, ale též otcům, když si s batolaty hrají. A vydatně je produkovaný, a teď už se dostáváme od massachusettské studie zpátky k sexu, před a po intimních hrátkách.

Bunn jeho působení ilustruje na tom, když máte dostaveníčko s někým, kdo vás fyzicky moc nepřitahuje. Nečekáte tedy, že s ním budete mít tělesný vztah, jenže ocitnete-li se o samotě a vznikne-li mezi námi spojení, udělá-li se první krok, cítíte, jak vaše obrana taje – a najednou ke svému překvapení zjistíte, že se k „tomu“ schyluje. „To způsobí oxytocin, který vypne systém strachu,“ vysvětluje. Dodává však, že oxytocin hraje též důležitou roli v okamžicích po aktu.

A právě oxytocin vyplavovaný po noci plné sexu mohl za to, že byl let pasažéra, jehož příběh jsme uvedli zkraje článku, bez úzkosti. Proběhl beze strachu, protože to byl takříkajíc post-koitální let.

Samozřejmě, se není univerzální lék, pokaždé nelze mít před letem pohlavní styk a terapie na tom očividně nemůže záviset. Bunn však své klienty učí, jak si v letadle vyvolat zážitky, které jsou schopny produkovat oxytocin, který následně znemožní vstoupit na scénu serotoninu. Pasažéři si mohou vybavovat tvář, vůni svého partnera po milování, obličej svých malých dětí. Jakmile se jednotlivé momenty letu naučí spojovat se vzpomínkami produkujícími oxytocin, jsou schopni bez stresu zvládnout let včetně turbulencí.