Na startu Světového poháru v rámci Liglass LifeInLine Tour 2010 se na porubské Hlavní třídě tlačí asi 180 závodníků. Dvacítka z nich přijela z celého světa včetně Nového Zélandu.
V první řadě se mačkají favorité Kalon Dobbin a Scott Aldridge z Nového Zélandu, Francouzi Yann Guyader a Thomas Boucher, Ital Fabio Francolini, Švýcar Severin Widmer. Patří k absolutní světové špičce. Za nimi pak týmy Italů, Španělů, Estonců, česká elita v čele s Ondřejem Suchým a Matějem Krupkou. A konečně i spousta nadšených hobíků, kteří si to prostě jen chtějí rozdat s těmi nejlepšími.
Drama tentokrát začíná ještě před startem. Těžké mraky a první kapky metají granát do startovního pole. Je to jak ve Formuli 1, týmy na poslední chvíli řeší správné obutí. Není to legrace. Většina závodníků dnes jezdí na nožích se třemi kolečky 110 mm a s jedním kolečkem 100 mm. Ti velcí a silní pak používají 4 x 110 mm. Hlavní alchymií je ale tvrdost koleček. Na vodě se používají speciální měkká kola, která mají perfektní přilnavost. Dokud prší a asfalt je mokrý, je to báseň a kolečka sedí jak přibitá.
Problém však nastane, když během závodu pršet přestane a povrch začne vysychat. "Žvýkačky" jízdu ihned zpomalí a pak má výhodu ten, kdo nasadil kolečka na sucho. Mnozí proto "suchá" a "mokrá" kolečka zuřivě kombinují, aby si brusle udržela dobré vlastnosti jak na mokru, tak na suchu.
A přesně to se děje pár minut před startem.
START! První řady vyrážejí jako blesk. Ruka na ruce, tělo na tělo, hlava na hlavě. Brusle se míjejí o pověstné milimetry. Málokdo chápe, jak to že se borci hned neválejí po zemi. I tak je to ale masakr.
Po pár stech metrech se nesouměrná smečka bruslařů začne dělit do dvou až tří paralelních vlaků. Průměrná rychlost těch vpředu hodně přesahuje 40 km/hod. Přichází dlouhé stoupání alejí. První třicítka nejsilnějších se formuje do samostatného vláčku. Nahoře na kopci přichází velká, stoosmdesátistupňová zatáčka a hned je tu mírné táhlé klesání, kde jedou ti nejlepší i na vodě 60 km/hod.
Prší čím dál víc, mokro na trati se mění na jednu nekonečnou kaluž. Vražda pro turisty, naopak ideální podmínky pro ty, kdo by se chtěli utrhnout z pelotonu. Až do pátého kola se vpředu střídá nástup za nástupem, ale hlavní balík drží zuby nehty pohromadě. Po jednom po dvou naopak odpadávají závodníci, kteří na ten fofr nestačí.
V pátém kole se to z ničeho nic stane. Jako blesk udeří Švýcar Severin Widmer a odskočí od pelotonu.
Dělá se to tak, že jeden ze závodníků využije chvilkovou nepozornost špice nebo zpomalení tempa a vystřelí vpřed a zároveň prudce do strany, aby se za ním nikdo nemohl chytit v háku. Je to prakticky stejné jako v cyklistice.
Widmer je úspěšný jen částečně. Chytí se ho dva Francouzi, hlavní favorit Yann Guyader a Thomas Boucher. Zbytek pole nemá šanci a začíná ztrácet. Švýcar udržuje zdrcující tempo, vypadá to, že zbylí dva mají co dělat, aby ho "uviseli".
Komentátor se nechává trochu oblbnout a už vidí ve Widmerovi budoucího vítěze. Konec ale ještě zdaleka není. Takhle to je skoro vždycky. Směje se ten, kdo vypadá, že už nemůže.
Trojici tahá hlavně Widmer, naopak maličký Guyader se krčí na třetím místě, skoro jako by tam vůbec nebyl. Nejprve mají na hlavní pole náskok 12 sekund, pak ho zvyšují na 28 sekund, následně ale peloton zase stahuje na 19 sekund. Je to drama, do toho pořád prší a prší. A z hlavního pole odskakuje Ital Fabio Francolini.
Ale ještě není všem divům konec. Když už to vypadá, že si to trojice rozdá na cílové pásce, vyráží necelé dvě kola před cílem z ničeho nic vpřed ten nejhbitější, Yann Guyader. Nasazuje ďábelské tempo. Tři kilometry na vodě zvládne průměrnou rychlostí skoro 43 km/hod. I zbylá dvojice se trhá.
První čtyři jezdci tak dojíždějí do cíle osamocení, to je něco, co se při světových in-linových maratónech jen tak nevidí. První suverénně Guyader, za ním s velkou ztrátou Widmer, pak kus za ním Boucher a nakonec Francolini.
"Těžký závod. Původně jsme se s týmem spoléhali na hromadný finiš. Ale musel jsem zareagovat na únik a pak jsem se rozhodl zkusit ujet sólově," říká v cíli Guyader.
Peloton už bojuje "jen" o páté místo. Ale stojí to za to. První čtyři dojíždějí na pásku v šíleném tempu skoro současně. O kolečko je tam nejdřív Novozélanďan Kalon Dobbin.
První z Čechů je Ondra Suchý z BZK Slavia Praha na 14. místě se ztrátou 1 minuta 49 sekund. Docela slušný výkon, když si vezmete, že kolečka měl až dosud jen jako vedlejšák. Jeho hlavní specializací byl totiž short track na ledě.
"Jelo se mi v pohodě a fyzicky jsem na to měl. Možná jsem si měl ještě víc věřit a jít do závěrečného spurtu odvážněji a tvrději," říká nakonec Ondra.
Zatímco dojíždějí další a další, dostává vítěz Guyader dlouhý polibek od své krásné kolumbijské přítelkyně Cecilie Baeny, která před tím vyhrála závod žen. To si pak řeknete, že bruslení musí být nádherný sport. Jen kdyby tolik nepršelo…
