Vážená redakce,
píši vám za sebe i za manželku, žádáme vás o radu. Jsme zástupci poněkud starší generace a máme čtyřiadvacetiletého syna, který nám dělá velké starosti. Je to naše jediné dítě, čekali jsme na něj hodně dlouho a manželka už poté nemohla mít další děti, takže na něm velmi lpíme a máme, řekl bych, výjimečný vztah. O to víc nás ničí, co se s naším synem teď děje.
Vašek byl vždycky vzorné a hodné dítě, na gymnáziu prospíval na skoro samé jedničky, takže bylo logické, že bude dál pokračovat na univerzitu. Nastoupil na ČVUT, ale nešlo mu to tak, jak jsme si všichni představovali. Máme s manželkou za to, že mu nevyhovoval přechod z malého městečka, kde bydlíme, do velkého města a stres spojený s náročným studiem špatně zvládal. Navíc začal pracovat v jedné počítačové firmě a na učení mu už nezbývalo tolik času, takže ve druhém ročníku školy nechal. Nemohli jsme se s tím s manželkou smířit, ale už jsme to zvládli s tím, že syn prostě inženýrem nebude.
Asi za rok změnil syn zaměstnání a začal pracovat ve velké firmě, kde se mu docela daří a vydělává dost peněz. Za ty si pořídil malý byt a už v Praze zůstal. To pro nás byla další rána. K nám jezdí jen občas na víkendy a nevypadá to, že by se chtěl do našeho městečka vrátit. To nás sice hodně mrzí, ale snažíme se s tím smířit.
Před dvěma měsíci nám přivezl na víkend ukázat svou slečnu, se kterou chodí prý už skoro rok. A byli jsme s manželkou v šoku. Je to jeho kolegyně z práce, ale podle nás se k němu vůbec nehodí. Tak například syn je vášnivý sportovec, který vždy dbal o své zdraví, ale jeho slečna je kuřačka, která vůbec nesportuje. Dále se netají tím, že žije takříkajíc z ruky do pusy, nerada plánuje a nemá vůbec žádné finanční rezervy. Prakticky všechny peníze, které vydělá, údajně vrazí do cestování. Navíc je o dva roky starší než náš Vašek. A to jsou jen některé věci, které nás šokovaly.
Syn už si ji nastěhoval do bytu a sdělil nám, že by spolu chtěli mít dítě (brát se prý nechtějí). Jsme s manželkou zoufalí, protože je nám jasné, že to nemůže vzít dobrý konec. Navíc ona slečna kouří a dost pije alkohol, takže se bojíme, že to ohrozí jejich dítě, kdyby náhodou otěhotněla.
O svých pochybách jsme řekli synovi, ale skoro se urazil, vůbec nic nechce slyšet. Přemýšleli jsme, že bychom si promluvili s rodiči oné slečny a zkusili bychom na mladé působit společně. Budeme vám vděční za každou radu, jak odvrátit katastrofu.
S díky a pozdravem
Václav
(redakčně kráceno)
Václave,
děkujeme vám za dopis, z něhož čiší nejen obavy o štěstí syna, ale i nezměrná rodičovská láska. Je samozřejmě v pořádku a zcela pochopitelné, že máte, coby rodiče, obavy o štěstí svého syna, tím spíš, že jde o vaše jediné dítě. Na druhou stranu je potřeba, abyste si oba s manželkou uvědomili, že rodičovská láska by nikdy neměla dusit. Jen v takovém případě může vztah rodičů a dětí fungovat dlouhodobě a správně.
PoradnaVaše otázky a problémy nám pište na e-mail redakce@xman.cz. Zodpoví je psycholožka Bára. |
Z vašeho dopisu mám bohužel dojem, že máte s manželkou tendenci zasahovat synovi do života víc, než se pravděpodobně bude dospělému člověku líbit. Vy jste syna vychovali, dovedli do dospělosti a teď už leží zodpovědnost za jeho život na něm samotném. Rodiče mohou projevit svůj názor, ale dospělé děti ho nejsou povinny respektovat a dokonce ani poslouchat. Navíc z vašeho dopisu vyplývá, že váš syn je ve svém životě relativně úspěšný. I přesto, že nedokončil vysokou školu, si našel perspektivní zaměstnání, dokázal si sám vydělat na byt a osamostatnit se. A právě jeho osamostatnění je pro vás zřejmě značným problémem.
Zkuste se na tuto skutečnost podívat jinýma očima. Místo toho, abyste se cítili zrazeni tím, že opustil rodné město a zanechal vás samotné, buďte hrdí na to, že nečeká, že ho budete donekonečna podporovat, a dokáže se postarat sám o sebe.
Stejně tak vám nepřísluší ovlivňovat jeho partnerský život, potažmo výběr partnerky. Syn je dospělý a vybírá si partnerku podle kritérií, které vyhovují jemu a které se s vašimi nemusí shodovat. Pokud chcete zachovat mezi vámi a synem dobré vztahy, velmi bych vám doporučovala nevměšovat se do jeho vztahu a rozhodně zapomenout na možnost, že byste se pokusili na svou stranu získat rodiče jeho partnerky. Jestliže je pro vás synova přítelkyně skutečně nepřekonatelnou překážkou, můžete syna požádat, aby ji na návštěvu k vám nevozil, ale samozřejmě musíte počítat s variantou, že k vám přestane jezdit i on sám.
Stejně tak vám nepřísluší předjímat, jak jejich vztah, těhotenství a výchova dítěte dopadne. Uvědomte si, že váš syn je dospělý a má svůj vlastní život, za který nese zodpovědnost jen on sám. Vy s manželkou byste se měli spíše snažit poněkud se od svého syna odpoutat a "zabavit" se nějak jinak.
Místo toho, abyste se snažili zasahovat do jeho života, soustřeďte se na svůj vlastní život a najděte si nové aktivity, které vás budou bavit. Obnovte například styky se starými přáteli nebo si najděte nové společné koníčky a podobně. Důležité je, abyste se věnovali společně i jiným věcem a vaše pozornost nebyla upřena pouze na vašeho syna.
Psycholožka Bára
