Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Tanec jako rvačka: Tinku je rituál, při němž se pije kořalka a teče krev

aktualizováno 
Je to velká slavnost, konzumuje se alkohol, tancem komunita posiluje soudržnost, zbavuje se traumat, prosí bohy o dobrou sklizeň, o přízeň. Rituál je však velmi kontaktní, neobejde se bez bezvládných těl na zemi a krvavých louží. A někdy ani bez obětí na životě. Bolivijský rituál Tinku je starý staletí a udržel se dodnes.

Bizarní rituál přežívá v Bolívii staletí, odolává jak státu, tak katolické církvi, které je jinak v oblasti velmi silná. | foto: Profimedia.cz

Již významy jeho názvu jsou vypovídající. V jazyce quechua znamená „tinku“ setkání, v řeči aymara potom „fyzický útok“. A opravdu je obojím.

„Na zaprášené křižovatce se v boji utkávají dva padesátníci, dávají si údery a kopou do sebe asi po deset minut, tváře jim krvácejí a dav štve jednoho proti druhému, povzbuzuje. Postupem času je zmáhá vyčerpání, ale oba jsou stále při vědomí, i když ve stanu vytržení,“ popisoval v roce 2007 své setkání s Tinku reportér listu The New York Times.

Fotogalerie

„Pokud je souboj příliš ve prospěch jednoho z účastníků, okolostojící zasáhnou a přeruší ho. Kromě modřin na obličejích a po těle občas dochází k úmrtím,“ líčí novinář. A dodává slova španělského křesťanského kněze. „Jsou věci, které tady prostě pořád ještě nechápu. Tinku je prostě svátek, při němž do sebe lidé kopou, dokud nepadnou k zemi, a s jistou frekvencí při tom dokonce i umírají,“ nezastíral údiv a odtažitost od místní indiánské tradice duchovní.

Ona tradice je velmi stará, sahá až do roku 1 100 a souvisí s válečnickými kořeny kmene Quaraquara. Tinku pochází zřejmě ze starodávného města Macha a původně byl rituálem, na němž bojovníci dosvědčovali a poměřovali své bojové dovednosti. Právě z jejich řad si vybíral členy své osobní ochranky sám vládce říše Inků – stávali se jimi ti, kteří prošli rituálem vítězně.

Postupem času však získal rituál další, náboženský rozměr. Souvisel s indiánskou vírou v Matku přírodu – Pachamama. To k ní se vztahovala prolitá krev i případní mrtví, krev je obětována proto, aby zajistila úrodu, účastníci rituálu mají svou smrtí přispět životu komunity a dát jí i půdě plodnost.

Ovšem nešlo jen o oběť, rituál měl velmi praktický význam, rozhodoval o mocenském poměru sil v tamní oblasti, chudé na vodu. Komunita, která v rituálních soubojích zvítězila, získala na rok nadvládu nad ostatními a s ní především privilegovaný přístup k vodě. Místo neustálých šarvátek, přetlačování se a lokálních válek o využívání vodního zdroje rozhodovalo regulovanější rituální násilí.

Násilí hýřící barvami

Dnes se rituál Tinku koná každoročně druhého a třetího května. Stojí samozřejmě na soubojích, má však i druhý pilíř, bez něhož by událost jistě neproběhla s takovou dramatičností: je jím velkorysá konzumace nápoje chicha, alkoholu z kvašeného žita. Ony dny září barvami, muži i ženy jsou v bohatě ozdobných, křiklavých oděvech. Mají sandály s vlněnými ponožkami, ženy dlouhé sukně, šerpy a šátky, muži zdobené kabátce a tuhé čepice z hovězí kůže.

Nešetří se ani ženy.

Nešetří se ani ženy.

Bojuje se jeden na jednoho, leckdy však frenetičnost okamžiku bitvu znepřehlední.

Bojuje se jeden na jednoho, leckdy však frenetičnost okamžiku bitvu znepřehlední.

Odolné pokrývky hlavy jsou potřeba, tlumí při soubojích jeden na jednoho údery, a to nejen rány pěstí, ale též dopady kamení, které čas od času vylétá z davu. Souboje jsou nemilosrdné, tu a tam se je snaží kontrolovat policie a zabránit nejhoršímu, rvačky jsou však k neuhlídání, přesouvají se z náměstí do postranních uliček a při rituálech v odlehlých městečkách jsou naprosto mimo kontrolu.

Neúčastní se jich jen muži, příležitostně se do středu shluku přihlížejících vydají i nesezdané ženy, jejich rvačky však mají spíše podobu tahání za vlasy a trhání oblečení, krev při nich tak často neteče. Bitky mužských členů komunit jsou mnohem ostřejší., ačkoli jen výjimečně dochází na zbraně, jako je prak či bič. Mnohdy však protivníci svírají v dlaních kameny, aby dodaly úderům pěstí větší razanci.

Pokud ženy nebojují, povzbuzují své muže, případně je ošetřují. Duely, stejně jako tanec a zpěv doprovázený hrou na tradiční flétny a nástroj charango podobný mandolíně neustává ani v noci.

Důvody, pro které rituál po staletí stále žije, zůstávají tytéž. Má přinést oběť plodnosti půdy – a ještě i dnes se o to mají postarat potoky krve, ale i oběti na životech. Kromě toho je příležitostí, jak se mohou předvést mladí muži před ženami, a nástrojem, jak dát průchod nastřádaným napětím mezi komunitami v oblasti, kde jsou konflikty kvůli vodě všední realitou i v dnešní době.

„Tinku je jako psycholog, který nám pomáhá překonat naše traumata,“ vyzdvihoval v rozhovoru pro The New York Times starodávný násilný rituál Osvaldo Echeverría, představitel města Sacaca, a hájil ho proti celému světu: „Je toho hodně, co se musíme dovědět o světu, ale je též spousta věcí, které se musí svět naučit od nás.“

Katolická církev však nesouhlasí a snaží se rituál plný alkoholu a násilí, po němž zůstávají na zemi zbití lidé, krvavé šmouhy a kaluže moči, vymýtit.

Autoři:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.