Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Xman.cz

  • Čtvrtek 31. července 2014. Ignác

11 let od 11. září: 11 teroristických útoků

  1:00
Po 11. září 2001 se terorismus v očích Západu scvrkl především jen na al-Káidu, což nebyla vždy pravda. Vybrali jsme 11 atentátů, které byly zlomové, a z nich je to dobře vidět. Zřejmé je také to, že Západ nebyl jediným terčem teroristů, přestože se tak sám viděl.

Po 11. září 2001 se terorismus v očích Západu scvrkl především jen na al-Káidu, což nebyla vždy pravda. | foto: Koláž - iDNES.cz

Bali 2002: neschováš se už nikde

(202 mrtvých, 350 raněných)

Nejoblíbenější diskotéka na Bali se ještě 14. října 2002 jmenuje Sari Club. O pár hodin později jsou z ní jen ruiny, v nichž leží rozmetané zbytky těl 202 obětí. Akce byla rafinovaná.

Nejdříve se v diskotéce Paddyś Bar odpálil sebevražedný atentátník. Lidé v panice utekli na ulici a jak tam stáli před Sari Clubem, jenž byl hned naproti, atentátníci přímo na místě odpálili druhou a mnohem silnější bombu v bílé dodávce Mitsubishi.

Uplynul rok od útoků z 11. září a svět znovu strnul: tohle byl opět zásah do "měkkého". Nikdo asi nečekal, že bomby vybuchnou zrovna tady, na nevinném, přátelském a mírumilovném ostrově, který je výspou hinduistů v muslimské Indonésii a kam jezdí mladí batůžkáři hledat pohodu a exotiku.

Fotogalerie

Ale stalo se a v té chvíli se zdálo, že svět už nemá bezpečné místo. To byl hlavní závěr. Zdálo se, že terorismus má nekonečně dlouhé pařáty a číhá na lidi ze Západu opravdu všude.

Útok provedla organizace Džamáá islamíja hlásící se k al-Káidě. Atentátníci byli vypátráni a tři dostali trest smrti. Letos v červnu byl odsouzen na dvacet let poslední ze skupiny. U soudu řekl: "Masakr turistů mě mrzí."

Moskva 2002: teroristé na jevišti

(170 mrtvých, 656 zraněných)

Ti lidé šli do divadla na muzikál, ale místo zábavy je čekalo drama, pak tragédie a na konci mnohé smrt. Jde o moskevské divadlo Na Zubrovce, jež 26. října 2002 obsadili čečenští teroristé. Svět, který do té doby jen opakoval jméno al-Káida, najednou zjistil, že to není jediný zdroj terorismu a že není málo zemí, které se s ním potýkaly už před 11. zářím.

Do divadla přijel teroristů celý autobus a když zastavil u vchodu, vyskákalo z něj asi 40 ozbrojenců, kteří začali střílet a vběhli do budovy. V hlavním sále shromáždili asi 850 rukojmích a divadlo obšancovali výbušninami. Mezi teroristy byla spousta žen, takzvaných černých vdov, jež zůstaly po zabitých čečenských bojovnících.

O dva dny později podnikly ruské speciální jednotky na divadlo útok. Nejprve ho zaplynovaly látkou, která měla uspat teroristy nebo aspoň omezit jejich reakce. Obsazování proběhlo celkem plynule, ztrát bylo málo. Jenže pak se ukázalo, že vše skončilo fiaskem a masakrem, který zavinili zachránci.

Spousta zachráněných se totiž už neprobrala a později zemřela. Použitý plyn byl totiž při dlouhodobém vdechování smrtící. Na vysokém počtu mrtvých se však podílel i chaos, který na místě panoval. Evakuace byla zmatená a mnozí lidé museli čekat na lékařské ošetření příliš dlouho. Celkem zemřelo 170 lidí. Ruské úřady kvůli zpackanému zásahu čelily silné veřejné kritice.

Uganda 2004: teror pro odvedení pozornosti

(239 mrtvých, 60 zraněných)

11. září 2001

To, co se stalo v ugandském uprchlickém táboře Barlonya 21. února 2004, byl teror po africku. Nic světoborného, žádná unesená letadla, sofistikované bomby nebo dálkové odpalování. Jen samopaly a oheň. Zahynulo 239 lidí. V táboře nezůstal stát jediný příbytek, všechno sežehly plameny.

Protivládní rebelové z Armády božího odporu tábor obklíčili a systematicky začali zapalovat provizorní chýše z trávy, kam se obyvatelé tábora schovali. Kdo se pokusil utéct, byl zastřelen. Rebelové kamp napadli jen proto, že někde jinde na ně útočila armáda, oni byli v úzkých, a tak se rozhodli odvést pozornost tím, že na úplně jiném místě zmasakrují pár stovek lidí.

Madrid 2004: už udeřili i v Evropě

(191 obětí, 1876 zraněných)

Je úterý 11. března 2004 a v desítkách příměstských vlaků sedí lidé mířící do Madridu. Chvíli před tři čtvrtě na osm vybuchne během tří minut deset náloží ve čtyřech soupravách. Je to totální masakr: 191 mrtvých a skoro dva tisíce raněných. První velký teroristický útok v Evropě po 11. září.

Rychle se začne upozorňovat na shodu čísel: pro atentáty v USA užívají anglosaská média zkratku 9/11 a teroristé v Madridu udeřili po 911 dnech od útoků na Ameriku. Ať je to tak či tak, islámský teror vstoupil do Evropy, protože útoky provedla skupina radikálů především ze severní Afriky.

Madrid, pět leté poté. Ženy uctívají památku obětí teroristického útoku na

Madrid, pět leté poté. Ženy uctívají památku obětí teroristického útoku na stanici Atocha z roku 2004.

Atak a to, co se dělo kolem něj, měl i zásadní politický dopad. Ale jiný, než tehdy tvrdili černobílí komentátoři v Česku. Stal se tři dny před parlamentními volbami, v nichž v rozporu s předchozími průzkumy vyhráli drtivě socialisté nad vládnoucí pravicí. Útok byl v Česku interpretován jako zastrašování, které vyšlo, protože nová vláda rozhodla o stažení španělských jednotek z Iráku, což bylo u nás označováno za mnichovanství. Pravdou je, že odchod z Iráku byl už součástí volebního programu levice. A to hlavní: mezi španělskými analytiky dnes převažuje názor, že pravice si volby prohrála sama tím, jak o atentátech referovala: za viníky totiž označila baskickou organizaci ETA, protože to pro ni bylo politicky výhodnější než ukázat na teroristy.

Jenže do voleb už bylo jasné, že lže. Kdyby pravice přiznala od začátku, oč jde, mohla volby vyhrát. Důsledkem toho bylo, že se Španělsko jako velký koaliční partner USA v Iráku stalo najednou první velkou zemí, která odtud odešla.

Beslan 2004: klidně i děti, to je jedno

(366 mrtvých, 747 zraněných)

Děti ve škole v Beslanu v Severní Osetii na jihu Ruska přišly 1. září 2004 po prázdninách do školy, ale 186 se z ní už nikdy nevrátilo. Školu ihned obsadili teroristé z řad čečenských separatistů Šamila Basajeva a jako rukojmí vzali 1 200 osob. Tři dny je drželi bez pití a jídla v tělocvičně. Už v té době teroristé zabili několik rukojmích a zřejmě i několik vlastních lidí, kteří nesouhlasili se zajímáním dětí. Šestadvacet osob, hlavně ženy s kojenci, které doprovázely své starší děti do školy, bylo propuštěno.

Bolest Beslanu – pohřeb jednoho ze zabitých dětí při teroristickém útoku v

Bolest Beslanu – pohřeb jednoho ze zabitých dětí při teroristickém útoku v Rusku (7. září 2004)

Třetí den vše skončilo masakrem, když budovou otřásla řada explozí. Důvod první z nich, která vše spustila poté, co se ke škole přiblížila dvě vozidla se zdravotníky, jež měla odvézt 20 mrtvých, není dosud zcela jasný. Podle oficiální verze bombu odpálili vědomě sami teroristé. Podle jiných výkladů se to mohlo přihodit neúmyslně, když jeden z ozbrojenců zakopl o drát se spouštěcím mechanismem.

Čečenci totiž obklopili školu řadou výbušnin a někteří stáli na odpalovacích zařízeních, což byl stejný princip, jako když ve filmu někdo drží odjištěný granát: bude-li zastřelen, granát exploduje. Objevily se i verze, že výbuch zavinili ruští odstřelovači, kteří zabili některého z Čečenců stojících na náloži, anebo dokonce divoká verze, podle níž za vším byly dva minometné granáty odpálené na školu.

Ihned po výbuchu zahájili teroristé palbu na zdravotníky a dva zabili. Poté v rychlém sledu vybuchla další nálož, zřítila se střecha tělocvičny, vypukla přestřelka a ozvaly se další výbuchy, při nichž rukojmí začala vybíhat ze školy. To přinutilo bezpečnostní síly k útoku na školu, při němž zahynulo mnoho rukojmí zřejmě proto, že je Čečenci nahnali jako živé štíty k oknům.

Londýn 2005: zabíjejí nás už i naši

(50 mrtvých, 700 raněných)

Tři bomby explodují v metru, čtvrtá v autobuse. Vše krátce před devátou ráno. Londýn ještě včera večer oslavoval, protože se právě dozvěděl, že mu přiklepli olympijské hry pro rok 2012, teď počítá mrtvé. Je jich padesát. Každý Američan ví, co znamená 9/11, Britové najednou mají své krvavé 7/7. Nejde však jen o tu krev: 7/7 je velký průlom v terorismu, protože to bylo poprvé, co v takovém měřítku nezaútočili radikálové odjinud, ale z domova.

Torzo autobusu po teroristických útocích na Londýn 7. července 2005

Torzo autobusu po teroristických útocích na Londýn 7. července 2005

Útoky provedli vlastně Britové: potomci přistěhovaleckých rodin hlavně z Pákistánu, kteří v Británii vyrostli, chodili tam do školy, hráli s Brity fotbal a chodili oblékaní jako oni. Británie se najednou začala bát přistěhovalců, přestávala věřit v jejich loajalitu a logicky si neuměla zodpovědět otázku, proč ji ti lidé, které nezvala, ale když sami přišli, přesto je přijala a dala jim šanci, tak nenávidí. Později se ukázalo, že teroristé absolvovali výcvik v Afghánistánu a že podobných mladíků je po Evropě víc.

Bombaj 2006: teroristé kopírují Madrid

(202 mrtvých, 714 zraněných

Stačilo 11 minut a k tomu sedm vlaků, sedm bomb a sedm tlakových hrnců, ano těch, v nichž se běžně vaří. Do každého dali teroristé 2,5 kilogramu výbušniny a uzavřený prostor spolu s kovem ještě umocnil sílu exploze. Indická Bombaj byla vzhůru nohama, protože byla zasažena železnice na linkách z centra na předměstí, což je dopravní páteř města. Stalo se to ve večerní přepravní špičce 11. července 2006. Vypadalo to jako přesná kopie útoku v Madridu roku 2002. K útoku se přihlásili extremisté z pákistánské militantní islámské organizace Laškáre Tajjaba.

Irák 2007: teror, který nás moc nezajímal

(520 mrtvých, 1 500 zraněných)

Dopoledne 14. srpna 2007 přijely do vesnic Katánijá a Adnánija na severu Iráku čtyři nákladní vozy. Dorazily postupně, ale explodovaly takřka současně. Dodnes není úplně jasné, jestli byly naplněné benzinem, nebo výbušninami – těch by musely být asi dvě tuny. Exploze zcela smetly hliněné domky široko daleko a zabily 520 lidí, přičemž dalších 1 500 jich bylo zraněno. Byl to největší atentát z nekonečné teroristické vlny, která zachvátila Irák asi rok po pádu Saddáma Husajna a stala se součástí sektářského řádění uvnitř země, kde se do sebe pustili menšinoví, ale za Saddáma vládnoucí sunnité, s většinovými šíity.

Na začátku měly výbuchy ještě publicitu i v západních médiích, později však byly opomíjeny. Cynicky řečeno, důvodem bylo, že byly příliš časté na to, aby mohly být ještě zajímavé, a samozřejmě se taky nehodily do médii dlouho podporovaného obrazu Iráku, kde to jde po svržení režimu stále lépe. Kromě toho byl vnitřní terorismus považován za jakousi bezvýznamnou iráckou vnitřní věc, která se Západu netýká. Faktem je, že velkých útoků, při nichž zemřelo víc než 100 lidí, zažil Irák už dvacet.

Bombaj 2008: jak je snadné dobýt město

(174 mrtvých, 370 zraněných)

Deset mužů přepadlo Bombaj a ukázalo, že pár teroristů může ochromit ekonomické srdce země s miliardou obyvatel. Zpětně to působí jako scénář k filmu, který je na vrácení pro naprostou nepravděpodobnost. Pozdě večer 26. listopadu 2008 se vylodí na pláži pár chlapíků a rozdělí se. První dvojice vyrazí k jednomu nádraží a začne bezhlavě střílet do lidí. Během minuty zahyne skoro 60 lidí, pak ozbrojenci postupují k nemocnici.

Jedním z terčů útoků v Mombaji byl v roce 2008 hotel Taj Mahal.

Jedním z terčů útoků v Bombaji byl v roce 2008 hotel Taj Mahal.

Další zaútočí stejným stylem na kavárnu. Mezitím vybuchnou bomby ve dvou taxících. Další bomby explodují v luxusních hotelích Oberoi Trident a Taj Mahal Palace. Jedna dvojice ovládla židovské centrum v Bombaji. Ulicemi znějí další exploze, vypadá to, jako by začala válka a na město se snesli parašutisté. Střílí se i v hotelích. Teroristé zaútočili na celkem 11 cílů a skupina byla zničena ráno 29. listopadu. Vyšetřování ukázalo, že to byli Pákistánci z militantní islámské organizace Laškáre Tajjaba.

Norsko 2011: terorista budoucnosti

(77 mrtvých, 319 zraněných

Jediný muž, spousta mrtvých a poklidný stát stranou všeho, který teď nemůže uvěřit, že to mohlo potrefit i jej. Samozřejmě je to Anders Breivik, jeho 77 obětí a Norsko, které nechápalo, proč se to stalo zrovna tam.

Víme dobře, jak to loni 22. července probíhalo: nejdřív bomby odpálené v centru Osla, při nichž zahynulo osm lidí, pak se Breivik přesunul na ostrov Utoya, kde zcela chladnokrevně postřílel desítky lidí, takže celkem pozabíjel 77 osob. Soud ho neprohlásil za šílence, a tak je Breivik portrétován jako jakýsi terorista zítřka, napůl vyšinutý osamělý vlk, který je kvůli prezentaci svých nesmyslných myšlenek ochoten zabíjet i ty, které chce vlastně chránit.

Nigérie 2012: další město pod palbou

(178 mrtvých, 50 zraněných)

Trochu to připomínalo útok na Mumbaj: ulicemi města Kano v severní Nigérii jezdily na motorkách a v autech skupiny mužů a střílely po ulicích a přepadávaly budovy vládních úřadů. Do toho vybuchovaly bomby a nikdo nevěděl, kdo je kdo, protože střelci měli policejní uniformy. Toho využili během první fáze celé akce, když simultánně vpadli do pěti policejních stanic po celém městě a osvobodili své spolubojovníky, kteří tam byli vězněni od předchozích útocích na kostely a radnici.

Při útoku, který se udál letos 20. ledna, zahynulo 178 lidí. Vše mohlo dopadnout ještě hůř, protože policie později objevila deset velkých nevybuchlých bomb v autech zaparkovaných po celém městě a na tři stovky malých primitivních náloží. K útoku se přihlásila radikální muslimská organizace Boko Haram, jejímž cílem je zavést na severu Nigérie právo šaría.

Autor:




mobilní verze
© Copyright 1999–2014 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.