Provokovaly, ale ne kvůli komerčnímu kalkulu. Zpívaly o touze, volnosti,...

Provokovaly, ale ne kvůli komerčnímu kalkulu. Zpívaly o touze, volnosti, nezávislosti, odcizení. V konzervativních a patriarchálních hudebních kruzích sklidily nepochopení, mládež a punková scéna ale rozuměla. Cherie Curie nešlo při vystoupeních The Runaways přehlédnout. | foto: Profimedia.cz

The Runaways: divoké sexy punkerky změnily muziku. S manažerem za zády

  • 22
Náctileté dívky, kytary v rukou, neskrývaný sex-appeal, písničky o nezávislosti a rebelii. Dnes nic mimořádného, v polovině sedmdesátých let ale malá revoluce. The Runaways byly rockerky, které zábavnímu průmyslu nechtěně ukázaly cestu do peněženek teenagerů. Daly se dohromady právě před 40 lety.

U zrodu The Runaways stály dvě dívky, jedné bylo sedmnáct, druhé dokonce ještě o dva roky méně. A pozor, bylo to před čtyřiceti lety, přesně v roce 1975, kdy se teprve usazovaly společenské změny z konce šesté dekády dvacátého století. Rovnoprávnost obou pohlaví byl koncept, jímž možná žila hrstka intelektuálů a hipíků. Od teenagerek se očekávala poslušnost, rozhodně neměly co hrát v nějaké rockové kapele.

Hudební průmysl tehdy „komerční potenciál“ dospívajících teprve objevoval. Například literatura pro teenagery byla jen velmi okrajovým žánrem, orientovala se spíše na chlapce. Knižní řady jako Twilight sága nebo Hunger Games v této podobě neexistovaly, natož aby se z nich stávaly globální bestsellery a filmové trháky. A čtrnáctiletá hudební hvězda, jakou byl před lety Justin Bieber, byla stejně tak nemyslitelná.

Než přišly slečny z Runaways.

Kapela ze zkumavky

Joan Jettová, občanským příjmením Larkinová, začala hrát na kytaru ve čtrnácti. Krátce nato se s rodiči přestěhovala do městečka na okraji losangeleské aglomerace. O dva roky mladší Sandy Westovou, druhá klíčová osobnost The Runaways, žila v jižní Kalifornii a hrála už od devíti na bicí. Velmi talentovaná dívka měla na rozdíl od Jettové již zkušenost s hraním před publikem, vystupovala alespoň na dětských oslavách a školních akcích.

Kontakt mezi dívkami zprostředkoval nedávno zesnulý hudební manažer Kim Fowley. Byl to mimochodem on, kdo během koncertu Johna Lennona na torontském festivalu v roce 1969 vymyslel ikonické gesto rockové hudby – hořící zapalovače nad hlavami publika. Právě „beetlemánie“ v té době naznačila finanční potenciál mladých posluchačů, kteří se měli brzy stát klíčovým segmentem hudebního trhu. Zbývalo jen najít ty správné postupy a Fowley v tomto ohledu platí z průkopníka.

V roce 1974 podal inzerát do lokálního hudebního časopisu, že hledá obsazení do dívčí rockové kapely. Jettová s Westovou se ozvaly, Fowley je seznámil a pomohl jim sehnat další členky. „Jen jsem měl nápad, ony měly nápad a společně jsme dali hlavy dohromady,“ poněkud zlehčoval svoji roli o dvě dekády později.

Jeho úloha však nebyla tak limitovaná. Tehdy ani později. Bude to nakonec právě on a jeho paternalistický přístup, který zásadní měrou přispěje k rozpadu kapely.

Japonské šílenství

V prvních měsících se za basou a první kytarou vystřídal asi půltucet mladých hudebnic, například basistka Micki Steele odešla podle svých slov kvůli sexuálnímu obtěžování ze strany Fowleye. V roce 1976 každopádně dívky z The Runaways dostaly nahrávací smlouvu a brzy vyšlo jejich první album. Každá měla svůj hudební idol, ke kterému vzhlížela: například Jettová se snažila být jako Suzi Quatro, Westová jako bubeník Queenů Roger Taylor. Částečně a bezděčně tím předjaly později běžný model komerční hudby pro náctileté, tedy rozdělení rolí mezi členy dívčích i chlapeckých skupin na rebelku, andílka, sporťačku a podobně.

zdroj: www.youtube.com

V létě 1977 vydala kapela druhé studiové album a vyrazila na turné po světě. V punkové scéně západního pobřeží USA již měly určité jméno a na koncertech či festivalech vystupovaly s kolegy z Ramones, Generation X nebo Sex Pistols. Pro pětici dívek to byl absolutní vrchol jejich dosavadního života.

Žádná z nich však nebyla připravena na bouři, která se strhla v Japonsku. Jen co vylezly z letadla, ocitly se v obležení tisíců fanoušků, tedy hlavně fanynek. Jejich koncerty byly vyprodány, během turné se objevovaly ve vlastním televizním pořadu a po narychlo natočeném živáku se na pultech jen zaprášilo. Šňůru nepokazil ani fakt, že těsně před nejdůležitějším vystoupením v Tokiu odešla basistka Jackie Foxová.

Turné dívkám pomohlo získat od Fowleye odstup a koncem roku se s ním nakonec rozloučily. Jednotlivé členky prý proti sobě popichoval a nechával je užívat si nespoutaný život rockových hvězd, aby měl neomezenou kontrolu nad financemi a organizačními záležitostmi. Rodičům dívek vadilo, že Fowley neplní slib zajistit vyučování na dálku pro jejich dcery. Ty již bez něj natočily v roce 1978 třetí studiové album, které však mělo být posledním.

Co z toho?

Čím dál totiž sílily rozpory ohledně dalšího směřování kapely. Zatímco Jettová chtěla obrousit hrany směrem k popovějšímu punku s prvky glam rocku, Westová a kytaristka a zpěvačka Lita Fordová se chtěly ponořit hlouběji do hardrockových, potažmo metalových vod. Žádná z mladých dam nechtěla ustoupit ani o píď, a tak odehrály na Silvestra 1978 svůj poslední společný koncert a v dubnu následujícího roku se rozešly úplně.

zdroj: www.youtube.com

Joan Jettová se soustředila dále na hudbu, jako jedna z prvních žen si založila vlastní hudební vydavatelství a se svojí kapelou Blackheart se uchytila docela dobře. Skupina byla zařazena do slavné Rock and Roll Hall of Fame a časopis Rolling Stone ji zařadil mezi sto největších kytaristů všech dob. Vystupovala také v broadwayské verzi Rocky Horror Picture Show a zahrála si několik menších rolí ve filmu a televizi.

Film The Runaways

Snímku s lakonickým názvem se podařilo věrně zachytit atmosféru doby i energii, kterou kapela sršela. Přispívají k tomu také skvělé herecké výkony Dakoty Fanningové a Kristen Stewartové. Můžete ho zhlédnout 17. července na kanále FilmBox Premium.

Sandy Westová měla méně štěstí, její kariéra spíše stagnovala a v roce 2006 podlehla rakovině plic. V hudebním průmyslu se příliš neprosadila ani zpěvačka Cherie Currie, také kvůli drogám, jimž v mládí propadla. Později pracovala jako poradkyně pro závislé náctileté, fitness trenérka, objevila se v několika filmech a natočila sama či se svým dvojčetem Marií šest studiových alb, ze kterých ale žádné neudělalo větší díru do světa.

Přehlédnout rozhodně nešla Lita Fordová, nejen díky svému vztahu s Tonym Iommim z Black Sabbath, manželstvím s Chrisem Holmesem z W.A.S.P. a Jimem Gillettem z glam metalové kapely Nitro. Její skladba Fire in My Heart z roku 1984 se dostala do první desítky hned v několika zemích mimo Spojené státy, komerčněji nejúspěšnější však byla dřívější zastánkyně tvrdého zvuku s pop metalovou nahrávkou Lita v roce 1988. To kytaristka, basistka a zpěvačka Jackie Foxová, občanským příjmením Fuchsová, se vydala úplně jinou cestou: studovala na Harvardu s Barackem Obamou v ročníku a je úspěšnou právničkou.

Micki Steelová udělala úspěch s dívčí kapelou The Bangles, Laurie McAllisterová nějaký čas hrála na baskytaru v jiném dívčím Fowleyově projektu The Orchids, poté ale hudební scénu nadobro opustila, zemřela v roce 2011. U aktivního muzicírování se nezdržela ani Vicki Blue, přesedlala na film a televizi, specializuje se na hudební dokumenty.

Zábavní průmysl dnes dospívajícím dívkám servíruje zdánlivě to samé, o čem kdysi zpívaly The Runaways: jinakost je tvoje síla, buď rebelkou a tak dále. V případě The Runaways ovšem nešlo o podbízivost a kalkul, jak puberťačkám prodat více alb, knih či lístků do kina. Jejich rebelie byla autentická, a to z nich dělá skutečné rockerky. A to i přesto, že nevznikly spontánně, ale v hlavě mazaného manažera.