Není divu, že v roce 1915 šokovala celou střední třídu v Americe. Exotický zjev, hluboké tmavé oči, excentrická, polonahá, ňadra jí ve filmech jen zběžně zakrývaly průhledné látky či šperky, byla zosobněným popřením všech puritánských hodnot předešlé viktoriánské doby.
Vanula z ní fascinující exotika Orientu a zdůrazňovaná sexualita. A ano, také obávané, zamlčované a vzrušující tajemství, že ženy nemusí být jen loutkami "pánů tvorstva" a dokážou vládnout rozumem, charizmatem, mocí a krutostí.
Fanoušci ji nazývali nejprostopášnější ženou světa, ďáblovou služkou, kněžkou hříchu či královnou upírek. To už jí ale filmaři vystavěli kompletně novou identitu, aby tak bylo mezi ní a jejími rolemi velké rovnítko, jímž se Amerika nechala ráda šálit.
Pozdější představitelka Salome či Kleopatry se přitom narodila jako Theodosia Goodmanová v Cincinnati v roce 1890 v rodině židovského krejčího. O jejím životě před její filmovou kariérou se toho příliš neví, i proto, že její paměti What Women Never Tell zůstaly dodnes nevydané. Jako by vlastně nikoho nezajímalo, co bylo předtím, než po dvou letech na vysoké škole a několika rolích v divadlech a příštipkaření ve filmech dostala nabídku od společnosti Fox Film Company.
Zrození ženy-démona
Na tom, že si její zakladatel William Fox vybral zrovna naprosto neznámou herečku, jakých přežívaly v Americe stovky, není nic divného. Hvězdy vzkvétajícího filmového byznysu si totiž již tehdy říkaly o neúměrné honoráře a Foxova firma ještě vlastně ani nebyla opravdovým studiem. Musela se tedy spokojit s tím, na co měla.
Fox a jeho lidé se však pyšnili invencí. Z tuctového děvčete, které najali, se proto rozhodli stvořit unikátní, fascinující ženu s tajemnou minulostí. Tak vznikla Theda Bara. Její jméno mělo být anagramem slov Arab Death, arabská smrt a odkazovalo na její údajný orientální původ, herečka totiž měla být dcerou francouzského umělce a jeho arabské milenky.
S touhle vykonstruovanou minulostí se publiku v roce 1915 představila ve snímku A Fool There Was, k němuž se stala předlohou báseň Rudyarda Kiplinga Upírka. V roli svůdné ženy bez srdce se stala Theda Bara přes noc senzací. "Je děsivě fascinující ženou, do hloubi duše zkaženou a krutou. Když říká Polib mě, blázínku, je muž připraven podrobit se a užít si onu chvíli, bez ohledu na to, že to, co přijde, bude mnohem méně radostné," očarovaně psal redaktor listu The New York Dramatic Mirror.
Scéna, kdy v závěru filmu výzvu k polibkům opakuje Theda Bara nad mrtvolou, zatímco ji zasypává okvětními lístky růže, se stala legendou: jako by si ve své umanutosti a sobecké namyšlenosti byla jista, že svým příkazem může oběť pro své rozmary přivézt k životu, když se jí zlíbí.
Pseudonym Theda Bara ve skutečnosti vycházel z hereččina jména Theodosie a příjmení dědečka Francoise Barangera de Coppeta.
Sama Theda Bara přisuzovala přízvisko vamp jen třem ženám historie: zasloužila si ho podle ní Kleopatra, Lucrezia Borghia a Kateřina Veliká.
Tehdy se zrodila první femme fatale na světě. Všechny ostatní již byly jen kopie. To pro ni vzniklo přízvisko vamp, zkrácením anglického vampire, tedy upírka. Její jméno Theda Bara se dokonce stalo samostatným slovesem, znamenalo "svést a zničit". Symbolizovala odvrácenou, neřestnou a nemorální stránku života.
Noční můra mužů
Prefabrikát, který filmařský marketing zkonstruoval podobně jako podvodníci stvořili pro Jana Wericha ve filmu Císařův pekař a pekařův císař éterickou Sirael, měl totiž všechny důvody apelovat na americkou společnost se vší vyzývavostí.
Zaprvé, využil již zmíněného kontrastu mezi explicitní sexuální provokativností a mizející viktoriánskou morálkou. Zatímco podle ní byly ženy mírnými bytostmi, Theda Bara genderovými konstrukty rázně zamíchala. Ukazovala, že ženy, ta stvoření, která měla být ještě včera schopná pouze háčkování a péče o muže, dokážou být dominantní, že si nadvládu užívají a že se jí i muži podrobují s nepochopitelným potěšením. Jinak řečeno, Theda Bara byla ztělesněním noční můry patriarchální společnosti: muži tak dlouho upírali ženám sexualitu, až se jí i jejích nositelek nakonec začali bát.
Zlo umí být přitažlivé
"Upírky, které hraji, jsou pomstou mého pohlaví na svých vykořisťovatelích. Mám tvář upírky, ale srdce feministky," prohlásila Theda Bara.
"Snažím se ukázat, jak atraktivní může být hřích, jak velmi krásný může být, takže je třeba se mít pořád na pozoru a umět poznat zlo i v převleku," uvedla ke svým rolím jindy.
|
Zadruhé, Foxovi kreativisté se trefili do černého, když sexualitu smíchali s etnicitou, orientální jinakostí. Jak připomíná magazín The Hairpin, Západ byl tehdy Orientem posedlý i proto, že si fetišizací východních kultur upevňoval svou vlastní, bělošskou kulturu. Se svými vlastními spodními proudy, kam patřila i sexualita, zacházel tak, že jim dával exotické balení.
A nakonec, pohybujeme se v době, kdy nebyl rozdíl mezi rolí a herečkou tak viditelný jako dnes. Herci již sice nehráli sami sebe jako Buffalo Bill v představeních z Divokého západu, ale jejich osobnosti byly v diváckých očích s rolí pořád spojeny mnohem více než nyní. "Abyste onu dobu pochopili, musíte mít na paměti, že lidé věřili tomu, co viděli na plátně. Publikum si myslelo, že filmové hvězdy jsou tím, v čem hrají," říkala sama Theda Bara.
A Foxův tým dělal vše pro to, aby Theodosii k jejím rolím připoutal co nejpevněji. Fotila se s kostrami a lebkami, v tmavých ateliérech, aby se podtrhly mysteriózní podtóny toho, co měla zpodobňovat.
Fungovalo to. Herečka vzpomíná, že jednou na ni v New Yorku zavolala nějaká žena policii, protože ji oslovilo její dítě a ona, démon zla a nemravnosti, se s ním dala do řeči. Jakýsi muž tvrdil, že po zhlédnutí jednoho z filmů s Barou zabil svou tchyni.
"Ženy jako vy rozvracejí šťastné domovy," napsal jí jeden z diváků. Odpověděla: "Drahý, abych se uživila, musím pracovat. Kdybych byla ženou, za niž mě máte, nemusela bych."
Na všechny dopisy ovšem jistě odpovídat nestíhala, dostávala jich prý dvě stě denně. Nabídek k sňatku obdržela přes tisíc. Vydělávala čtyři tisíce dolarů týdně a byla hned třetí největší hvězdou amerického filmového plátna, po Charlie Chaplinovi a Mary Pickfordové. Byla to ale draze vykoupená popularita. "Nechodila jsem na večírky, nedávala jsem rozhovory. Neměla jsem čas. Udělala jsem čtyřicet snímků za čtyři roky," vzpomínala.
Vamp v předčasném důchodu: nejpokornější manželka
Pak to však skončilo, jak když utne. V roce 1919 jí společnost Fox neobnovila smlouvu. Jedním z důvodů byly její finanční nároky, ale jen o to nešlo. První žena-vamp se stávala pro filmové studio až moc vamp. Začalo proto šlapat na brzdu, přívlastky mysteriózní a ďábelská u jejího jména vystřídala slova božská a vznešená. Theda Bara – krutá lady měla být vystřídána něčím, k čemu by si mohl zákazník vytvořit jako spotřebitel bezpečnější vztah. V srdcích svých fanoušků zůstala jako krutá ničitelka mužů, pravdou však je, že v několika filmech hrála též ctnostnou dívku, která byla zneužita a podvedena.
V roce 1920 se vdala za režiséra Charlese Brabina a vedla život, který se od většiny jejích rolí zcela lišil. Byla věrná, pečující, starala se o dům a na manželovo přání se dokonce stáhla z filmu, protože se podle něj neslušelo, aby vdaná žena pracovala. Ironický konec ženy – krotitelky mužů.
Z její filmografie se kvůli požáru dochovalo jen nepatrné torzo, k němuž patří i čtyřicet vteřin ze snímku Kleopatra. Theda Bara zemřela v roce 1955 na rakovinu.
