Za všechno vlastně může jeho bratr Steve, který mu laciné prkno koupil, ale taky jeho otec, penzionovaný mariňák, jenž mu vzadu za domem udělal malou rampu na ježdění. Doufal totiž, že hračka osmiletého nezvedeného kluka zaujme a naplní jeho život něčím aspoň trochu smysluplným.
A vyšlo to. Prkno devítiletého Tonyho uhranulo. Změnil se, byl klidnější, tišší, ohleduplnější.
"Líbilo se mi, že mi nikdo neříkal, jak s tím mám zacházet," vzpomínal později. Trénoval šest hodin denně a jeho táta obětavě stavěl další a větší rampy, s tím, jak synkovo umění rostlo.
Tony ale domácím rampám brzy odrostl úplně. Pohánělo ho totiž nutkání neustále se zlepšovat a za chvíli ho obětavý tatík vozil po všech skateboardových soutěžích, které se na kalifornském pobřeží konaly.
Jako na U-rampě: nahoru a dolů
Dva roky poté, co si na prkno stoupl, už byl Tony sponzorovaným skejtovým jezdcem a za další dva roky profesionálem. V šestnácti byl nejlepším na světě, v sedmnácti si koupil svůj první dům, o dva roky později si nechal postavit na kopci soukromou obří rampu.
Kamarádům platil dovolené na Havaji, utrácel za auta, založil Národní skateboardovou asociaci a zdálo se, že je jeho život nalinkován. Skateboarding v osmdesátých letech v Americe frčel a Tony Hawk byl jeho králem.
Ani byznysu kolem skateboardingu se však nevyhýbají krize a jedna taková přišla počátkem devadesátých let. Částečně za ni mohlo vysoké pojištění, které zvyšovalo náklady na provozování skateparků a kvůli němuž se rušily soutěže a závody, částečně pak ale i popularita "radikálnější", "streetové" verze skateboardingu.
Příštích pár let je pro šíleného ridera skutečně hubených. "Udělal jsem pár vystoupení, kde jsem mohl diváky spočítat na prstech dvou rukou," vzpomíná později pro Sports Illustrated.
Prodává svůj dům, jeho rodina žije z příjmu jeho manželky a Tony počítá s tím, že si bude muset najít normální práci – zřejmě někde kolem počítačů, do nichž je blázen.
Všechno ale zachránil jeden telefonát v roce 1995 s pozváním na alternativní soutěž, která se měla jmenovat X Games. Tony Hawk nezaváhal, účast přijal a neprohloupil. Nejenže na X Games získal první a druhé místo, ale stal se hlavním protagonistou slavného návratu skateboardingu na výsluní.
Přenos z her sledovaly miliony diváků a Tony je opět na výsluní. Vystupuje v reklamách, televizních pořadech, na boomu kolem skateboardingu profitují i jeho firmy Birdhouse a Blitz.
Pořád však hlavně jezdí. A jak! Vyhrává soutěž za soutěží, blýská se na exhibicích a v roce 1999 vyrazí celému světu dech svým trikem 900, který zvládne jako první na světě. V témže roce se, ve svých jednatřiceti, závodění vzdává. Přesto ze scény neodchází.
Poté,
Ten, který prorazil do mainstreamu
Poté, co dobyl skaterampy v realitě, se totiž rozhodl pokořit i ty virtuální. Dlouho jsem nemohl žádnou počítačovou firmu přesvědčit, aby do toho šla, vzpomíná na své první pokusy propojit skateboarding s videohrami. Nakonec ji našel.
A když na konci roku 1999 vrazil do obchodů Tonyho Pro Skater, dlouho se v regálech neohřál. Stal se vánočním kasovním trhákem a následovaly po něm další a další: Pro Skater 2, Pro Skater 3, Pro Skater 4, Underground, Underground 2, American Wasteland…
Tony Hawk získal postavení šikovného a uznávaného velvyslance, reprezentanta skateboardingu ve světě médií, reklamy a byznysu. A k tomu ale pořád jezdí jako bůh.
Dokáže to i na listopadové exhibici firmy Quiksilver v Paříži. Kromě něj se na ní objeví i takové legendy boardových sportů jako Kelly Slater, Tom Carroll, Mark Richards, Mathieu Crépel či Jérémy Florès.
