Když se někdy po půlnoci podívám Xavimu do obličeje, přesně vidím, že celá tahle cyklotour je hazard se zdravím.
Xavi totiž vůbec nevypadá zdravě, pod očima má pytle, chrchlá, dokonce se přestal smát. "Vůbec nevím, jestli mám na zbytek toho turné sílu," říká a já ho chápu, i mně hučí v mozku vysavač.
Čtvrteční etapa z Třebíče do Perné byla vskutku perná, a když si k tomu připočtu, že už desátý den skoro nespíme, jenom jezdíme na kolech, potom je koncert a pak se ještě dlouho pije, protože po koncertech se usnout nedá, vychází mi, že to s námi za chvíli šlehne. "Já už občas vytahuju boty z nášlapů," povídá Xavi, "mám pocit, že z kola spadnu v bezvědomí, a když budu mít boty volný, tak se snad nezmrzačím..."
Ne, nelitujeme se.
Pátek 27. května, 10:00 hDnů na cestě: 10 |
Tuhle cestu jsme si dobrovolně vybrali, jak cestu na kolech, tak cestu životní. Jsme celkem smíření s faktem, že se může stát průšvih. Za všechnu tu zábavu to stálo, řekli bychom si kdykoli jindy, ale po čtvrtečních devadesáti kilometrech si to neřekneme. Dokonce si ani neplácneme v cíli. Bolí nás úplně všechno.
Biblické jehňátko kříží plány
Začněme ale veseleji, středečním koncertem v Třebíči.
Po průšvihu ve Slavonicích se ho trochu bojím, ale zbytečně, Třebíč bude uměleckým vrcholem šňůry. Všechny stoly na dvoře hostince U Dubu jsou dávno zarezervované a první fanoušci přišli už na čtvrtou, aby měli dobrý výhled na pódium.
Celkově se sejde stovka lidí, kteří jsou v pohodě. Možná až moc. Při koncertě nosí Xavimu whisky po deckách, aby prokloktal hlasivky, dokonce mu na pódium podávají jointy.
Dostanou za to pod třebíčskými hvězdami dvě hodiny kvalitního severočeského folku, Xavi přehraje dokonce i své hity, což nebývá pravidlem. Já sám už ke konci nevím, jakou další píseň bych si přál, protože všechny moje oblíbené zazněly. Xavi je ve formě, zahraje si i Stinga nebo U2 a nikdo ze sousedů si nepřijde stěžovat na hluk, ačkoli koncert skončí půl hodiny před půlnocí. Potom ještě prodám deset cédéček, takže jak říkám – výborná štace na krásném místě.
Hrálo se i spalo v krásném domě ze šestnáctého století, na okraji židovského ghetta, do kterého by vám vřele doporučili cestu jak historici nebo architekti, tak i šéfkuchař Pohlreich, protože se tu dokonale vaří. Stará pec na chleba, bylinková zahrádka, v bazénu plavou pstruzi.
Jenomže pozor, při snídani zaslechnu, že se tu už asi vařit nebude. V Třebíči a okolí nežije dost lidí, kteří by si chtěli dát dobrou večeři za 120 korun, když jinde se dá najíst za šedesát. Čerství pstruzi se neprodávají, domácí bylinky nikdo neocení. Škoda.
Xaviho výrokPo příjezdu na Pálavu: "Cyklotour je o tom přes den se vyšťavit a večer předstírat, že jsem v pohodě a předávat energii ostatním. Kdo ji půjčuje mně, netuším." |
My tu ovšem poobědváme a je to zážitek. Jehněčí hřbet se pro nás pekl devět hodin, je v něm cítit tymián, rozmarýn, bobkový list. Xavi se od masa nemůže odtrhnout a v tuto blaženou chvíli ještě žertuje: "Plány cyklotour nám překřížilo biblické jehňátko – po tomhle obědě to vypadá na tajnou cestu vlakem."
Možná, že to s tím vlakem nebyl špatný nápad, řeknu si jen o pár hodin později.
Pivo nepomáhá, jíme čokoládu
Z Třebíče musíme šlapat do kopce, směrem k Dukovanům. Kopec by nevadil. Mnohem horší je, že jedeme po frekventované silnici, což Xavi nenávidí, a nezajímavou krajinou, což nenávidíme oba.
Pečené jehně v hostinci U Dubu, velmi pozitivní bod cyklotour
Etapa do Perné vede jihovýchodním směrem a "Ten, který nevrhá stín" nám k tomu sarkasticky posílá prudký jihovýchodní protivítr. Jak je možné, že s tak dobrým kolem a takovou fyzickou průpravou šlapu z kopce a jedu osmnáct? Mám pocit, že jsem píchl a jedu po ráfku.
V městysu Dalešice si dáme ležák v pivovaru, kde se natáčely Postřižiny, na mapě najdeme co nejmenší možnou silnici a místní cyklisté nás potěší: "Jedete na Pálavu? Sice to ještě máte šedesát kilometrů, ale nebojte, jihovýchodní vítr v našem kraji přestane foukat vždycky kolem páté odpolední."
Meteorolog Xavi se podívá na nebe bez mraku a vyjádří jisté pochybnosti, ale já bych místním věřil.
