Tušil jsem, že některé koncerty budou i horší. Ovšem úterní slavonickou tragédii jsem si dopředu představit nedokázal, ačkoliv mě měla varovat hned první slova zdejšího organizátora Oldy. "Jsem zvědavej, jak to dopadne," přivítal nás, "my jsme metalový městečko, lidi tu chodí na mnohem tvrdší muziku..."
V tu chvíli jsem se ještě těšil, vždyť Slavonice jsou krásné a my za sebou navíc máme nejdelší etapu. Ve velkém vedru jsme ujeli dvaadevadesát kilometrů z Budějovic a ani to moc nebolelo. Vítr v zádech, skoro pořád projíždíme lesem.
Středa 25. května, 10:00 hDnů na cestě: 8 |
"Samotná jízda je na cyklotour nejlepší ze všeho," potvrzujeme si nadšeně, když zajíždíme na pár kilometrů do Rakouska. "Klidně bych jel pořád dál, jako Forrest Gump, šlapal bych, dokud by nedošly peníze," říká pak Xavi, když na chvíli slezeme z kol a koupeme se v rybníce u Albeře.
Ještě včera jsem měl pocit, že peníze nedojdou nikdy, ale ani to už není jisté. Ve Slavonicích dostane Xavi honorář, ze kterého zaplatí ubytování, večeři, pár piv a potom už mu zbude jenom několik stovek.
Na scénu vstupuje obecní blb
Ale o peníze při cyklotour nejde, my jsme tu kvůli projížďce a troše zábavy.
Večer ve Slavonicích zábava končí.
Oproti koncertu ve Slavonicích to u Albeře byla romantika, ale i tak bylo na Xavim vidět, že je zničený.
Tak za prvé na tom Xavi není nejlíp – když zastavíme před kavárnou Besídka, sice si spokojeně podáme ruku, dobrá práce, ale pak si sedneme na pivo a nejraději bychom se už nehnuli.
Xavi musí. Zase už hraje. "Potřebuju objednat sanitní vůz a nějakou nitrožilní aplikaci," říká.
Ještě nedávno jsme se při takových hláškách smáli, ale v tuhle chvíli se už nesmějeme. Ten kluk je prostě vyřízenej, za sebou má šest set kilometrů v sedle a teď ho čeká sedmý koncert v řadě.
Ještě ho uklidňuju: "Xavi, bude to dobrý, na koncert určitě přijdou vstřícní intelektuálové, těch jsou Slavonice plný." On mi ale odpoví: "Doufám, že tam přijdu já."
Přemluvím ho, ať si jde na chvíli lehnout, a když přijdu v osm na pokoj, že bychom měli vyrazit, že má koncert za chvíli začít, vidím v posteli mrtvolu. Trosku, co nemá sílu mluvit, jenomže teď musí zpívat.
Vstávej!
Nemůžu nějak najít energii...
Nakonec ale vezmeme kytary a kráčíme tímhle středověkým městečkem až k ohyzdnému socialistickému kulturáku. Ve zdejší hospodě zevluje asi třicet lidí, vesměs metalistů a hardcoristů a já vůbec netuším, proč přišli. Většina z nich, podle mě, Xaviho nezná.
Můj cyklokolega většinou dokáže sál strhnout, ale tady to bude mít těžké. Do hospody totiž vchází individuum, které chce koncert zničit.
Jmenuje se Standa, má rád pervitin a je to na něm vidět. "Já bych ti to hraní zakázal hned na začátku," přimotá se ke Xavimu, který se pokouší zvučit. "Jdi si radši brnkat k táboráku," pokračuje tenhle chytráček s inteligencí houpacího koně, co bohužel nikdy neměl otce, který by ho mlátil.
Xavi se v takových chvílích bránit dovede, ale dnes nemá sílu poslat ožralu do háje. A pěstí mu dát nechce, protože by si třeba zranil ruku nebo zlomil kytaru, čímž by turné skončilo.
"Na žádným kole jsi určitě nepřijel," říhne si Standa a metaláci kolem něj se smějí. Ožralý maskot se stává středem pozornosti. "Devadesát dva kilometrů bys nezvládl, ty brnkálisto, na to nemáš. Ale já jo!" pochválí se houpací kůň.
Xavi před koncertem ve Slavonicích. Vypadalo to, že nevstane, a kdyby věděl, že se na koncert připotácí pitomec Standa, možná by to tak i dopadlo.
Xavi se přece jenom pokusí o výpad. "Ty bys mohl jet tak maximálně Tour de Francovka, debile," prohodí, ale Standovi tím udělá radost. Od této chvíle už se svými opileckými výkřiky nepřestane.
Přežijeme Třebíč?
U Xaviho nikdy není jisté, co bude na koncertě hrát. Písně si vybírá až přímo na pódiu, podle toho, jakou má náladu a jací přišli lidi.
S tímto vědomím jsem velmi zvědavý, co zahraje dnes, "Tak jeď, ty folkaři," křičí na něj obecní blb.
Xaviho výrokO situaci ve Slavonicích: "Někteří lidé si myslí, že už se dotkli dna, ale nevědí, že je tam ještě metrový bahno!" |
Xavi bere kytaru a naschvál zahraje Holubí dům: "Zpívám ptákům a zvlášť holubům." Plác, plác, zazní pak nechápavý odvar potlesku, ale Standa netleská, ten začne z neznámého důvodu vyvolávat jméno Mariana Čalfy. "Proč se nepřihlásíš do Ázet Kvízu, vždyť bys vyhrál, ty máš odpovědi i na neexistující otázky," odplivne si Xavi, a jak je bez nálady, hned naváže Podvodem, táborákovým šlágrem bratří Nedvědů.
Obávám se, že touhle druhou skladbou koncert zakončí, a nedivil bych se, zrovna přátelské prostředí ve Slavonicích není. Na druhou stranu ale Xaviho v duchu prosím, ať zavře oči, ať si těch idiotů nevšímá a zahraje aspoň pár normálních písní pro tu desítku lidí, kteří přišli opravdu na něj a které štve Standa stejně jako nás.
Jako by mě slyšel, Xavi se překonává. Napije se vína přímo z lahve a zkouší hrát to svoje, nicméně Standa, ten se jenom tak nevzdá. Po několikerém zakopnutí se dovalí na pódium, ukradne lahev a vrazí Xavimu mikrofon do zubů.
