Sedím na Pálavě u manažera naší stáje Chlastana na dvorku a čtyři dny po dojezdu cyklotour se mi ještě motá hlava a bolí nohy.
Při čtení nemohu občas zaostřit a někdy se mi před očima rozhoupe stůl nebo skříň. Tak tohle jsem nečekal. Kdysi jsem míval celkem fyzičku, ale jakožto druhdy svalnatý, jenže nyní zlehýnka oteklý polobůček s náběhem na astma se zotavuji z následků kulturně-sportovní akce velmi zvolna.
Nápad odjet šňůru koncertů na kole přišel zhruba před dvěma lety, uskutečnit jsem se ho ale odhodlal až letos. Problémy se šlachami na rukou už totiž trochu odezněly a věřil jsem, že jsem schopen zvládnout přes den mačkat řídítka a večer struny kytary.
Na konci cyklotour měli oba její aktéři na lístku po šedesáti pivech, na trati však neměli na paření ani pomyšlení.
Původně jsme s Tomášem plánovali, že bychom mohli být frajeři a odjet celou cestu s cyklovozíky, kde bychom si vezli všechny potřebné věci včetně kufříku s cédéčky a skládací kytary. Párkrát jsem se tedy projel se synkem za zády po Miami Beach... a začal shánět řidiče doprovodného vozidla. Průměrná rychlost s vozíkem je totiž zhruba dvoutřetinová a navíc, obzvlášť v terénu a při jízdě z kopce, je to mnohem větší nápor na ruce.
Nakonec se z celé akce vyklubal rodinný podnik, do něhož jsem zatáhl svou ženu (kterou obdivuji pro její odvahu, sílu a statečnost, jsi prostě skvělá!), dvouletého synka a naše tři psy – Arkadije, Maxe a Báru. První dva naběhali po cyklostezkách odhadem 150 kilometrů. Aktivně se zapojil i synek Prokop, což, myslím, ocenili návštěvníci posledního koncertu v Uherském Hradišti, kde v rámci zkoušky zapěl do mikrofonu Duj, duj, duj od Buty, Panáčka od Vltavy, Seděla u vody, žrala jagody a několik dalších hitů.
Některé večery jsem si po dojezdu do cíle říkal, že už na pódium nevlezu, protože to tam se mnou sekne, ale naštěstí mi Tomáš v průběhu hraní nosil potřebné iontové nápoje a po koncertě pomáhal balit nástroje a prodávat placky.
Co přesně bude zpívat, dává Xavier Baumaxa dohromady až za mikrofonem. Podle nálady.
Čím déle jsme jeli, tím bylo hraní těžší, a jelikož mi už energii nechtěli půjčit ani Home Credit či Provident, musel jsem se obracet na diváky (šak tu zatím za ty prachy enem kysli!). Není proto divu, že nám občas z Chlastany povolili navštívit depo s podpůrnými prostředky, na základě čehož vznikla následující báseň:
EM RUDENKO: RESUMÉ
NA ŠTYBARU BYLO DNES OPĚT RUŠNO – STŘÍBRNÝM PODNOSEM SE MI KŘÍŽEM KRÁŽEM PROHNAL KREUZIGER A Z UWE AMPLERA VYHRÁVAL JOSEF REGGAEC.
CONTADOR ZAPNUL PŘÍDAVNÝ MOTŮREK A ZMIZEL PELOTONU V JAZZOVÉM SÓLU SPOLU S ARMSTRONGEM DO ALPSKÉHO PRŮSMRKU. PANTANI S UŠIMA JAKO NEJJEMNĚJŠÍ CARPACCIO UŽ NA NĚ ČEKAL V SEDLE, ZOBAJE MOUČKOVÝ CUKR. Z KOPCE TO BYL VE TŘECH PĚKNÝ FRKOT!
Je to divné, ale trojboj v té formě, v jaké jsme ho absolvovali s panem Poláčkem (jízda-pódium-bar), nikomu nedoporučuji. Nicméně, jak už mám po čtyřech dnech zevlu zas trochu roupy, říkám si, že ta severní větev přes Jizerky, Krkonoše a Orlické hory by se příští rok možná mohla protáhnout až do Jeseníku...
