Umělci, štětec a břitva. Mezi kreativitou a šílenstvím je tenká hranice

Mívají nálepku podivínů a bláznů. Možná jen bývá umělec svými vrstevníky nepochopen, či ho obklopují společenské předsudky ztotožňující básnickou fantazii s chorou myslí. Podle statistik je ale mezi kreativními lidmi skutečně větší díl nešťastníků s psychiatrickou diagnózou než ve zbytku populace.

Za to, že se o umělcích mluví jako o rozštěpených osobnostech, mohou předsudky. Statistiky jim ale částečně dávají za pravdu. | foto: Profimedia.cz

Psychologové z torontské a harvardské univerzity to vysvětlují tím, že mysl umělce je nadmíru otevřena smyslovým podnětům. "Kreativní jedinci přijímají mimořádné množství informací z okolního prostředí," prozradil profesor Jordan Peterson webu Science Daily. Normální člověk pozná nějakou věc a pak na ni zapomene, i když ona věc může být mnohem složitější a zajímavější, než se může na první pohled zdát. Kreativní člověk je naopak novým možnostem a interpretacím vždy otevřený.

Tomu odpovídají i závěry neurologů, tentokrát ze stockholmského Karolinska Institutet. Tamní tým se zaměřil na receptory dopaminu (jednoduše řečeno receptory látky, která nám dělá dobře) v thalamu, části zadního mozku.

Víc jich měli ti, kterým dělalo tvůrčí přemýšlení potíže, a naopak. "Menší množství receptorů D2 v thalamu znamená pravděpodobně slabší filtrování signálu, a tedy silnější proud informací z thalamu," vysvětluje Fredrik Ullen pro The Times. Tyto receptory se přitom chovají "špatně" i například u lidí trpících schizofrenií.

Tíhnou umělci k psychickým poruchám, nebo duševně nemocní k umění?

outsider art

V roce 1921 se díky svému psychiatrovi proslavil Adolf Wolfli jako první zástupce outsider artu, umění vytvořeného (politicky nekorektně řečeno) vyšinutými lidmi či přímo pacienty psychiatrických léčeben. Termín se dodnes hodně používá, jeho ekvivalenty jsou i "art brut" nebo "psychotic art".

V Česku je jeho nejznámějším představitelem Miroslav Tichý, kyjovský fotograf voyeursky zachycující ženy na ulicích a koupalištích vlastnoručně vyrobenými fotoaparáty. I když by mu jeho uměleckým světem nedávno objevené snímky mohly zajistit pohádkový podzim života, pořád žije v bytě plném harampádí a skoro s nikým nemluví.

Od teorie k číslům. V knize Cena za velikost zmiňuje psychiatr Arnold M. Ludwig svůj výzkum, podle něhož 87 procent slavných básníků vykazovalo známky psychických poruch, mezi vědci je to skoro třetina.

Také další čísla a výzkumy, které jsou zmíněny v článku o vztahu mezi kreativitou a psychickými onemocněními na Psychiatric Times (text je dostupný po registraci zdarma), potvrzují stereotyp, že je mezi umělci velké procento duševně nemocných.

Pořád je tu ale místo pro diskusi o příčinách a následcích. Co když mají lidé s duševními nemocemi větší pochopení u umělců či vědců? Když v dospívání trpíte prudkými změnami nálad nebo i závažnějšími problémy, budou vás více respektovat v šatně fotbalového mužstva, nebo kavárně místního filmového klubu?

Zřejmě to jde ruku v ruce. S bipolární poruchou, halucinacemi nebo podobnými problémy lze snáze vidět svět kolem jinak, než jak je to běžné. Pak je samozřejmě jednodušší tvořit umění, ať už to jsou básně, obrazy nebo filmy. Nebo můžete pocítit silnou touhu utéct z běžného prostředí do abstraktního světa přírodních věd.

Na každý pád čísla a výzkumy ukazují, že cena za velikost může být pro umělce i vědce občas až příliš vysoká.

slavní nemocní

Tento seznam sám o sobě není důkazem propojení kreativity a psychických nemocí, stejně tak bychom mohli najít pět géniů bez problémů nebo naopak pět mentálně nemocných lidí bez stopy talentu. Zmíněným postavám ale patří alespoň dík za to, že celý život (a někteří i po své smrti) pomáhají osvětě a ukazují, že i psychicky nemocný člověk může být plnohodnotným členem společnosti.

Vincent van Gogh
Jeden z nejslavnějších malířů všech dob mohl podle současných odhadů trpět depresemi, schizofrenií, bipolární afektivní poruchou, epilepsií nebo dokonce otravou způsobenou barvami. V roce 1888 si při návštěvě nevěstince v záchvatu paniky uřízl břitvou kus ušního boltce. O několik měsíců později se zastřelil.

Ivan Blatný
Čítankový brněnský básník strávil polovinu svého života v britské psychiatrické léčebně. Dostihla ho paranoidní schizofrenie.

Winston Churchill
Britský premiér, který za svoje paměti dostal Nobelovu cenu za literaturu, bojoval nejen s Hitlerem, ale i s depresí. Mluvil o ní jako o černém psu.

John Forbes Nash
Nositel Nobelovy ceny za ekonomii a jeden z nejinspirativnějších vědců 20. století se po celý život potýká s paranoidní schizofrenií. Jeho osud byl vykreslen ve filmu Čistá duše, ovšem velmi nepřesně: Nash například ve skutečnosti nikdy netrpěl vizuálními halucinacemi, pouze sluchovými.

Satoshi Tajiri
Návrháři počítačových her a hlavně tvůrci jedné z největších blbostí vzniklých v 90. letech, Pokémonů, stěžuje integraci do společnosti Aspergerův syndrom, mírná forma autismu.

Článek vznikl ve spolupráci se serverem psychologie.cz