1. Umění, které čeká, až ho objevíte
První tip míří na internetovou stránku TheUntappedSource.com, která chce podle svých úvodních slov napravit to, že většina umění dnes nese cejch finanční náročnosti a nudy, která většinu společnosti a hlavně mladou generaci odrazuje.
Proto se web snaží dát prostor mladým umělcům, "kteří teprve musejí být plně uznáni a vystavováni“.
A také zpřístupnit umění všem, kdo by o něj jinak jen těžko zavadili. I proto jsou ceny takové, že je myslitelné si přes internet nějaký ten kousek koupit: začínají už od patnácti dolarů – a to není při současném kurzu až tak zlá cena.
K těm z nás, kteří jsou ve světě umění nováčky a potřebují pomoci s navigací, je navíc stránka přátelská: zorientovat se mohou podle více než 35 kategorií, které zahrnují například sekce fantasy, glamour, město, koláže nebo sci-fi.
A máte-li pocit, že jste našli "toho svého“ umělce, v autorské sekci najdete všechna jeho díla pohromadě. Třeba to bude právě ilustrátor Erich Schreiner, od nějž na The Untapped Source najdete dílo Scorpion.
2. Klukovské hračky Roberta Burdena
Robert Burden možná osloví ty z vás, kdo v sobě mají něco nostalgie a jistou dávku imaginace.
Tenhle umělec ze San Franciska se totiž vrací k postavám svého dětství – k figurkám na hraní, které pro něj v klukovském věku byly, jak píše, symboly "moci, krásy, morálky“ a které pohlcovaly každý kousek jeho představivosti.
Robert Burden: Mattel´s Battle Cat (Masters of the Universe, 1982)
Dnes se snaží v epických obrazech zachytit, co pro něj jako pro dítě představovaly.
Tak se z někdejších plastových hraček stávají téměř magické talismany ze surreálného světa. Většině z nás figurky, které ho k dílům inspirovaly, asi nic neřeknou, v době před rokem 1989 se dostaly jen k několika z nás, ale to, jak dělá Robert Burden z konzumních, masově vyráběných objektů umění, nás může oslovit i tak.
3. Grafické šílenství a zabijácké umění
Dan Funderburgh je evidentně posedlý zbraněmi, pracovními nástroji a mrtvými věcmi.
Dan Funderburgh: Grenade
Jeho precizně vyrobené objekty, které udělají ze zdi umělecký artefakt, totiž představují právě zbraně, jako třeba granáty nebo pušky, či věci, které máte možná ve své dílně, jako pružiny, pily, kladiva, kleště a pilníky všeho druhu. A nescházejí ani díla, která jsou jakoby poctami věcem, které již dosloužily – rozbitá VHS kazeta, zničené brýle.
Všem objektům, které jeho tvorbu inspirovaly, se přitom věnuje s neuvěřitelnou trpělivostí: jeho díla jsou laserově vysoustružená, puntičkářsky precizní.
4. Od Chucka k Abrahamovi
Co dělají filmové ikony, když natáčení skončí, a ony zmizí z filmového záběru? A jak vypadal život historických postav? Brandon Bird to neví – ale hrozně rád si to představuje.
Brandon Bird: No One Wants To Play Sega With Harrison Ford
Jeho popová dílka dumají právě nad kultovními postavami: dodávají prostému lidu obrazy Chucka Norrise i Harrisona Forda stejně jako Abrahama Lincolna.
Pokryteckým vztahem ke spotřebnímu mainstreamu umělec rozhodně netrpí. Birdem organizovaná výstava Law & Order: Artistic Intent, které se účastnilo přes třicet umělců, vychází z osobní zkušenosti zaujatého televizního hltače seriálů: "Počátkem roku 2003 jsem se díval každou noc tři či víc hodin denně na seriál Právo a pořádek. Tohle je výsledek,“ říká.
5. Výtvarní gangsteři
Tráva, hulení, zelí? Americká vláda pečlivě monitoruje (informovanost musí být!) každý slangový výraz, který si lidi pro marihuanu vymyslí.
Když se na oficiálním seznamu ocitlo 647 pouličních názvů pro tuhle drogu, pocítila, podle vlastních slov, umělecká skupina LA Pop Art zodpovědnost udělat z nich jeden obrovský zelený list, tvořený všemi výrazy, které úřady nasbíraly. Jako plakát si ho můžete koupit na její stránce.
LA Pop Art: Marijuana Leaf
A pokud byste shledali fakt, o co vše se americké úřady s bretschneiderovskou horlivostí starají, zajímavějším než nápad, který skupina dostala, skočte na její stránky i tak. Najdete tam spoustu jiných plakátů a triček, které koketují s politikou, filmem i hudbou.
LA Pop Art jsou tak trochu jako Rage Against The Machine na výtvarném poli. Ostatně, tuhle kapelu v jejich portfoliu najdete taky.
6. Umění jako protest
Nejdříve dělal plakáty, které vylepoval po Lower East Side na Manhattanu, kde bydlel, a které se vyjadřovaly k trablům, které ho trápily, od spekulací s bydlením po problémy lidí žijících na ulici.
Pak si Eric Drooker uvědomil, že lokální potíže jen lokální vlastně nejsou, plakáty vydal jako knihu Pouliční plakáty a balady – a stal se známým.
Eric Drooker: Police Dog
Vyučuje na univerzitách, ocenění se dostalo řadě jeho knižních obálek (ilustroval třeba Ferlinghettiho či Ginsberga), dělá obálky například pro magazín The New Yorker... Od svého angažovaného, naštvaně apelativního pohledu na svět ale neuhnul.
Drooker se pořád věnuje sociálním tématům a politice – a zůstává umělcem, kterému je rozhodně lépe na ulici než v galerii.
