Vymyšlený útok marťanů a novinářská nadsázka navrch (1938, rádio CBS)
Celý pořad uvedlo oznámení, že děj je fiktivní. Nezaznělo jen jednou, ozvalo se ještě několikrát během vysílání. Přesto posluchači stanice Columbia Broadcasting System podlehli dojmu, že naslouchají autentickým šokujícím zprávám o invazi obyvatel z Marsu.
Ne náhodou. To, jak Orson Welles zpracoval dílo H. G. Wellse Válka světů, bylo jedinečné. Hra simulovala běžné rozhlasové vysílání. Nejprve byl blok zpráv a hudby přerušován informacemi o erupcích na Marsu, poté stanice posluchačům přinesla reportáž o vylodění mimozemských bytostí u Grovers Mill, kde rozprášily sedmitisícové americké vojsko.
Dopady pořadu byly tragické, psala tehdy média. Lidé v panice prchali z měst, ve všech koutech Spojených států zavládl rozklad a chaos. Takový obraz uchovávají média dodnes, podle mnohých výzkumníků je to však jen mediální hyperbola.
Miliony lidí vysílání rozrušilo, to ano, ovšem kolik z nich skutečně balilo nejnutnější věci pro přežití, ozbrojovalo se a odjíždělo z měst, je velmi sporné. Profesor Hadley Cantril, který paniku nastalou po odvysílání hry zpopularizoval ve své knize The Invasion From Mars, totiž vycházel z rozhovorů s pouhými 135 lidmi a zdůraznil právě ony barvité příběhy. Tvrdí to alespoň Robert E. Bartholomew, autor knihy o masových psychogenických chorobách Little Green Men, Meowing Nuns and Head-Hunting Panics, a uzavírá: Panika byla do velké míry mediálním konstruktem.
Špagety na stromech (1957, televizní stanice BBC)
S tím nápadem přišel kameraman stanice BBC Charles de Jaeger, jemuž učitelka na základní škole neustále opakovala, že je tak hloupý, že by uvěřil i tomu, že špagety rostou na stromech. "Jsou tak hloupí i ostatní?" zeptal se sám sebe a jeho štáb se dal do práce.
Finální zpráva odvysílaná 1. dubna 1957 vypadala jako každá jiná. Moderátor s vážnou tváří oznámil, že díky letošní mírné zimě a zmenšující se populaci škůdce nosatce špagetového se letos špagetám obzvláště dařilo a švýcarští zahrádkáři mají plné ruce práce se sklizní.
Následovalo několik záběrů na spokojené pěstitele, kteří očesávají strom obalený špagetami a ukládají je do připravených beden.
A protože základem novinářské kachny je důvěryhodná osobnost, vystoupil v šotu uznávaný novinář Richard Dimbleby se slovy: "Švýcarští pěstitelé špaget si samozřejmě nekladou za cíl konkurovat italskému průmyslu. Jde jen o to, že Švýcaři preferují domácí špagety." Celá reportáž končila sdělením: "Pokud jste milovníkem tohoto jídla, je pro vás pěstování domácích špaget nutností."
Reakce na sebe nedala dlouho čekat. Redakci zaplavovaly tuny dopisů a telefonátů od nadšených zahrádkářů. Všichni se dožadovali návodu na pěstování špaget. BBC držela vtip až do konce a odpovídala: Stačí zapíchnout špagetovou větvičku do rajčatového protlaku a čekat.
Nutno dodat, že nevědomost Angličanů byla do jisté míry pochopitelná. Angličané v té době špagety téměř neznali a o jejich původu neměli ani ponětí. Jak se vlastně špagety vyrábějí, si musel nechat po odvysílání reportáže zjistit i ctihodný ředitel BBC sir Ian Jakob.
Horkohlavý nahý ledový červotoč (1995, Discover magazine)
Mystifikačních zpráv o nových živočišných druzích se objevují tuny, ta z váženého magazínu Discover z dubna roku 1995 však předčí skoro všechny.
Dojemná reportáž bioložky Aprile Pazzo (italské označení pro aprílový vtip) líčila setkání s novým živočišným druhem na Antarktidě. Zvíře, které od ní dostalo pojmenování horkohlavý nahý ledový červotoč, mělo tělesnou teplotu dosahující až 110 stupňů Celsia. Jeho hlavu pokrývala kostnatá deska, skrze kterou bizarní tvor vyzařoval teplo a propaloval jím tunely v ledovcích, v nichž se dokázal pohybovat překvapivě vysokou rychlostí.
Živil se lovem tučňáků, bioložka však naznačovala, že tenhle tvor má na svědomí i tajemné zmizení polárníka Phillipe Poissona, který se ztratil na Antarktidě v roce 1837. Tahle zvířata dokážou zaútočit i na tučňáka císařského, který měří až 120 centimetrů, prozradila vědkyně a dodala: Polárníka si spletla s velkým tučňákem.
Zpráva rozpoutala mezi přírodovědci hotový poprask. Každý se snažil zjistit o záhadném tvorovi bližší informace, jenže bezúspěšně. A řada z nich nepřijala s nadhledem ani omluvu a vysvětlení magazínu Discover. Zahráváte si s naší důvěrou, trucovali mnozí.
Hamburger pro leváky (1998, inzerát v USA Today)
Také nesnášíte, když kousnete do hamburgeru a veškerý obsah vám vyjede druhou stranou? Pokud jste levák, je to proto, že doplácíte na sériovost výroby a jste nuceni konzumovat produkty připravené pro pravorukou většinu, vysvětlil v roce 1998 řetězec s rychlým občerstvením Burger King. A v inzerátu v listu USA Today oznámil, že přichází s přelomovým hamburgerem pro leváky.
Měl mít vše jako klasický hamburger, grilované maso, salát, cibuli, naloženou zeleninu i majonézu. Jenže tohle všechno mělo být v burgeru otočeno o 180 stupňů, takže se váha přenese na levou stranu a levákům odpadne problém s vypadávajícími ingrediencemi.
"Jsme hrdí na to, že jsme jako první vyřešili problémy našich levorukých spoluobčanů. I oni mají právo plně si vychutnat tento americký symbol," sdělil v inzerátu ředitel marketingu Burger King Lorraine Thomson.
Do provozoven společnosti se tak nahrnuly miliony leváků okusit burger šitý jim na míru, zatímco majoritní společnost poslušně požadovala hamburger klasický, pravoruký. Spolu s typickým americkým pokrmem spolkli Američané provozovateli řetězců i průhledný žert.
Vypukla válka, zabili prezidenta (2010, televize Imed)
Po mystifikacích netřeba pátrat daleko v minulosti. Stačí se podívat na reportáž gruzínské televize Imedi, která letos v březnu ohlásila, že do země vpadli ruští vojáci a zabili prezidenta Michaila Saakašviliho. Zprávu převzal i tisk a moskevský rozhlas. Jenže tahle velmi drsná kachna vyvolala místo úsměvu strach a paniku.
Rok předtím spolu totiž Rusko a Gruzie bojovaly a jejich vztahy byly stále velmi napjaté, informaci o tom, že se vlády v Gruzii ujímá Nino Burdžanadzeová, vedoucí představitelka gruzínské opozice, navíc doprovázely záběry válečných operací a lidí prchajících z Tbilisi.
Reportáž původně neměla být kachna, její tvůrci jen zapomněli zřetelně dodat, že se jedná o speciální reportáž o možném vývoji událostí.
Burdžanadzeová označila reportáž za provokaci a psychologický teror vůči gruzínskému obyvatelstvu. Šéfové Jižní Osetie Eduard Kokojty a Abcházie Sergej Bagapš pak za výplod chorobného mozku a vyzvali, aby se záležitostí zabývali pozorovatelé Evropské unie.
