Je to urážka, facka do tváře státu, kterou nehodlám nechat bez potrestání, nechal se slyšet ministr spravedlnosti v roce 2009, kdy se Paleokostas rozhodl nemarnit čas posilováním v jednom z nejstřeženějších řeckých vězení a bez svolení úřadů ho opustil.
Ze strany vlády to bylo poměrně unáhlené prohlášení. Uběhly od něj tři roky a Paleokostas, bandita, který kolem sebe metá politickou, anarchistickou kritiku, se státu dál vysmívá. Na svobodě.
Jen přerozděluji bohatství
S úřady, policií, vládou, politiky a podnikateli válčí šestačtyřicetiletý zločinec už dlouho, jak před dvěma lety spočítal v otevřeném dopise pro řecká média: "Téměř dvanáct let jsem na totálním útěku (a doufám, že mnoho takových let mám ještě před sebou), osm let jsem byl vězněm."
Stát jej viní z únosů a loupeží. Kolik přesně jich bylo, se neví, má se ale za to, že právě Paleokostas měl na svědomí únos řeckého továrníka Giorgose Mylonase. Jeho rodina za něj v roce 2008 po třinácti dnech vyplatila téměř dva miliony amerických dolarů.
Konvenčním kriminálníkem ale není, jak zdůrazňuje. Vidí se jako následovník tradice sociální banditismu, který kvetl v Osmanské říši, a odkazuje na nepoddajného a bojovného ducha řeckého lidu z doby občanské války. Tam je odcizený stát a mocní, které chrání, tam jsou poslušní a poddajné občánci – a tady jsme my, hrdé lidské bytosti, které si chtějí uchovat špetku důstojnosti, i za cenu boje. Takhle nějak vidí Paleokostas společnost.
Ano, unesl mě, ale byl tak zdvořilý!
Kromě hrdosti a nepoddajnosti je pro něj klíčovou hodnotou ještě solidarita. Většinu peněz, které si zločinem vydělá, údajně předává chudým rolnickým rodinám žijícím ve venkovské oblasti Trikala, kde se narodil.
To ale není jediným důvodem, proč si jako řecký Robin Hood vydobyl takové sympatie veřejnosti. Taky mu nelze upřít styl a grácii. Bývá ozbrojený, to ano, ale nikdy nikoho ani nezranil. Dokonce i lidé, které vydal do náruče jejich rodin až výměnou za tučný obnos, se rozplývají nad jeho zdvořilostí a způsobností.
Helikoptéra jako symbol svobody
A všichni, chudí i bohatí, rebelové s divokostí v srdci i nejposlušnější z poslušných, fascinovaně zírají nad jeho troufalými kousky. Na předních místech jejich výčtu trůní jeho útěk z vězení Korydallos v roce 2006. Měl si tam odsedět pětadvacet let a vzhledem k tomu, že má tamní ústav pověst jedné z nejbrutálnějších věznic v zemi, vše nasvědčovalo tomu, že tam bude mít Paleokostas dost času přemýšlet o svých sociálních a politických teoriích.
Takhle by nejnebezpečnějšího zločince Řecka viděla tamní policie ráda, zatím jí to ale nevychází.
Vše ale mělo dopadnout docela jinak, jak se ukázalo, když jednoho červnového roku 2006 přistála za bílého dne přímo na plácku uprostřed věznice helikoptéra. U pilotovy hlavy v ní držel pistoli Paleokostasův bratr Nikos, který si dnes, mimochodem, právě kroutí trest za svou zločineckou kariéru, čítající též šestnáct bankovních loupeží. Do nebe volající drzost celého plánu však tehdy ostraze věznice zamotala hlavy. Dokonce až tak, že si její členové mysleli, že jim vrtulníkem přiletěla na kontrolu inspekce, a vzpamatovali se, až když do uneseného stroje nastoupil Vasilis a jeho komplic "šílený Albánec" Alket Rizaj.
Státu trvalo dva roky, než Paleokostase znovu chytil. A jemu trvalo půl roku, než si útěk zopakoval. A aby to nebylo jen tak, zase z vězení Korydallos a zase s Rizajem. A, nu ano, zase helikoptérou. Asi měli nad věznicí kvůli němu opravdu roztáhnout síť, aby se nedalo přistát, jak ostraze radili experti.
Tentokrát se ostraha alespoň nenechala napálit. Spustila střelbu, takže onoho únorového dne roku 2009 zločinecké duo do vrtulníku nenastoupilo po červeném koberci jako minule, ale muselo se do něj vysoukat po provazovém žebříku za dunění střel. Z helikoptéry salvu opětovala z automatické zbraně neznámá žena, nikdo však nebyl zraněn… když pomineme, ehm, jednoho z bachařů, který postřelil sám sebe, když se pokoušel vytáhnout zbraň.
Lov
Poté se na Paleokostase rozběhl hon. "Je to největší lov na člověka, jaký kdy byl," citoval list The Guardian policejní zdroj, "pátrání jsme rozšířili dokonce i do Albánie a Bulharska." S polovičním úspěchem, Rizaje policie zatkla v listopadu 2009, ale Robin Hood jí stále uniká.
Nejblíže mu pronásledovatelé byli v dubnu 2010, kdy jeho džíp zmáčklo pět policejních vozů na silnici u pobřeží. A máme-li věřit tomu, jak akci v otevřeném dopise popisuje sám Paleokostas, policii nešlo o jeho zatčení. Spíš se jej chtěla nadobro zbavit.
Líčí, jaké automatické zbraně měli policisté, a uvádí, že když se mu povedlo jim ujet, měl kabinu vozu prošpikovanou kulkami. Odhaduje, že během patnácti sekund padlo na 150 výstřelů. "Podivuhodné, jedinou částí auta, která nebyla střelbou poškozena, byly pneumatiky," píše.
A skládá veřejný hold lidem, kteří mu na útěku pomáhají. Není to totiž jen jeho dobrá znalost hor, o níž píší média, co mu pomáhá vodit stát tak dlouho za nos. Hraje se i o to, že je pro mnohé Řeky, zvlášť dnes, symbolem vzpoury. I proto nemusel stát vydat ani pěťák na vyplacení odměny za pomoc při jeho dopadení (v roce 2006 činila téměř milion dolarů).
"Už po mém prvním útěku z vězení v srpnu 1991," vzpomíná v dopise Paleokostas, "sliboval řecký stát, který umí být velkorysý k udavačům, velkou odměnu. Nenašel se však nikdy ani jeden. Naopak, potkával jsem lidi, kteří kvůli mně riskovali své životy. Kteří byli důkazem, že v této zemi nežijí jen rezignovaní, poddajní lidé, ale i ti, kdo si váží tradice cti a solidarity s pronásledovanými."
Zatím mu to vychází. Policie prý jeho rukopis rozpoznala nejméně na dvou bankovních loupežích. "Byly výtečně zorganizované," vysekla mu svým způsobem poklonu.
