Znáš Beckhama a Chucka Norrise? Nebo Hanychovou?
Já vás znám všechny. Teď je ale problém, že na vás už není tolik času, jak se lidstvo rozrostlo. Už nestíhám.
Co si myslíš o Vánocích? Ale čestně.
Nakonec jsem rád, že existuje aspoň jeden den v roce, kdy se máte docela rádi.
Nepletu se, když z toho cítím ironii, že ne?
Ne, je tam. Ale taky nic víc.
A proč je tam ta ironie?
Protože mi docela vadí, když vidím, jak se umíte mít rádi, a současně taky vidím, jací jste na sebe odporní těch zbývajících 364 dnů v roce. Byl bych rád, kdybyste se chovali, jako byste slavili Vánoce každý den, ale radši to nikde neříkám, protože byste mě za to ukřižovali.
Která z těch dvou poloh je podle tebe přetvářka?
Žádná. Ani jedna. Člověk je takový i takový. Má v sobě dobro i zlo.
Právě tady kolem nás proudí davy lidí, v očích výraz štvanců, tlačí košíky plné věcí. Co říkáš tomu, co jsme udělali z Vánoc?
Vadí mi jiná věc. Kdysi jsem vyhnal penězoměnce a kupčíky z chrámu. Ale oni mě doběhli. Postavili si vlastní chrámy a říkají tomu nákupní centra.
Takže nejsi naštvaný na lidi, že si z Vánoc udělali svátky obžerství a konzumu?
Spíš bych mohl být naštvaný na nás tam nahoře. Naše koncepce, že lidi uděláme šťastnými tím, že budou rozjímat o duchovnu a dobrotě, očividně nevyšla. Dopadlo to jako strategie Západu v Afghánistánu. A podle mě jde o to, aby lidé byli v tomhle slzavém údolí šťastní. Jestli je to takhle baví, tak jim to přeju a vyčítat jim to nebudu. Ať se přecpávají. A my v managementu se nad sebou budeme muset zamyslet. Ale jak říkám už dva tisíce let: Ne samým chlebem živ bude člověk.
Vždyť my taky o Vánocích moc chleba nejíme.
Myslel jsem to tak, že vás má zajímat duchovní strava a ne plný břich.
Mohl bys nám, Ježíšku, říct něco o tom, jaké to bylo, když jsi se v tom slzavém údolí, jak říkáš, octl poprvé?
Myslím, že už snad ani není, co bych o tom ještě vyprávěl. Ten příběh už přece každý zná. Narodil jsem se o Vánocích a tak dál.
Lidem většinou vadí, když se narodí o Vánocích, protože přijdou o oslavu narozenin. Sfoukne se to v jednom.
No, mně to taky docela vadilo, protože tehdy jsem nedostal žádné dárky. Kdybych se narodil o pár let později, když už se zavedly Vánoce, mohl jsem je mít. Ale byl bych nerad, kdybych byl špatně pochopen: nestěžuju si. Dárky jsou stejně jen věci.
Můžeš potvrdit, nebo vyvrátit, že jsi narodil opravdu ve stáji?
Ano.
Ano co?
No, ve skutečnosti jsem se narodil v nemocnici. Byla to židovská nemocnice Beth Israel v Betlémě. Ale pravda je, že ta nemocnice byla umístěna ve stáji. Kvůli tomu se později zrodila ta legenda.
A je pravda, že když se rodiče chtěli ubytovat v hostinci, nebylo tam pro ně místo?
Ale ne, tak to nebylo. To jsou právě ty legendy. Volno měli, jen jsme neměli zajištěnou rezervaci. Můj otec Josef, dej mu Pánbu věčnou slávu... Víte, on byl vlastně prostý člověk. Tesař z venkova. Moc toho nenacestoval. A tak zapomněl udělat rezervaci.
Vypráví se také, že se tam objevili tři králové, někdo ale říká, že to byli mudrcové. Kdo to tedy byl?
Spíš asi tři králové. Víte, na mudrce moc nevypadali. Řekli, že sledovali nějakou hvězdu, což mi tedy nepřipadá zrovna chytré, když chcete někam dojít.
Přinesli ti opravdu nějaké dary?
Samozřejmě. Zlato, kadidlo a myrhu. Mimochodem, dodneška jsem se vlastně nedozvěděl, co to je. Nevíš náhodou, co je to myrha?
No, řekl bych, že je to taková pryskyřice, něco jako kalafuna.
No, to je fakt super! Fakt, že jo! K čemu mi to asi mělo být? Chápeš?! K čemu jsem mohl potřebovat nějakou pryskyřici? To byl dárek, co? Tehdy jsme neměli co jíst, radši bychom dostali něco, za co bychom si mohli něco koupit.
Co by to bylo?
Později třeba bicykl. Ten by se mi hodil. Nejlépe bych užil horáka, protože v krajinách Zebulon a Neftalim je spousta kamení. Umíš si představit, kolik jsem toho musel nachodit? Šestkrát, možná dokonce osmkrát jsem přešel Kanaán nahoru a dolů, ze severu na jih. Chodil jsem a kázal. Dělal jsem zázraky a vyprávěl příběhy.
Kolik jsi udělal zázraků?
Celkem 107. A to nepočítám zázrak s rybami a chlebem.
Proč ne?
Protože po technické stránce to nebyly zázraky.
Nebyly?
Ano, lidem to nechutnalo.
A co třeba když Lazar vstal z mrtvých?
Tak zaprvé, nebyl mrtvý. Měl kocovinu.
Ale v Bibli stojí, že jsi řekl, že je mrtvý.
Ne. Řekl jsem, že tam leží jako mrtvý. Víš, Lazar byl velký spáč. A navíc jsme den předtím byli na nějaké svatbě a on vypil hodně vína. Fakt jsem tehdy řekl: Ten Lazar se tady válí jako mrtvola. Tobě se to snad nikdy nestalo?
Tady se ptám já! Teď obrátím list: strašně by mě zajímalo, proč vy tam nahoře necháte nás lidi vždycky trpět a nezasáhnete?
Jak jsem kdysi řekl: nedomnívejte se, že bych přišel rušiti zákona neb proroků. Nepřišel jsem rušiti, ale naplniti. Ať se všechny věci stanou.
Dobře, ale vždyť to sám vidíš, kolem je samá korupce. V žebříčku Transparency International se propadáme... To se nedá vydržet.
Hele, já se vám to toho nechci takhle přímo šťourat. To není můj úkol. Já mám na starosti takovou tu nadstavbu. Řeknu to jen obecně. Trochu mě mrzí, že politici si osvojili moji větu "nechejž tu daru svého a odejdi, potom přijda, obětuj dar svůj". Anebo: "A oni mu podali peníze." Tak jsem to opravdu nemyslel.
Na politiky jsem si chtěl stěžovat taky. To je fakt síla. Čím to, že jim nakonec stejně zase dáme hlasy?
Protože jste nenapravitelní. Kdybyste mě poslouchali, věděli byste, že jsem řekl: Pilně se varujte falešných proroků, kteří vcházejí k vám v rouše ovčím, ale uvnitř jsou vlci hltaví.
Ale jak to, že jsou takoví?
Měli byste jim říct: Běda vám, zákoníci a farizejové pokrytci, že čistíte po vrchu konvice a mísy, ale vnitř jsou plné loupeže nestřídmosti.
Ale oni mají moc.
Radujte se, veselte se, nebo odplata vaše hojná jest v nebesích. Vy jste sůl země. Jestliže sůl zmařena bude, čím bude osolena. Vy jste světlo světa.
Proč se podle toho nechováme?
Protože jste stejní. Já vám pořád říkal: Neskládejte sobě pokladů na zemi, kdež mol a rez kazí, a kdež zloději vykopávají a kradou. Ale skládejte sobě poklady v nebi. A vy nic, radši jste si četli letáky z Intersparu.
To jsme tak hrozní?
Aj, člověk žráč a pijan vína, přítel publikánů a hříšníků.
Proč se sebou necháváme tak vorat?
To je jednoduché. Ztučnělo srdce lidu tohoto, a ušima těžce slyšeli, a oči své zamhouřili, aby někdy neviděli očima a ušima neslyšeli a srdcem nerozuměli. Jen si užíváte a hrabete. Přitom nevyjdeš odtud, dokud i posledního haléře nenavrátíš. Protož pravím vám, nepečujte o život svůj, co byste jedli a co byste pili, ani o tělo své, čím byste se odívali. Zdaliž není život více nežli pokrm a tělo nežli oděv? A o oděv, proč se staráte? Považte kvítí polního, kterak roste, nepracuje ani nepřede.
V té souvislosti mě napadá, jestli letos dostanu tu yamahu...
No to snad ne, posloucháš mě vůbec?
Tady se ptám já! Neměl bys pro nás nějaké ponaučení nebo radu?
Myslíš něco na způsob jak vyčistit skvrnu od červeného na bílé halence?
Myslel jsem něco duchovního.
Aha. A co jsem celou tu dobu asi dělal? Vy lidé jste fakt děsní. Čus.
