Vytrženo ze zápisníku
2. července 2008, Charakusa Valley
Konečně se před námi otevírá amfiteátr s panorámatem rozlehlé a sněhem pocukrované "Ká šestky" a její protilehlé sestry "Ká sedmičky" s vyhublým žulovým tělem.
Je to úžasná podívaná, jelikož od úpatí ledovce, po němž k nim chroptíme, k nám dolů shlíží s dvoukilometrovým nadhledem. Nervy mi projede lehké mrazení a naskočí husí kůže.
Vím, že chlad na vině není.
Někde za rohem po statisíce let dřepí mému pohledu zatím schovaná Kapura. Ještě hodinu pochodu a už ji vidím v plné nádheře.
Poprvé se o ni pokusili Němci v roce 2002, ale výš než do 5 600 metrů se nedostali.
Zatím o jedinou cestu po jihozápadním hřebenu se postarali v roce 2004 Amíci Chabot, House, Swenson, Miller a Slovinec Prezelj.
Když si ale v tu chvíli vzpomenu na obrázky, kvůli kterým padlo rozhodnutí, kde budeme s Honzou pokoušet štěstěnu, mám pocit, že někde nám fotka úmyslně zatajila detaily. Zatajená skutečnost nám teď ale reálně hrozí: "JE TO OBROVSKÝ."
14. července, druhý den ve stěně Kapury
5:30 - Probuzení do zataženého rána.
Jsem provlhlý na kost. Honza na tom není o nic lépe. Speciálně vyžádané osmsetgramové spacáky od Sira Josepha Rakoncaje, které jsem pracovně nazval Rakova pomsta, jsou durch.
Úplně slyším jeho slova, jak mi hláskuje: "Vy-pr-dni-se už na to a běž dělat něco jinýho, stejně nic nevylezeš."
Asi jo, bude to tak lepší, proběhne mi hlavou.
Jenže vzápětí mě napadne: no jo, a co budu dělat, vždyť ve všem ostatním jsem ještě větší loser.
Balíme naše šapitó a přemísťujeme náš osud o další metry výš.
Kolem desáté hodiny začínají z nebe padat přemrzlé polystyrenové kuličky. Během několika minut se stává ze stěny jedno velké řečiště bílého studivého bince.
Kdyby se mě někdo zeptal, co se odehrávalo následujících několik hodin, odpověď by zněla: "Všude padala bílá tma, ale najednou... náhlé probuzení a jsme tam: dvě stě metrů pod vrškem! A noc na krku."
"Nééé, mně se do toho mokrého, zamrzajícího péřového ´čehosi´, co vzdáleně připomíná spacák bez náplně měnící se rychle v betonový sarkofág, vůbec nechce. Domů, prosím!"
S notnou dávkou usilovného kopání vytváříme po hodině s pomocí cepínů ledovou lavičku.
Výsledek je žalostný. Pro komáří řiť ucházející, ale pro naše pozadí je vhodná asi tak jako rozjezdový skokanský můstek směr údolí.
Není na výběr, rychle do útrob vaku. Sníh padající shora na tropiko nám svědomitě ubírá životní prostor uvnitř.
Okamžitě se mi vybaví scéna z minulého roku, jak s Honzou dřepíme na bezmála osmitisícovém Gasherbrunu III.
48 hodin uvězněni ve stráni ve výšce 7 200 metrů. Bivakovací pytel je připevněný na šroubech do ledu, uvnitř jsou dvě roztřesená "želé" čekající na to, která lavina svištící přes jejich hlavy bude tou poslední.
Jo, nápis by zněl: "Při pokusu o prvovýstup dva kusy smeteny z povrchu zemského, ostatky nenalezeny, čest jejich památce..."
Technická data:
Kde: Pákistán/Karákóram-Charakusa Valley
Co: prvovýstup na Kapura Peak/západní vrchol 6 200 m n. m., severozápadním zářezem
Název cesty: Wild Wing
Obtížnost: 1 300 m v ledu WI 5+, v mixech M7 a celkový sklon 70°
Kdy: 13 .7 -15. 7 2008
Kdo: Marek Holeček a Jan Doudlebský
Vybavení:
2x lana Tendom 75metrů, průměr 7,8mm
2x sedáky Tendon (Light)
1x sada friendů RockEmpire (krom dvou velkých)
3x skoba "Véčko" BlackDiamond, Camp
4x skoba "Nůž" BlackDiamond, Camp
2x skoba "Dužnik" BlackDiamond, Camp
1x sada čoků RockEmpire (krom všech velkých)
7x prošité smyčky RockEmpire
2x cepíny a Grivel (Taakoon) a cepíny (Démon)
1x mačky Camp a Raveltik
4 x šrouby do ledu Raveltik
2x helma Grivel
2x batoh Bergans (Helium 50l)
1x bivakovací pytel Sir Joseph 700g
2x spacák Sir Joseph (Koteka) 800g
1x vařič Var II
3x plynové bombičky 250g propan-butan
1x útočný stan Bergans
1x kempovaní stan RockEmpire (Alpin 3)
Oblečení:
1) membránové strečové převleky Klättermusen, bunda (Froste) kalhoty (Freke), rukavice (Greppet)
2) kompletní spodní vlněné prádlo Devold (ponožky, kalhoty, tričko,mikina, vložky do rukavic, čepice)
3) péřová bundička Klättermusen (Liv) 290g
4) boty Lasportiva: Honza Trango Ice, Marek Evo
5) hodinky s výškoměrem Suunto (X-lander)
6) brýle Julbo
Co čeká Honzu a Marka dál:
Cílem druhé části expedice bude severní stěna kopce Kohe Uparisina (6 130 metrů nad mořem) v afghánském pohoří Váchán. Za touhle výzvou Marek Holeček a Jan Doudlebský odletí 27. srpna.
Na 4. října je plánován přelet do Nepálu, kde napíše závěrečnou kapitolu Devold Triple North Walls cesta na Talung (7 349 metrů nad mořem) v himálajské oblasti Kangchendzöngy. 5. listopadu by měli oba horolezci odletět do Česka.
Slavný český horolezec Josef Rakoncaj hodnotí výkon dvojice velmi vysoko. "Toto je nový a zdravý trend lezení. Výkony, které se zapisují do historie. Jde o mnohem kvalitnější výkony, než někde sedět mezi deseti až patnácti horolezci v base campu velké expedice a čekat až se k vrcholu natáhnou fixní lana," říká Rakoncaj.
Marek Holeček (1974) je od roku 1997 členem horolezeckého reprezentačního týmu ČR. Pětkrát obdržel ocenění za výstup roku ČR a třikrát čestné uznání od Českého horolezeckého svazu. Účastnil se patnácti výprav do asijských a jihoamerických velehor, kde udělal řadu prvovýstupů.
Jan Doudlebský (1978) je členem horolezeckého reprezentačního týmu ČR od roku 2000. Ocenění za výstup roku ČR obdržel třikrát, čestná uznání od Českého horolezeckého svazu má doma dvě. Na svém kontě má mimo jiné i šest výprav do asijských velehor s několika prvovýstupy.
