Je neuvěřitelné, s jakým klidem se dokáží Nepálci rychle vyrovnat se situacemi, které nemohou sami ovlivnit. Nejede autobus, neletí letadlo? Co se dá dělat, počkáme na další. A je to vyřízené.
Ráno vstávám hodně brzy. Zavazadla už jsou rozdělena tak, aby nosiči v Lukle, kam máme doletět letadlem, mohli hned dostat bagáž. Všichni jsou oblečeni do outdoorového vybavení, na nohou pořádné boty, na zádech batoh, se kterým absolvují celý trek. Všechno nepotřebné zůstává v hotelovém skladu, takzvaném depozitu.
Nuda na letišti
Na letiště dorážíme s rozbřeskem, všichni jsou plni očekávání. Čeká nás krátký let do nadmořské výšky 2800 a potom už vyrazíme po svých do údolí řeky Dúdh Kósí směrem k národnímu parku Sagarmatha. Odbavení probíhá nečekaně rychle, po nutných formalitách a převážení zavazadel se ocitáme v letištní hale.
A tady se to celé zasekne. Na letišti prožijeme celý den, protože v Lukle je údajně špatné počasí.
„Přistávací dráha tam má jenom tři sta dvacet metrů a navíc se musí přistávat z hlubokého údolí,“ vysvětluje Polda a pobíhá po letišti od jednoho úředníka k druhému a snaží se zjistit, jestli naše společnost Jetti Airlines přece jen nepoletí.
Nepoletí.
Takže nás čeká noc ve stejném hotelu v centru Káthmandů. Má to jednu výhodu, vyspíme se ještě jednou v bílém povlečení. „Máme jeden den rezervu, takže všechno bychom měli pohodlně stihnout,“ uklidňuje všechny Polda.
Mezi řečí ale utrousí, že pokud se bude situace opakovat i druhý den, už bychom mohli mít problém.
PARTNEŘI VÝPRAVY:
