Jak moc k závodu v anglickém Pertonu sedí přívlastky "nejtvrdší" či "smrtící", jeho účastníci pocítili na vlastní kůži už na prvních metrech po startu.
A jistě se vší vážností pochopili, proč před vyběhnutím na trasu podepisovali prohlášení, v němž se hlásili k plné odpovědnosti za své rozhodnutí zúčastnit se.
Potvrzuji, že pokud na trati zemřu, mohu si za to sám – podpis pod takovým dokumentem vám spolehlivě rozklepe kolena, ještě než přijdete na start.
Ne, závod Tough Guy věru není pro muže a ženy z cukru.
Nejprve musíte zdolat skoro třináct kilometrů terénního běhu, abyste zjistili, že to nejhorší máte teprve před sebou. V závěru na vás čeká více než tříkilometrová etapa s pětadvaceti překážkami, kterou v roce 1986 postavil bývalý důstojník britské armády Billy Wilson.
Říká se jí "Pole smrti“. Ne bezdůvodně.
Plazíte se pod ostnatým drátem, běháte přes hořící balíky sena, brodíte se po pás špinavou vodou. Prorážíte si cestu bažinami, podplouváte nekonečnou řadu klád, prolézáte těsnými tunely, ručkujete nad mrazivou vodou.
Skáčete, šplháte, plavete – a běháte a běháte.
A pokud by to na vaše tělesné vyčerpání a zašlapání vašeho ega hluboko do země nestačilo, napraví to například pole dýmovnic a postávající organizátoři, kteří vás častují posměšnými poznámkami.
Ani to však neodradí odvážné muže a ženy od toho, aby se do Pertonu dvakrát ročně vydávali.
Zimní závod jste už letos propásli, konal se 1. února, zúčastnilo se ho na tři tisíce lidí a v čase jedna hodina a osmnáct minut v něm zvítězil Ben Price. Pořád se však můžete přihlásit na letní kolo, které se koná 26. července.
Mějte však na paměti, že ne nadarmo se závod označuje za nejnebezpečnější zkoušku, která vám dá okusit fyzické i duševní bolesti. Účasti musí předcházet tvrdá příprava – například trénink výdrže v chladné vodě je podle lékařů rozhodně nezbytný.
