Je to, jako by internet vznikl kvůli pornu. Necudná videa a obrázky mu pořád vládnou. Podle výzkumu z roku 2013 obstarávala pornografie 30 procent dat přenesených internetem. Pornografické stránky se těšily většímu provozu, než jakým se mohl chlubit Netflix, Twitter a Amazon dohromady.
I proto se stále víc studií věnuje otázce, zda je poronografie škodlivá a pokud ano, tak nakolik.
Pocit viny
Autory jedné z posledních prací jsou odborníci z mormonské Brigham Young University v Utahu. Jejich roční výzkum má jasný závěr. Věřící lidé, kteří konzumují pornografii, o své zkušenosti mlčí, tají ji a neusilují kvůli ní o vztah.
Brigham Young UniversitySoukromá univerzita sídlící ve městě Provo v Utahu. Vznikla dne 16. října 1875 a svůj název dostala podle Brighama Younga, v pořadí druhého mormonského prezidenta Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. |
Člen autorského týmu Nathan Leonhardt objasňuje, že zatímco zkušenost s pornografií má každý, jen pět až dvacet procent se dopouští extrémní konzumace porna. Věřící lidé však nedokážou mezi stupněm užívání pornografie rozlišovat. Mají proto tendenci vykazovat pocity studu a viny, i když se s ní setkají jen v malých dávkách.
„Podporuje to hypotézu, že nábožensky založení jednotlivci buď mají vyšší náchylnost k rozvinutí nutkavé konzumace porna, nebo prostě jen svou konzumaci zaměňují za závislost. To kvůli pocitům viny a studu, které ji doprovázejí,“ říká další z autorů studie Brian Willoughby.
V článku pro server Psychology Today s ním souhlasí i David Ley. Dopady sledování pornografie jsou podle mnoha prací závislé na morálních a náboženských postojích uživatelů, vysvětluje. „To, že se člověk považuje za závislého, je mnohem škodlivější než vlastní konzumace pornografie,“ píše.
Cituje přitom výzkum z nejmenované americké křesťanské univerzity. Zjistil, že z šedesáti procent mladých křesťanů, kteří vyhledali pomoc kvůli tomu, že se považovali za závislé na pornu, splňovalo kritéria choroby pouhých pět procent. Jiné studie potvrdily, že když ve stejné míře holduje pornografii věřící člověk a agnostik či ateista, považuje se za závislého mnohem častěji nábožensky založený konzument, byť velmi příležitostný.
I kvůli tomu dopadá nápor pornografie těžce především na mladé věřící muže. Spolu s tím, jak byli vychováváni, to může vytvořit koktejl plný pocitů hanby a provinění. A i kvůli tomu Ley věřícím doporučuje, aby se pornografii vyhýbali.
Příliš černobílá debata
Vrátíme-li se zpět ke studii, kterou vydal magazín The Journal of Sexual Research, její autoři ji uzavírají s tím, že co škodí nejvíce, je příliš povrchní úroveň diskuze o užívání porna, jako kdyby v ní existovala jen černá a bílá, jako by člověk byl buď jen závislý, nebo ne. A navíc je téma konzumace porna pořád tabuizované.
„Nedostatek sexuální komunikace může být problém, protože nepoctivý postoj ohledně pornografie může přispět k nespokojenosti ve vztahu víc než její konzumace sama,“ píše se ve studii.
Podle Willoughbyho to však neznamená, že je možné říci, že osobnostní postoje jsou vždy škodlivější než sledování porna samo o sobě. I proto ostatně sám Willoughby svědčil v roce 2016 ve prospěch utažského práva, které ocejchovalo pornografii jako „krizi veřejného zdraví“ (více čtěte zde). Zdůrazňuje však, že mu jde o detail, ne o represi.
„Já pouze doufám, že zákon, jako je tento, dostane téma do veřejného dialogu a diskuze. Není to tak snadné jako všechnu pornografii zakázat, nebo všechnu pornografii povolit. Mezi těmito polohami je spousta odstínů, a jim musíme porozumět,“ líčí.
