Jeho maminka Vasilina Slivková, zdravotní sestra 1. čs. armádního sboru v SSSR, ho porodila krátce po osvobození Československa. Malý Štěpán však onemocněl a byl v nemocnici, zatímco matka navštívila rodinu na Podkarpatské Rusi, která patřila až do roku 1939 Československu. Po válce tam byl hladomor a Vasilina Slivková rodině vezla dva kufry plné potravin. S tím, že se okamžitě vrátí.
"Nemohla předpokládat, že sovětský diktátor Stalin, který připojil Podkarpatskou Rus k Sovětskému svazu, mezitím na léta uzavře hranice," vysvětluje Rak.
A když Slivková, vyznamenaná nejvyššími sovětskými válečnými řády, pro syna v roce 1949 konečně přijela, byl už čtyřletý Štěpán adoptován manželi Rakovými - Josefem a Marií. "Matně si vybavuji jakousi zoufalou ženu, která celé dny klečela u našeho domu, zatímco mě maminka Raková zaháněla dovnitř."
Jeho vlastní matka se po týdnu proseb vrátila na Ukrajinu, zatímco ta adoptivní ke Štěpánovi ještě více přilnula. Zřejmě i tato jen těžko představitelná tragédie ovlivnila Raka už v mládí natolik, že pracovní diář mezinárodně uznávaného hudebníka plní charitativní koncerty. Jeden z nich odehrál několik týdnů po krveprolití v Beslanu, kdy teroristé zaútočili na tamní základní školu.
"Koncertoval jsem přes ulici v hudební škole a díval se na trosky tělocvičny, do níž ozbrojenci nahnali děti. Byl to můj nejtěžší koncert v životě, sotva jsem ho dohrál. Ale vděk přeživších žáků a jejich rodičů byl bezbřehý," říká profesor se stále patrným dojetím.
Soucit s lidským utrpením ovlivňuje jeho tvorbu víc než cokoliv jiného. Jeho maminka bojovala na Dukle s nacisty a už ho nosila pod srdcem. "Tohle přece musí život ještě nenarozeného člověka ovlivnit," domnívá se Rak.
Pokrevní rodinu začal na přání adoptivní matky hledat až po její smrti. A bylo to pro něj natolik těžké, že se k návštěvě bratra odhodlal až nedávno. "K poslednímu kroku mi dlouho chyběly síly."
Věděl, že se s bratrem setká, ale nevěděl kdy a jak. Koncert v Kyjevě skončil, ovace, gratulace a najednou před ním stojí prošedivělý chlapík a povídá: "Šťopko, já jsem tvůj bratr Voloďa."
"Kvůli tomu, že nás rozdělila válka, jsme nebuleli jen my dva, ale všichni kolem," dodává Rak.
Scházelo možná málo a virtuos mohl být, tak jako jeho bratr, řidičem na Ukrajině. "Žádné kdyby ale není," brání se. A po chvíli přece jen říká: "Žiji šťastný život. Ten má ale i můj fantastický bratr Voloďa."
