Kmotr (1972)
Don Vito Corleone (Marlon Brando) je mafiánským bossem jedné z pěti rodin vládnoucích New Yorku. Milý, spravedlivý dědeček, jemuž nedělá problém, pokud ho rozladíte, strčit vám koňskou hlavu do postele nebo vás nechat rozsekat na kusy.
Jako správný "muž cti" nedovolí na svém území prodávat drogy. To se nelíbí konkurenci, proto nechá Dona Corleona zabít. Sice přežije, ale i tak místo něj nastupuje jeho syn Sonny (James Caan). A ten rozpoutává krvavou válku.
Jestli jste od režiséra Francise Forda Coppoly viděli Apokalypsu a bojíte se dalšího tříhodinového filmu, u něhož třikrát usnete jen během úvodních titulků, nemějte strach. Kmotr je jiný. Od prvního, naprosto skvělého záběru je vám jasné, že sledujete skutečnou událost. Mnohovrstevnatý děj, dokonalý Marlon Brando a atmosféra, která zachycuje mafii tak věrně, že navždy změnila svět filmových gangsterek. Kmotr se vám zaryje pod kůži a zůstane tam. Proto mu v našem výběru právě patří první příčka.
Zjizvená tvář (1983)
Tony Montana je kubánský uprchlík, který chce uskutečnit svůj americký sen. Emigruje do Spojených států, kde z mafiánského poslíčka vystoupá až na absolutního bosse. Postačí mu k tomu jen dvě věci, vraždy a koks. Moře koksu. Oceán koksu!
A neodolá mu ni on sám. Když už ho má v těle víc než krve, všechno pokazí. Vezme do ruky M šestnáctku s granátometem a v jedné z nejslavnějších scén filmové historie ukáže zfetovaným zabijákům, co jeho malej kámoš dokáže.
Absolutní pecka. Je nejdelší (všimli jste si, že všechny gangsterky mají hodně přes dvě hodiny?), nejamorálnější a svým vyzněním taky nejdrsnější. Z uřezávání končetin motorovou pilou sice neuvidíte skoro nic, ale i tak vám nebude dobře. Vraždy tady nejsou "vznešené" jako v Kmotrovi, tady si lidské bytosti provádějí ty nejkrutější věci.
Al Pacino v hlavní roli hraje dokonale. Je to frajer až na půdu a taky trochu křivák, přesto ho budete milovat. Přáli byste si mít odvahu, s níž posílá do háje ty, co se ho chystají zabít. Lidé Zjizvené tváři v osmdesátých letech minulého století propadli až tak, že se oblékali stejně jako Tony.
Mafiáni (1990)
Zatímco o Kmotrovi se tvrdí, že byl napsán podle osudů rodiny Gambinů, Mafiáni jsou skutečným životopisem Henryho Hilla, Italoameričana, který se vždy chtěl stát gangsterem. Proč? Protože být gangsterem je lepší než být prezidentem Ameriky.
Henryho příběh sledujeme od dětství, kdy parkoval cadillaky a roznášel pití, až po dospělost, kdy ujížděl na heroinu a zúčastnil se největší loupeže své doby a následné popravy téměř všech, kteří se do ní stihli namočit.
Na rozdíl od Kmotra v Mafiánech nesledujeme šéfy mafie, ale vykonavatele jejich rozkazů. Režisér Scorsese je navíc známý perfekcionista, takže svět poskoků je ztvárněn velmi věrně. Krádeže, večírky, popravy, kokain, naštvaná manželka, která právě zjistila, že máte milenku. Všechno je tak reálné, že to prožíváte, jako by se to stalo vám. Snímek Mafiáni je krvavá jízda, která dokáže fascinovat i odpuzovat zároveň.
Bugsy (1991)
Gangster Benjamin Siegel, přezdívaný Bugsy, je ve čtyřicátých letech minulého století poslán na západní pobřeží, aby se postaral o obchodní zájmy mafie. Jeho přítel z dětství herec George Raft jej seznámí s hollywoodskou smetánkou a světácky založený gangster je nablýskaným prostředím filmařského světa okouzlen.
Mafie souhlasí s financováním Sieglova životního snu, vybudováním střediska hazardních her v malém městečku v nevadské poušti, které se jmenuje Las Vegas. Bugsy je svou vidinou zcela pohlcen a náklady na její realizaci nezadržitelně stoupají. Když je tlačen do kouta, dere se na světlo jeho násilnická povaha a začíná být pro mafii nepohodlný…
Snímek Bugsy chtěl být druhými Mafiány. Slušní pánové v saku a spousta dialogů ala "bomba pod stolem". Bohužel, oproti nim je zdlouhavější a méně stravitelný. Warren Beatty přehrává a většinu času se vás pokouší unudit k smrti. Moc zábavy nepředvede, na začátku jenom zabije majitele prádelny a na další alespoň trochu zajímavou scénu čekáte až do konce, kdy se nechá rozstřílet na kusy.
Bugsy není špatným filmem, ale vedle Mafiánů a Kmotra po právu zapadl.
Poslední zůstává (1996)
Hlavní hrdina příběhu tajemný pistolník John Smith (Bruce Willis) přijede do texaského městečka Jericho, jemuž vládnou dva znepřátelené gangy. John se k jednomu přidá, aby vzápětí přeběhl k nepřátelskému, a tak pořád dokola.
Jedná se o remake Kurosawova Yojimba v gangsterském podání a nutno říci, že riskantní pokus vyšel. Pravda, mafiánské prostředí je tu jen coby kulisa k navození atmosféry, vše ale vynahradí závěrečná scéna, kdy Bruce Willis vystřílí všechny gangstery do jednoho. Smrt hned několika nebožáků, ruce mačkající spouště a těla bortící se pod náporem pětačtyřicítky však uvidíte v téměř každém záběru.
Krycí jméno Donnie Brasco (1997)
Lefty (Al Pacino) je mafián, který nemá příliš štěstí ani odvahy udělat něco radikálního. Až v jednom baru narazí na nadějně vypadajícího zlodějíčka Donnieho Brasca (Johnny Depp) alias policistu v přestrojení.
Vezme si jej za svého a ukazuje mu podsvětí. Zpočátku se Brasco jen rozhlíží, pak se ale do světa zločinu i zapojí a otevře Floridu mafiánskému trhu. Stále víc a víc zapomíná na to, že je policistou v přestrojení, který má doma manželku a tři děti. Práce se mu stává životem a manželství se mu mění v trosky.
Pokud s gangsterkami právě začínáte, nenajdete lepší film na úvod. Děj natočený podle pravdivé události je jednoduchý a naprosto poplatný mafiánskému klišé. S hlavními hrdiny prožijete světlé začátky bez problémů, krizi a nakonec strmý pád až na dno. K tomu přidejte výborné herecké výkony Al Pacina a Johnnyho Deppa.
Gangy New Yorku (2002)
Je to vlastně zfilmovaná kronika zrodu americké metropole, potažmo celé Ameriky. Jejím hlavním hrdinou je Amsterdam Vallon (Leonardo DiCaprio), jehož otec, irskoamerický přistěhovalec, je hned na začátku snímku, respektive v padesátých letech devatenáctého století, zavražděn Řezníkem Billem (Daniel Day-Lewis). Amsterdam přísahá pomstu a kupodivu ji i vykoná.
Režie se stejně jako u Mafiánů ujal Scorsese, tentokrát však výsledek dopadl o něco hůře. Knižní předloha je až příliš brutální, aby šla věrohodně zfilmovat, snímek proto věnuje veškerou pozornost líčení prostředí. Absolutní chudoba, smrt, sex, vydloubávání očí, ukousávání uší a neustálé pití chlastu je to, co si z filmu odnesete. Odpůrci Titaniku ale určitě ocení scénu, na kterou čekali několik let a v níž je DiCaprio znetvořen k nepoznání.
