Představte si, že vypadáte jako Homer Simpson. Vrásky přibývají, vlasy ubývají, tělo se nadýmá. Polovina lidí vás považuje za křupana, třetině jste pro smích. Neumíte prohrávat, jste arogantní, měníte názory a věčně si na něco stěžujete.
Co myslíte, může se do vás za takových okolností zbláznit mladá inteligentní blondýna s mírami 90-60-90? Ano. Může se chtít za vás provdat? Pochopitelně.Často ukončí i dlouhodobý, jinak úspěšný vztah s mužem, pokud ztratil práci, nemá žádné pracovní cíle nebo je vyloženě líný.
Dokonce to není nic neobvyklého, zrovna nedávno jsme něco podobného sledovali v přímém mediálním přenosu.
Stačí se pohybovat v partě, která aroganci, stížnosti a změny názorů prostě baští a v níž je, shodou okolností, krásná blondýna přítomna. Například mezi politiky.
Každý je někde hrdinou: ten, kdo vypije nejvíce piv a zazpívá nejvíce sprostých písní, bude hrdinou restauračního zařízení a může si vybrat nejkrásnější ze všech přítomných alkoholiček.
Fotbalista, co strašně rychle běhá, získá nejhezčí děvče na stadionu.
Projde-li známý myslitel univerzitní posluchárnou, zachvějí se i nejpřitažlivější vědkyně touhou.
Každý muž je někde modlou a někde outsiderem. Zkusí-li myslitel běhat po hřišti a pivař přednášet mladým vědkyním, dočkají se oba pohrdání. Inteligentní sexy blondýna nebude.
Zákonů mužské atraktivity je mnoho a některé z nich budou předmětem tohoto článku. Tajemství mužské atraktivity je jediné: vybrat si místo, kde mám díky svým dispozicím největší šanci na úspěch.
Vedoucí smečky, takzvaní alfa samci, mají totiž vždycky právo vybrat si nejlepší samice, a nejlepší samice se málokdy vzpouzejí, jsou-li vybrány vůdcem smečky.
Kdo je v zemi zdejší nejatraktivnější?
Spolupracovníci Magazínu DNES položili čtyřem skupinám žen otázku, jaký muž se jim zdá atraktivní. Mezi „top ten“ univerzitních profesorek se nedostal nikdo bez vysokoškolského titulu.
Atraktivními byli shledáni profesoři Václav Pačes, Václav Klaus, Václav Havel a také Tomáš Halík: skupině zaměřené na intelekt evidentně není kněžská sutana překážkou.
Odlišné preference měly návštěvnice fitness centra: v jejich snech vystupoval Petr Jákl, Petr Čech, Jaromír Jágr, Jiří Dopita, Marek Vašut. Ještě jinak uvažovaly gymnazistky. Touží po muži slavném, vtipném, „trendy“ a „cool“: Jiřím Macháčkovi, Tomáši Hanákovi, Ivanu Trojanovi – pokud už musí jmenovat někoho z Čechů, což pochopitelně dělají dost neochotně.
Zdravotním sestrám se pak nejvíc líbil Roman Šebrle: zdravě vypadající sportovec s rodinou a image kladného hrdiny bez skandálů.
Najde-li si muž skupinu, v níž se dokáže uplatnit, má šanci získat ženu svých snů, ať jsou jakkoli smělé.
„Určitě někde existuje pohledná žena, která hledá starého hnusného smradlavého muže, který ji bude tlouct, ale pro ni bude mít to správné kouzlo,“ konstatuje se sarkastickým povzdechem pražská psycholožka Marta Boučková.
„Můžeme diskutovat o tom, jak dotyčná k takovýmhle preferencím přišla, zda jde o genetickou výbavu, zážitek z dětství nebo vliv špatných rodinných modelů, ale tak či onak, má to pro výběr partnera takhle nastavené.“
Otázkou tedy zůstává jen to, v jakém společenství bude takový muž hrdinou. Možná opět v politice?
Vem si mě, když na to máš!
V televizní reality show, kterou pod názvem Vem si mě! uvádí televize Nova, je skupině mladých hezkých žen představen neznámý člověk. Dívky se dozvědí, že dotyčný je velmi úspěšný a nesmírně bohatý. Stačí pár hodin a část z nich je ochotna přísahat, že se do něj bezhlavě zamilovala, a právě takto odjakživa vypadal její vysněný hrdina. Není důvod jim nevěřit.
K zamilování opravdu stačí informace o vlivu, penězích a postavení dotyčného: jinak řečeno o jeho „kulturní úspěšnosti“.
Kulturně úspěšní muži dostávají přednost jako sexuální partneři i jako manželé. A nejde o odsouzeníhodnou zištnost zamilovaných žen. Má to totiž i svou biologickou logiku: ve všech studovaných kulturách mají například děti kulturně úspěšných mužů nižší úmrtnost než ostatní.
Kulturně úspěšný muž sežene u primitivnějích národů lepší potravu, bydlí v lepší chýši, obhospodařuje klíčové pastviny. V moderní společnosti posílá svoje děti častěji k moři a na hory, zajišťuje jim nejlepší lékařskou péči – v obou případech je výsledek stejný: děti jsou zdravější, a tak mají vyšší šance na přežití.
Brněnský antropolog Miroslav Králík upozorňuje, že upřednostňování kulturně úspěšných mužů je biologický jev. I ekonomicky veleúspěšná žena vyhledává bohaté muže.
„Je to zdánlivě absurdní: čím více žena vydělává, tím větší jsou její nároky na příjem muže,“ vysvětluje doktor Králík. „Ale nejde o nenasytnost, to její biologický imperativ ji k tomu nabádá. Ženské preference nejsou diktovány pouze logikou, mají svůj evoluční podklad, který se v ženské psychologii promítá nezávisle na tom, kde a jak žije. To ale vědomou kalkulaci ani závislost chování ženy na podmínkách zdaleka nevylučuje.“
Více peněz, více sexu
Ženy nehledají jen zabezpečené muže. U mladších ročníků stačí to, čemu se říká dobré vyhlídky. Ty jsou pro dívky dvakrát důležitější než pro chlapce. Nic na tom nezměnila ani sexuální revoluce, ani feminismus.
Podle amerických vysokoškolaček by například jejich budoucí muž měl svým výdělkem převyšovat 70 procent všech ostatních mužů.
Sociolog Jan Keller připomíná, že i v Česku ženy dodnes doufají, že si sňatkem s mužem polepší, a většina z nich má pravdu. Polepší si, i když si vezmou muže ze stejné, nebo dokonce nižší intelektuální vrstvy.
„Nedávný průzkum opět prokázal, že vysokoškoláci stále berou víc peněz než vysokoškolačky, středoškoláci víc než středoškolačky,“ poznamenává sociolog. A protože je dneska společenské postavení spojené se vzděláním, hodnotí ženy špatné vzdělání velmi negativně.
Znamená to, že ženy kvůli penězům obětovaly všechno ostatní? Lásku, sex? Ale vůbec ne, ani nemusely. Podle velkého průzkumu, který si dělala BBC v roce 2005 mezi 30 000 lidmi ze 170 zemí, se sexuální apetit mužů i žen zvyšuje s jejich příjmem. Zatímco u žen to neplatí vždycky, u mužů to funguje vcelku spolehlivě.
Více peněz, více sexu. Vědci si tento výsledek vysvětlují stoupající asertivitou. Čím je muž bohatší, tím roste jeho sebevědomí a odvaha. Sebevědomí je sympatické, takže je atraktivnější a jeho prestiž znovu stoupá: v očích mužů i žen.
„Vliv a moc vždycky usnadňuje možnost vybrat si,“ vysvětluje psycholožka Boučková.
„Uvědomme si, že peníze fungují jen jako doprovodný efekt vlivu a moci, přitažlivá je především síla. A je to tak správně, v zájmu přírody je, aby přežily ty nejsilnější geny.
Ale na druhé straně muž, který v čele armády dobrovolníků zachraňuje deštné pralesy, může být podobně atraktivní jako ten, který je na opačné straně kácí a provozuje úspěšný dřevozpracující podnik. Oba jsou silní, vlivní, oba bojují.“
Honzo, slez z pece a makej!
Jaké vlastnosti ženy u mužů preferují? Zralost, ambice a pracovitost. Zralost psychickou i fyzickou. V lovecko-sběračských společnostech byl lov záležitostí zkušeností, které přicházejí s věkem.
V moderní společnosti se s věkem zvyšuje plat a postavení. To je důvod, proč věk muže není překážkou ženskému zájmu, mnohdy je to dokonce naopak.
Když ke zkušenostem přičteme dlouhověkost, pochopíme, proč je dnes takový zájem o padesátníky: padesátiletý muž má dneska reálnou šanci vychovat děti až do jejich dospělosti. Má-li za sebou jedno dejme tomu dvacetileté manželství, pak není považován za nevěrníka, ale naopak za úspěšného, nadějného partnera: je to někdo, kdo dokázal žít v páru a vychovat děti. Je stejně perspektivní jako třicetiletý svobodný muž, ne-li dokonce perspektivnější. On je totiž prověřený.
„Podle zahraničních výzkumů ženy těžce nesou nedostatek ambicí a cílů,“ vypráví antropolog Miroslav Králík. „
Vzpomeňte si: i v našich lidových pohádkách může Honza získat princeznu jen tehdy, když sleze z pece a začne konečně něco dělat.“
Protože žena je fyzicky slabší, nemá ráda, když se muž chová nepředvídatelně.
V kurzu jsou tedy muži klidní, vyrovnaní a spolehliví. Takoví, kteří neublíží jí ani jejím dětem. A děti jsou koneckonců to, o co tu jde nejvíc: v jednom výzkumu mužské atraktivity ženy hodnotily snímky, na nichž byli muži v různých situacích s dětmi.
Za nejatraktivnějšího označila většina z nich toho, který se živě bavil s devítiměsíčním dítětem. Nejhůře dopadl pak ten, který stál vedle plačícího dítěte a nevšímal si ho. Nelíbil se. Byl to blbec. Úplně neatraktivní.
Mistr světa
Aby byl muž atraktivní, musí vykukovat. Být v něčem výjimečný.
Výjimečné postavení, výjimečné koníčky nebo zájmy, zjev, nadání. Je to stejné jako v reklamě: kolem nás jsou tisíce výrobků, ale nejvíc žádoucí jsou ty, které jsou nejvíc vidět.
„Když se to vezme čistě statisticky, pak muži produkují mnohem více děl výtvarného umění, literatury, hudby,“ upozorňuje Miroslav Králík.
„Ale na druhou stranu mají na svědomí i více násilných činů: to svědčí o tom, jak často se manifestace mužských kvalit používá při získávání partnerky.“ Muži mají z popularity mnohem větší prospěch než ženy, a proto se ji neustále snaží rozšiřovat. Píší svoje životopisy, zakládají blogy, webové stránky, fankluby. Mají nutkavou potřebu být viděni. Stát se populárním totiž znamená zvýšit své reprodukční šance.
Zajímavé je, že když žena vykukuje, příliš tím nezíská, bývá to právě naopak. Německá premiérka Angela Merkelová není nejvíc sexy ženou Evropy a ani nejkrásnější hollywoodské herečky nemají na růžích ustláno.
Zatímco třeba Jennifer Anistonová nebo Renée Zellwegerová už několik let nezavadily o slušného chlapa, jejich kolega George Cloony se nestačí před krasavicemi inteligentními schovávat.
Když muž a žena dělají totéž, není to totéž.
Ukaž se!
Být v něčem výjimečný nestačí. Jediným skutečně oceňovaným mistrovstvím doby je totiž sebeprezentace. Umění prodat sami sebe, chcete-li. O mužově výjimečnosti se musí všichni dozvědět a říct jim to může jediný člověk: on sám.
Sebeprezentace je ve skutečnosti důležitější než schopnosti samy. Slupka je důležitější než obsah. Ale co se stane, když okolí odhalí, že pod naleštěnou slupkou není vůbec nic?
„Spousta lidí to neodhalí nikdy,“ vysvětluje psycholožka. „Mezi ty, co to nikdy neodhalí, pak patří právě žena, kterou si dotyčný vybere: partnerova image je pro ni totiž výhodná, ona potřebuje, aby byl takový borec, jaký tvrdí, že je. Ona je ta poslední, kdo by hledal pravdu. Až když muž začne mluvit třeba o rozvodu, žena jakoby prohlédne a pak se sama sebe ptá: Co jsem na něm proboha viděla?!“
Sebeprezentace pochopitelně není jednorázová záležitost. Buduje se celý život. To ona je důvodem, proč muži vyprávějí historky o tom, kolik skolili zajíců, jakou rychlostí to metelili po dálnici, kolik kilo zvedli v posilovně a jak to na poradě natřeli šéfovi: udržují si svou atraktivitu.
Ženy tyhle historky sice trochu nudí, na druhou stranu je slyšet chtějí. Proto se manželky zlobí, když muži doma mlčí, nebo si dokonce stěžují. Netrefil jsem ani jednoho ušáka, na dálnici mě předjíždějí už i kamiony a šéf mě týrá.
Tak tohle ženskému uchu zní opravdu nelibě a podezřele: Co se to děje?! Vybrala jsem si snad ŠPATNĚ?! Někoho NEATRAKTIVNÍHO?!
Krásný muž
„Když je chlap jen o trošku hezčí než čert, tak to bohatě stačí,“ připomíná sexuoložka Mirka Jonášová oblíbené úsloví našich babiček.
Moderní doba má přece jen náročnější parametry:
„Za fyzickou krásu se dneska považují velké oči, široký úsměv, výrazné lícní kosti a brada. Výrazné lícní kosti a brada jsou ovlivněny množstvím mužských pohlavních hormonů v pubertě.“
Jistou roli hraje i postava. Za fyzicky atraktivního ženy považují muže, který je vyšší než průměr, má atletickou postavu a ramena o trochu širší než boky. Nehledají žádné supermany, žádné krajnosti: většina žen netouží po nabouchaných svalovcích ani dlouhánech. „Mužům se jejich svaly líbí více, než se svaly na mužích líbí ženám,“ upozorňuje antropolog.
Mohou-li si ženy vybrat, volí muže vyššího, než jsou ony samy. Výška je jednoznačnou výhodou a opět nejde o pouhou estetiku: výška postavy souvisí s inteligencí muže, a to i když se porovnávali lidé v rámci stejné socioekonomické vrstvy.
Jak je tedy možné, že je o muže nižšího vzrůstu mnohdy ta největší pranice? Proč ženy milovaly Napoleona? Proč sedm amerických prezidentů měřilo méně než 170 cm? Kde se bere nadšení pro Toma Cruise nebo Dustina Hoffmana, kteří si dávají pod nohy stupínek před každou líbací scénou?
Nízcí inteligentní chlapci totiž velmi záhy zjistí, že o svůj úspěch budou muset tvrdě bojovat. Zatímco jejich vyšší šťastnější spolužáci si s hlavu v oblacích užívají zájmu spolužaček, oni si začínají systematicky pracovat na svém kulturním úspěchu. A když pak dospělá žena volí mezi výškou a kulturním úspěchem, dostávají často přednost.
K fyzickým přednostem patří i hlas. Ženy milují hluboké mužské hlasy. Říkejme tomu třeba „efekt Jiřího Bartošky“. Když muž hlasem Jiřího Bartošky na prvním rande nenuceně pohovoří o svých úspěších a pak dlouze a pozorně naslouchá, má vítězství v kapse.
Tajemství mužské neatraktivity
Ale co když ne? Je možné, aby kulturně úspěšný muž s hlasem Jiřího Bartošky, vyvinutou sanicí a navštěvovaným blogem pochoval nemluvně, a přesto neměl úspěch u žen?
Je. Pokud bere seznamování příliš vážně, je nudný a neumí si hrát. Takhle to alespoň vidí Tomáš Baránek, autor úspěšné knihy Jak sbalit ženu a posléze stejnojmenného sloupku v časopisu Refl ex.
Podle Baránka je tajemství mužské neatraktivity v příliš prudkých emocích. „Muži přeceňují své slabé stránky a nechávají se vláčet ženami, které si naopak takhle hrají rády. Nerozlišují jednotlivé fáze seznamování, takže jsou při prvním kontaktu moc milí, místo aby byli vtipní a drzí.
Nejsou připraveni na neúspěch, přičemž je známo, že devět odmítnutí z deseti pokusů je pořád v normě. Odmítnutí po pětiminutové nahodilé známosti považují za věrohodnou psychologickou analýzu s výsledkem ‚jsem neatraktivní‘. Uraženou ješitnost v době sexuální abstinence často pojmenují ‚zamilovanost‘. Náznaky nezájmu považují za zájem a snižují si hodnotu i sebevědomí nekonečným dobýváním.“
Velmi kritickou chybou je podle Baránka také to, že nepracují se svým vzhledem: fyzický handicap lze z osmdesáti procent dohnat oblečením a stylem. Podceňují čistotu a hygienu, páchne jim z úst.
V neposlední řadě neumějí nahradit své případné handicapy vtipem, šarmem, pozorností a výřečností, a příliš se soustředí sami na sebe.
V tom s ním souhlasí i antropolog Miroslav Králík: „Kdo chce uspět, musí být cool – jít s dobou, být krásný, galantní, kultivovaný, inteligentní, rychlý, bohatý, úspěšný, vzdělaný a pak taky se naučit nejrůznější klamné strategie opačného pohlaví,“ konstatuje Králík.
„Na druhou stranu, když láska zavelí... Když jsme zamilovaní, nejkrásnější je ten, koho milujeme. I když jde o naprosto nepochopitelný výběr, který mnohdy nedává smysl z hlediska jakékoli teorie.“
Na některé případy jsou zkrátka antropologie, biologie, psychologie i sexuologie krátké.
Naštěstí.
