Svoje polární dobrodružství má na dosah ruky. Přihlásil se do soutěže o závod Fjällräven Polar 2016. Aby se za polární kruh dostal, musí nasbírat ze zatím devětadvaceti Čechů, kteří jsou do soutěže přihlášeni, nejvíce hlasů. „A já to zvládnu. Moje sny mívají dobré konce,“ říká Tomáš odhodlaně.
Jste cestovatel, profesionální fotograf, travel-blogger. To jsou zajímavé aktivity, ale proč byste měl být právě vy vybrán na polární dobrodružství?
Já vyhrát chci, ale nepodělám se z toho, když to nedopadne. Jen by mi přišlo hezké, kdyby otec od dvou dětí z vesnice s tisíci obyvateli kdesi na jižní Moravě tenhle souboj vyhrál. Moji soupeři jsou těžké váhy, umí to se sociálními médii, všichni jejich vrstevníci používají Facebook. Já mám kolem sebe spoustu lidí, kteří na něm nejsou. Jsem tak trochu outsider, ale proč bych nemohl překvapit? Bylo by hezký, kdyby dcera mohla ve škole říct, že táta projel tři sta kilometrů arktickou tundrou se psím spřežením, ne?
Momentálně jste sedmý.
Zrovna mě i další převálcovala nová účastnice. Ještě ráno měla 10 hlasů a večer už přes tisíc. Na fotkách vypadá jako andílek, ale pěkně nám to naložila. Jinými slovy, co je dneska první místo, zítra může být třetí nebo šesté. A v téhle soutěži platí, že vítěz bere všechno.
Výčet zemí, které jste dosud procestoval, je obdivuhodný. Ale nemohl jsem si nevšimnout, že je to většinou spíš tropická exotika než polární pustina, že?
Teplé země mě lákají proto, že je tam jednodušší pohyb. Stačí kraťasy, triko a sandály. Navíc jsou tyhle země mnohem levnější. A v zimě, kdy u nás už několik let není pořádně sníh, je prostě dost příjemné utéct za teplem. Thajsko, Mexiko, Belize, Vietnam, Kambodža, Barma, Srí Lanka, Guatemala... A možná právě proto mě láká zkusit něco jiného, nového. Letos v květnu jsem na sněžnicích vystoupal po ledovci na čtvrtou nejvyšší horu Rakouska Grossvenediger do 3 666 metrů.
Fjällräven Polar 2016Přibližně 300 kilometrů dlouhá zimní výprava napříč arktickou tundrou začíná v Signaldalenu v Norsku a pokračuje až do lesů kolem Jukkasjärvi ve švédském Laponsku. Vyjíždí se 5. dubna, trasu by soutěžící měli absolvovat do deseti dnů. O šanci účastnit se samotného závodu dostane z každé země soutěžící s nejvyšším počtem hlasů. Druhého z dotyčného státu pak vybere firma Fjällräven Polar. |
Co vás v sedmatřiceti letech žene do dalších dobrodružství?
Druhá puberta? Nevím. Někdo si v mém věku hledá novou ženskou, jinej si kupuje harleje, já rád cestuju. Už od gymplu, kdy jsme začali jezdit natěžko do rumunských Karpat, mám rád ten pocit, kdy stojíte na nádraží nebo na letišti a najednou je zajímavý už automatický záchod v letištním salonku. Navíc se mi při každé cestě, zejména do těch exotických a povětšinou chudších zemí, potvrdí, jak se vlastně máme bezvadně. I když z naší perspektivy to tak často nevypadá, zvenku je to skoro vždycky hned jasný.
Rád usínám unavený
Už jste někdy řídil psí spřežení?
Na jaře jsem vyzkoušel asi dvoukilometrový okruh ve Folgarii na severu Itálie v oblasti Trentino. Ale to bylo spíš, jako když jezdíte na poníkovi na Matějské pouti. Psi věděli, že jezdí dokolečka, takže moc netáhli. Na závodě to bude jinej fofr. Každopádně, na jižní Moravě není moc příležitostí, jak to nacvičit, sníh jsme tu měli loni asi na dvě hodiny, napadl tak centimetr. Moje sáňky ve sklepě mají už pěkně zarezlé skluznice.
Jaké máte zkušenosti se severským mrazivým klimatem? Podnikl jste už někdy expedici do těchto končin?
Na severu jsem byl nejdál v Kodani, uprostřed léta. Takže žádné větší zkušenosti s tamními podmínkami nemám. Strávil jsem několik výletů v zimních Alpách, ale mnohem větší dobrodružství bylo focení východů slunce na Malé Fatře. Testoval jsem tam nový přístroj a vstával ve tři ráno, abych byl pěšky v šest pod Rozsutcem a mohl fotit nad inverzí. Bylo minus dvanáct stupňů, foukal silný vítr. Nebyla to procházka růžovým sadem, ale ty fotky, ty pak byly.
Připravujete se nějak i na jiné aspekty výpravy za polární kruh, nebo do toho případně skočíte rovnýma nohama?
Byl jsem na vojně a leccos si ještě pamatuju, takže strach nemám. Navíc mám dvě malé děti, které vstávají dost brzo, takže například stresu z nevyspání se nebojím. Prostě už několik let moc nespím.
Pořadatelé soutěže píší, že trasa bude nehostinná. Co si pod tím představujete?
Myslím, že to může být pekelná slota. Husté sněžení, blbá dohlednost, silný vítr. Takové to, že vám mrzne dech u pusy, a když se jdete vyčurat, jste rádi, že se utrhnete. Pak půjde o to udržet psy na cestě, neztratit se, nespadnout ze saní. Jednoduché to nebude. Ale já si to nepřipouštím, očekávám, že bude azuro a v noci polární záře.
Pořád mám pocit, že na onu ledovou výpravu nemáte nejlepší aprobaci. Nebojíte se, že vás podmínky závodu zaskočí?
Sranda to nebude. Ráno vstanete brzo, budou mrznout, uvaříte si, nakrmíte psy, uklidíte po nich a jedete. Někdy až dvanáct hodin, pak zastavíte, uvaříte, nakrmíte psy, uklidíte po nich. A samotné řízení saní taky není úplná sranda. Legrace to nebude, ale já mám rád, když usínám unavený. Doma často promarníme celé dny u počítačů, nesmyslným nakupováním něčeho, co nepotřebujeme. Tophle je vlastně jednoduchá výzva. Dostaneš saně, vybavení a psy, sraz bude večer o tolik a tolik kilometrů dál. Čistá hlava.
Co nabídnete čtenářům za jejich hlas?
Přivezu jim příběh z mrazivé severské pustiny, ze závodu amatérských musherů na 300 kilometrů, fotky a videa. A když to půjde, vyhraju. Doufám, že mi hlasy pro můj profil dají šanci.
