Říkáte, že i folklór může být trendy. Rozrůstají se řady vašich souborů?
Ano, máme značný nárůst členské základny. Je zajímavé, že zájem mají právě mladí lidé. Je to generace do dvaceti šesti let, i když máme i seniory.
Když se řekne lidová kultura a tradiční kroj, plno lidí si určitě představí Německo nebo Rakousko. Proč u nás tradice zmizela?
Rakušáci a Němci v krojích často chodí a kulturu dostali víc do běžného života. A také mají ty své bierfesty. Z hlediska organizovanosti folklóru jsou na tom ale daleko hůř než my.
Kolik je v České republice folklórních souborů?
Na to, jak jsme malá země, jich tu je až neuvěřitelně moc. Konkrétně 412 souborů a 65 festivalů.
Kdy jste začal tancovat vy sám?
Poměrně pozdě, nebylo mi ani sedmnáct a bylo to díky náhodě. Sestra chodila asi od deseti let do valašského souboru Beskyd. Celé roky mi říkala, abych začal též. Dlouho jsem ale odpovídal, že nebudu dělat šaška. Pak se měla vdávat sestřenice a já neuměl tancovat. Takhle jsem začal.
Nechtěl jste dělat šaška. To je určitě jeden z argumentů, proč nechce mít s folklórem nic společného plno mužů.
Vnímání lidí se už ale posunulo dopředu. Málokdo dnes ví, že už existují soubory, které mají víc tanečníků než tanečnic. Na druhou stranu se to ale s muži musí umět, protože většinou nejsou tak pohybově nadaní jako naše půvabné polovičky. Ze začátku jim to jde hůř. Určitě je ale v souborech mnohem více mužů než dříve.
Mužáky najdete pohromadě dvakrát týdně. Ve sklípku.
Dejme tomu, že jsem muž a o vstupu do souboru přemýšlím. Jakými argumenty byste mě přesvědčil?
Milý mladý muži, najdete tam spoustu krásných žen. Jen si vezměte, že můžete zcela legálně držet v náručí krásnou ženu a nikdo, ani její přítel či manžel, nemůže protestovat. Naučíte se zpívat. A navíc, díky souboru procestujete kus republiky a možná i světa.
A naučím se tancovat.
Ano, plno mužů nezvládne pořádně ani polku. Umíte třeba tradiční tanec Valašska Sviňák?
Nevím. Jak se tancuje?
Podobně jako polka, poskočný krok doleva a zpátky. Dejte jednu ruku v bok, druhou partnerce. Poskakujte jako do dálky, dívejte se na tanečníka a zpívejte: "Ty sviňáku sviňský, ty jsi mně ukradl rynsky…"
Kolik je v republice podobných regionálních tanců?
Několik tisíc. Tanečník jich je schopen pojmout desítky i stovky.
Jak dlouhá je životnost mužů v souborech? Bývá to až do penze?
Když už muž jednou do souboru vstoupí, třeba právě ve dvaceti letech, najdete ho tam i v padesáti, šedesáti a někoho i v sedmdesáti. U žen je to jiné.
V čem je rozdíl?
Ženy odcházejí plnit své mateřské povinnosti a zpátky se často nevracejí. Kdežto muži mají motivaci v činnosti pokračovat, zakládají třeba pěvecké sbory. V lidové kultuře jsou velkým fenoménem tzv. mužáci. Najdete je především na jižní Moravě. Sejdou se tak dvakrát do týdne ve sklípku, zpívají a popíjejí víno.
Alkohol k lidové kultuře patří, že?
Při tanci i zpěvu se lépe spaluje. Po tříhodinové zkoušce ve vás pivo jenom zasyčí. Dát si ho předtím je ale špatně, to vám pak ztvrdnou nohy.
Folkór není konzerva
Zdeněk PšenicaNarodil v roce 1963. Působí jako předseda Folklorního sdružení ČR, je předsedou přípravného výboru celostátní soutěžní přehlídky Zpěváček (a festivalu Zpěváček - Slávik, Zpíváme pro radost), předsedou přípravného výboru Národního krojového plesu a Mezinárodního folklorního festivalu Pražský jarmark, předsedou přípravného výboru Písní a tancem Luhačovice a je členem prezidia projektu Dny tradiční kultury v ČR a předsedou sdružení Přístav. |
Modernizuje se lidová kultura, nebo zůstává tam, kde byla před sto lety?
Určitě nezůstala stát. Třeba u tance se objevily choreografie, při nichž se používá mobilní telefon. Je to obraz životního stylu a určitě to není konzerva.
A co třeba kroje?
Oblečení je další fenomén, který souvisí s regionem. Do krojů se promítal život kraje a jinak tomu není ani dnes. Nic převratného ale nečekejte, jedná se třeba o změny v podobě výšivek.
Dnes se v Čechách s krojem prakticky nesetkáme, takže ani nemůžeme vnímat rozdíly.
Nesetkáte se s ním v Praze nebo v Českém Krumlově, ledaže byste jezdila na folklórní festivaly. V některých živých regionech, když budete někde na Slovácku, tak tam ještě některé děti i jejich rodiče v krojích uvidíte. Z českého prostředí to ale vymizelo.
Kdy kroj začal ustupovat?
Za dob Rakouska-Uherska byl průmysl soustředěný do Čech. Začaly vznikat fabriky a městský člověk kroj nechtěl nosit. Ten dozvuk je tu ještě dnes.
Co pro tanečníka kroj znamená?
To je různé. V Čechách to je více kostým, který si vezme na vystoupení a pak ho zase svleče. Člověk by se s krojem ale měl sžít, pravidelně ho nosit. Na Moravě může sloužit jako společenský oděv.
Z čeho se mužský kroj vlastně skládá?
Popíšu vlastní valašský. Je župica, brunclek, čižmy, kopice, krpce, kotula, lajblík a mohl bych ještě pokračovat. Určitě ale nevíte, co to znamená.
Takže?
Brunclek je vesta, čižmy vysoké holínky, župica vrchní zelený plášť dlouhý po kolena, lajblík je krátký vrchní kabát, krbce kožené boty, kopice bílé ponožky s červenou obrubou a kotula je ozdobná spona. Názvosloví mají kraje odlišné, takže někde jinde se to bude jmenovat zase jinak.
Umíte si představit, že v kroji chodíte každý den do práce?
Kdybych byl v rakouském prostředí, asi ano. Chodit v tom ale po Praze, když zrovna nevystupujete, asi není to pravé ořechové. Jít po Kyjově ve slováckém kroji by ale tak divné nebylo.
Může být kroj sexy?
Určitě. Charakterizuje nositele. Musíte v tom ale umět chodit.
Řekl jste, že tu folklór byl už dávno a bude i po nás. V čem je tak silný?
V prožitcích. Díky tomu, co vše nabízí, můžeme žít naplno. Je to tanec, zvyky, ale třeba i tradiční pokrmy z různých koutů republiky.
