Tvůrci snímku, který se bude promítat od 25. do 31. října v síti kin CineStar a následně ho 17. listopadu uvede Česká televize, navíc prozrazují, že je to sonda povýtce pozitivní. "Příspěvky od všech amatérských filmařů ukazují, že jsme zajímaví, žijeme zajímavé životy a nelámeme nad sebou, a tedy ani nad touto zemí, hůl," říká Kateřina Krobová, dramaturgyně Česká televize, která je koproducentem projektu.
Projekt byl přitom velkou výzvou zejména pro režiséra Adolfa Ziku a střihače Aloise Fišárka. "Dostali jsme pět set záznamů, to znamená pět různých formátů, stylů, nahrávek točených za různého světla a v různých prostředích… Byla to obrovská zkouška, s tím u nás nikdo neměl a ani nemohl mít zkušenost," přiznává Adolf Zika, jehož znají čtenáři Xman.cz z fotosetů, a dodává: "Pan Fišárek po týdnu ve střižně dokonce prohlásil: Tohle se nedá sestříhat."
Nakonec nad pestrým a téměř nekonečným materiálem zvítězil. "I za cenu, že jsme se zezačátku dost handrkovali," prozrazuje režisér snímku. Jedinečnost filmu podtrhuje i fakt, že obsahuje celkem 147 obrazů – standardní film jich má maximálně 30 až 40.
Žijeme příliš rychle
Charakter sociologické sondy dává dokumentu šíře lidí, kteří své nahrávky poslali. Bylo jich celkem 480, nejmladšímu bylo osm let, nejstaršímu pětaosmdesát. Rekrutovali se ze všech společenských vrstev a jejich příspěvky pokrývají život od narození po smrt, od porodu po umírání v hospicu.
Od tvůrců dostali čtrnáct otázek, z nichž měli ve svých nahrávkách odpovědět alespoň na dvě. Nejvíc reakcí se dostalo dotazům "Jste hrdý na to, že jste Čech?" a "Dokázali byste se vzdát osobních výhod pro boj za vyšší, nadosobní cíle?" Ve výpovědích se často objevuje postesk nad tím, že život je po listopadu 1989 příliš těkavý, rychlý a není čas na zastavení se a přemýšlení.
Jedinečný materiál
S nápadem jediného filmu o mnoha kameramanech si Adolf Zika pohrával již před dvanácti lety. Technologie ale tehdy ještě neumožňovaly, aby video mohl natočit prakticky kdokoli, myšlenka byla proto tenkrát vyjádřena v publikaci Poslední kniha století, do níž jeden den v životě České republiky zaznamenali prostřednictvím svých snímků renomovaní fotografové.
V roce 2006 pak vznikla kniha One Year of My Life, kde Zika zachytil jeden rok svého života, den za dnem ve 3 285 snímcích. O tři roky později spustil projekt Week of Life, na němž spolupracují fotografové ze třiačtyřiceti zemí světa.
Před dvěma lety se lidé z celého světa zapojili do projektu producenta Ridleyho Scotta a režiséra Kevina MacDonalda, jehož výsledkem byl snímek Life in a Day. Zatímco ten byl spíše barvitou skládankou jednotlivých momentů, Zikův dokument nese mnohem hlubší poselství a liší se též nosnější linkou, která diváka jednotlivými obrazy provází. Tu někdy tvoří hudební motiv, jindy obraz či obsahový motiv. "Filmu se povedlo dát pointy, není to jen plochá mozaika," podotýká Kateřina Krobová.
Adolf Zika přitom zdůrazňuje, že shromážděný materiál nabízí výjimečné možnosti. "Velmi zajímavé by bylo dát ho třeba čtyřem režisérům, aby ho sestříhali po svém. Z identického materiálu by tak vznikly čtyři docela jiné pohledy," říká.
