Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Žil rychle a na hraně. Ikonu dobrodruhů Erika Ronera to teď stálo život

aktualizováno 
Obdivovaly ho statisíce fanoušků, mnohé z nich inspiroval. Měl charisma, neustálý úsměv na rtech a v hlavě vždy nápad, jak pokusit osud. BASE jumpera, lyžaře a dobrodruha Erika Ronera nakonec stál v pondělí 28. září život „obyčejný“ seskok padákem.

“Rychleji, rychleji, rychleji, až vzrušení z rychlosti překoná strach ze smrti.” Citát kontrakulturního novináře Huntera S. Thompsona neměl Erik Roner na své internetové stránce náhodou. Žil tak, nestál bokem, neváhal, nevyčkával. Byl v pohybu, pořád postupoval za horizont, život pro něj znamenal aktivitu, vývoj, směr neustále dopředu.

Fotogalerie

A život si vychutnával. “Mám skvělý život, ohromný. Nikdy bych ho za nic nevyměnil,” řekl v roce 2011 pro magazín Freeskier. Ve skutečnosti pořád osciloval mezi životem a smrtí.

Ostatně nebezpečí tragického konce se do jeho života vepsalo vlastně už v dětství. Jeho matka vzpomínala, že když jako mladý uviděl na mostě bungee jumpery, okamžitě si chtěl zaskákat také. “Říkala jsem si, že budu filmovat, jak jeho skok končí smrtí,” popsala později své obavy.

Nakonec se zlověstné obavy o seskocích z výšky a smrti naplnily.

Střílel od boku. A bavil se u toho

Za jeho láskou ke sportovním aktivitám přitom stála právě jeho matka, zanícená lyžařka z Utahu. To díky ní si Erik Roner, který se narodil v roce 1976 v Severní Kalifornii, našel cestu k outdoorovým sportům a v srdci mu zaplála přímo vášeň. Nejprve šel v matčiných stopách, už jako malý lyžoval a zamiloval si volnost a rychlost.

Během studijních let na Brigham Young University, kde skončil s diplomem z grafického designu, hrál fotbal, lyže ale byly magnetem s největší silou. Vystupoval ve dvanácti filmech elitní sportovní mediální společnosti Teton Gravity Research, celkem třikrát se umístil v nejlepší desítce ve čtenářské anketě prestižního lyžařského časopisu Powder Magazine o nejvýznačnější osobnost bílých plání. Poctu mu vzdávaly magazíny jako Skiing, Sports Illustrated či Rolling Stones, sponzoři se jen hrnuli.

Bílou stopou, jakkoli nespoutanou, se ale nechtěl svazovat, začal s BASE jumpem a byl jedním z pionýrů ski BASE jumpu. To Erik Roner poprvé pokřtil lyžemi a wingsuitem ikonický vrchol Cody Peak v Jackson Hole ve státě Wyoming. Projezdil celý svět, měl na kontě premiérové trasy na ski BASE jump v Latinské Americe i Evropě, na Novém Zélandu i na Aljašce.

Byla to jedna velká permanentní jízda po světě na vlnách adrenalinu. „Pokaždé, když cestujete, vyjde najevo, co v sobě skutečně máte,“ říkal. A dodával, že sice se svými parťáky neignorují rizika, ale zcela jistě střílejí od boku. „Neděláme věci, které považujeme za nemožné, hodně často se ale tlačíme za hranu. Říkáme si ́OK, tohle bude bolet ́ nebo ́Tohle asi nepůjde tak, jak si myslím, ale mám za to, že to zvládnu ́,“ líčil svůj přístup Erik Roner, který byl přirovnáván k americké i mezinárodní legendě Evelu Knievelovi.

Do archivu adrenalinových kouzel se zapsal mnohokrát. Podnikl BASE jump na terénním motocyklu do Velkého kaňonu v Coloradu, v Jižní Africe sledovalo na stadionu jeho BASE jump 23 tisíc fanoušků. Stal se členem hvězdného kaskadérského týmu Nitro Circus Travise Pastrany, výsledkem byly dvě sezony natáčení s MTV, jedno zcela vyprodané světové turné a nedávno vydaný 3D film. Jeho seskoky přenášely televizní kanály, každý jeho příspěvek na Facebooku mu vynesl tisíce rekcí. Pro svět adrenalinu byl globálním idolem.

Byli jím jistě i proto, že z jeho osobnosti vyzařovalo, jak moc ho to baví – život riskoval s lehkostí, jako by o nic nešlo, jen o to proletět jím s rozesmátou tváří. „Nikdy se nebral moc vážně,“ napsal Powder Magazine. Měl talent fanoušky bavit.

Do oblak na lehátku

O auře rozvernosti, která se nad mnohými jeho kousky vznášela, vypoví například jeho loňský výlet do nebes. „Kdo z nás nikdy nepomýšlel na to nechat se odnést k oblakům balónky?“ popisoval, jak na nápad přišel. Aby dětský sen realizoval, potřeboval balónků celkem devadesát a na jejich naplnění padesát barelů s heliem. Nahoru se nechal vynášet na lehátku, s brokovnicí v ruce.

A při stoupání netajil vzrušení, ano, i proto si získal srdce tolika lidí, protože byl v dnešním světě prázdného spektáklu ostrůvkem autenticity. „Dokázal jsem to. Je to šílený,“ jásal v 89 metrech, v 470 se divil: „Musíte si ze mě dělat srandu. To je tak absurdní!“ Postupně ale jihl. „Tady nahoře je krásně,“ rozplýval se ve výšce 600 metrů, o 190 metrů výš jen hlesl: „Huh, nic pokojnějšího není.“

Pak však romantická chvilka narazila na fyzikální limity, ve výšce 1 310 metrů nad zemí praskl první balónek. „Říkali mi, že to bude strašidelné – a taky je,“ přiznal. Pak bouchl druhý, poté třetí. O další se postaral Roner sám brokovnicí a z výšky 2 400 metrů se na svém lehátku vydal zpátky k zemi, aby v pořádku přistál s padákem. Video z akce na YouTube vidělo téměř 900 tisíc lidí.

Tragédie říše adrenalinu

Ronerova smrt je již druhým letošním tragickým odchodem velké osobnosti světového BASE jumpingu. V květnu zemřel Dean Potter, při seskoku v Yosemitském národním parku.

Oblast u Lake Tahoe má přímo zlověstný seznam obětí, soupis tamních obyvatel, kteří zemřeli při extrémních sportech, je dlouhý. Letos v lednu zahynul lyžař Dave „American“ Rosenbarger, loni profesionální lyžař Tomy Dutton a Kip Garre se svou přítelkyní Allison Kreutzenovou, v roce 2010 profesionální lyžař Arne Backstrom a C. R. Johnson, před šesti lety lyžař a BASE jumper Shane McConkey. Jako by naše komunita měla rakovinu, uvedl po Ronerově smrti otřesený zakladatel nadace High Fives Foundation z Lake Tahoe Roy Tuscany.

Užít se chystal i seskok v triu, který měl v pondělí 28. září zahájit charitativní golfový turnaj v kalifornském Squaw Valleyu jezera Lake Tahoe. „Nastartoval jsem, abych vás, kluci, brzy viděl,“ napsal na svém facebookovém profilu, než tam vyrazil. Skákal spolu s JT Holmesem a Aaronem McGovernem. První dva dopadli na zem v pořádku, Erik Roner narazil při doskoku do stromu a ve výšce asi sedm metrů v něm zůstal zapletený.

Svědci popisovali, že se každý snažil pomoci, snažili se k němu dosáhnout pomocí zdi z lidských těl, poté se našly žebříky. Vyprostili jej až záchranáři, čtyřicet minut po neštěstí. Bohužel jen proto, aby konstatovali, že je devětatřicetiletý dobrodruh mrtvý.

Odvaha, charisma a láska k rodině

Reakce lyžařské a skokanské komunity přišly okamžitě. Ozvali se i lidé z televizních stanic, motoristé, osobnosti adrenalinových sportů obecně.

“Byl z hloubi duše opravdový. Byl pro všechno, jídlo, lidi, dobrodružství, vše neznámé, miloval to všechno,” vzpomínal spoluzakladatel Teton Gravity Research Steve Jones. Jeho kolega Tod Jones dodal: “Byl skvostnou lidskou bytostí. Neuvěřitelně příjemný, nepřekonatelně charismatický, hodil se do jakékoli situace na světě, do jakékoli situace, naprostý frajer a kabrňák.”

Nikdo ale pro jeho odvahu a umění nezapomínal, že předně byl spokojeným manželem a otcem dvou dětí. Rodinu považoval za to nejvýznamnější, co v životě dosáhl. “Byl úžasným sportovcem, opravdovým přítelem a především výborným otcem a manželem,” prohlásil Travis Pastrana.

“Nemyslím, že Erik může odpočívat v pokoji, protože vím, jak moc mu už teď schází jeho rodina,” uvedla legenda lyžařství a BASE jumpu Oan McIntosh, “vždy byl nejšťastnější, když byl s nimi. Díky za vše, Eriku, jsi opravdová legenda a v mém srdci budeš žít navždy.”

A když už jsme Ronerovým oblíbeným citátem od Huntera S. Thompsona, na závěr připomeňme, že často citoval ještě jeden od téhož autora: „Život nemá být cesta ke hrobu se záměrem dosáhnout cíle bezpečně a v hezkém, zachovalém těle, ale spíš zahučet do něj smykem, opotřebovaný, zmožený a s hlasitým křikem: Huh, to byla jízda!“ Život Erika Ronera jízda opravdu byla.

Autoři: ,






Nejčtenější

„Sbírám boty, aktuálně jich mám na dvaapadesát párů, hlavně tenisky,“ říká...
Mám dvaapadesát párů bot, říká MOgirl Miley

Studuje, má oděvní značku a navrch tetuje. Je aktivní a podnikavá. A k tomu je sběratelkou, má dvaapadesát párů bot. „Hlavně tenisky,“ říká MOgirl Miley.  celý článek

Základem naší práce je empatie, říká Kateřina Vrbová.
Pozůstalí volali nebožtíkovi do rakve na mobil, vzpomíná šéfka krematoria

Svěřováno jim je do péče tělo zesnulého, ústřední je však pro ně práce s pozůstalými. „Jsou bezradní, zmatení, nepozorní. Musíme být empatičtí a trpěliví....  celý článek

Mužský a ženský pohled se liší, tvrdí věda.
Vidíme to jinak. Ženy a muži udržují oční kontakt odlišně, zjistila věda

Ženy vnímají tvář více jako celek a jsou pečlivějšími pozorovatelkami. Mužský pohled je liknavější. Může za to nejspíš evoluce, která ženám přisoudila roli...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.