"Obecně se má za to, že muž hledá hlavně sexuální uvolnění, zatímco žena potřebuje cítit blízkost, a proto dochází k sexuální aktivitě," řekla serveru thebruns.ca Ashley Thompsonová z University of New Brunsvick v Kanadě. "Zjistili jsme, že tomu tak být nemusí," dodává.
Při svém nedávném výzkumu si všímala takzvaných implicitních postojů. Tedy takových, které lidé zastávají, aniž by to sami věděli či si je připouštěli. Thompsonová se snažila rozkrýt vztah mužů a žen k sexu a romantice s pomocí testu implicitních asociací, který měří rychlost implicitních reakcí.
Osmašedesáti studentům tamní univerzity a 114 jejich kolegyním při pokusu ukazovala na monitoru jak romantické, tak sexuální výjevy a dobrovolníci a dobrovolnice si měli vybrat, zda na ně ten který obraz působí příjemně, nebo nepříjemně.
Thompsonová přitom zjistila, že ženám trvalo déle, než k sexuálním obrázkům přiřadily charakteristiku "příjemné" – v případě fotografií procházky ve dvou po pláži či večeře při svíčkách byla jejich reakce mnohem rychlejší. Překvapením ovšem bylo, že u mužů to bylo stejné. I oni prohlásili romantický obrázek za příjemný rychleji než sexuální či pornografickou scénu.
Nebylo to přitom poprvé, co byla nabourána tradiční představa o tom, že "muži jsou z Marsu a ženy z Venuše".
Kvůli odmítnutému sexu ze skály neskočíte
To, že sílu romantické lásky podceňujeme, tvrdí například též výzkumy antropoložky Helen Fischerové z Rutgers University v New Jersey ve Spojených státech. I ta si vzala na pomoc měřicí přístroje a využila devětačtyřiceti dobrovolníků. Sedmnáct z nich se právě bláznivě zamilovalo, dalších sedmnáct bylo pořád zamilováno po průměrných jednadvaceti letech ve vztahu a patnáct bylo zrovna po rozchodu.
Fischerová zjistila, že při pohledu na obraz evokující romantickou lásku reaguje ta samá část mozku, která se aktivuje při kokainovém rauši. Má proto za to, že romantická láska není emocí, ale spíše hnací silou. "Romantická láska vychází z motoru mozku, z jeho žádostivé, dychtící části. Z té části, která pracuje, když toužíte po čokoládě, když chcete dosáhnout povýšení v práci – ze samého motoru mozku," popisuje.
To však není všechno. Podle Fischerové je touha po romantické lásce silnější než sexuální energie.
"Z toho, že někomu navrhnete sex a neskončíte s ním v posteli, protože odmítne, se konec konců do deprese nepropadnete a nespácháte vraždu ani sebevraždu. Lidí, kteří trpí odmítnutím svého milostného citu, je však svět plný," dodává.
Z predátorů poetové?
Psycholožka Pavla Koucká však varuje před ukvapenými a zjednodušenými závěry i generalizacemi a sahá po biologizujícím příkladu. "Biologové měli dlouho za to, že sexuální chování orangutanů rovná se znásilnění. Jakmile se samice vyskytne v blízkosti (výrazně většího) samce, nemá na výběr," popisuje dřívější teorii. "Čím víc však primatologové studovali chování volně žijících orangutanů, tím víc zjišťovali, jak je tato teorie nesmyslná. Pozorovali, že samice tvoří takzvané konsortní páry, tedy dočasně monogamní páry založené za účelem kopulace, s nedospělými samci a že se v těchto párech vyskytuje pestré sociální a sexuální chování. Další studie pak ukázaly, že oni 'nedospělí' samci zdaleka nejsou nedospělí…"
Psycholožka vidí paralelu s tím, jak se mění náš náhled na muže. "Přijde mi to trochu podobné jako vidění mužů coby sexuálních predátorů, které se postupně rozplynulo v konfrontaci s denní realitou něžných a zodpovědných partnerů," říká, avšak vzápětí zdůrazňuje: " To však samozřejmě neznamená, že zde máme namísto černé reality růžovou. Však i u těch orangutanů mají někdy samci na sex jiný názor než samice."
"Muži potřebují cit a něhu a touží po romantické lásce. Zároveň jim je však bližší sex po krátké známosti. Obecně vzato, není samozřejmě muž jako muž. Ani žena jako žena," uzavírá.
