Úterý 24. srpna před 1932 lety nebylo ničím výjimečným. Alespoň pro tehdejší obyvatele Pompejí, které v té době byly na vrcholu a sloužily coby rekreační oblast pro Římany, jakési letovisko. Dnešní vulkanologové by podle projevů Vesuvu, který se nad neapolským zálivem vypíná do výšky 1 270 metrů, město vzdálené asi deset kilometrů od svahů Vesuvu už dávno evakuovali. V okamžiku, kdy k nebi z kráteru vyšlehly plameny, už bylo pozdě.
Šedivé obláčky se rázem změnily v hustý černý dým, který se vyškrábal až do výšky 32 kilometrů. Do stejné výšky se posléze dostalo i obrovské množství horniny a kamenů. A co dělali lidé v Pompejích? Nic. Většina obyvatel ani netušila, co se děje, a tak pokračovali v běžných denních činnostech. Kolem poledne už věděli, jakou chybu udělali.
Pompeje dnes
Noc uprostřed dne
Sopka pod dohledemDnes vědci neponechávají nic náhodě. Vesuv je pod pečlivým dohledem už od poloviny 19. století. V letech 1842 až 1845 byla na jeho západním svahu postavena první vulkanologická stanice na světě. Dnes sopku a každý její otřes monitorují nepřetržitě měřicí přístroje. Rozboru neuniknou ani plyny vycházející z kráteru. Tím to ale nekončí − Vesuv střeží i satelity z vesmíru! Kontrolují tvar a sklon jeho svahu. Před erupcí se totiž mění sklon svahů. |
Zděšení přišlo kolem poledne. Jak víme z dochovaných záznamů římského spisovatele Plinia mladšího, oblak popela a síry zcela zastínil Slunce a celá oblast se ponořila do tmy. U vrcholu Vesuvu bylo pořádné horko – teplota mraku vycházejícího z nitra sopky tu dosahovala hodnot kolem 850 °C. Než smrtící mrak dorazil k Pompejím, ochladl na "pouhých" 350 °C. Střechy města zasypával déšť kamení a hornin. Ulice se nořily do dusivého mraku jedovatých zplodin, který neomylně "lovil" ty, kteří nestačili včas uprchnout k moři. Vědci se donedávna domnívali, že Pompéjané umírali příšernou smrtí a pomalu se dusili. Ve skutečnosti však smrt byla milosrdná – umírali na teplotní šok.
Horší to tak paradoxně měli ti, kteří prchli na pláž k dnešnímu Neapolskému zálivu. Z líčení Plinia mladšího víme, že erupci doprovázelo zemětřesení a že "moře bylo zemětřesením odsáváno pryč a znovu vraceno". Dnes tomu říkáme tsunami. Devastující erupce Vesuvu trvala celé tři dny. Výsledkem je 10 000 mrtvých a Pompeje zasypané šestimetrovou vrstvou popela! Současníci na pohřbené město rychle zapomněli. Znovu na jeho pouliční dlažbu dopadnou sluneční paprsky až po téměř 1 700 letech. Pompeje totiž byly objeveny až v roce 1749.
Dnes jsou Pompeje zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO a ročně je navštíví na 2,5 milionu turistů. A Vesuv? Momentálně tiše dřímá. Zatím poslední erupce se odehrála 18. března 1944, kdy vulkán chrlil lávu celých 11 dní! Tehdy přišlo o život 26 lidí a 12 000 lidí ztratilo střechu nad hlavou. Dnes se přímo pod Vesuvem rozléhá třetí největší italské město Neapol s asi 3,2 miliony obyvatel. V potenciálně ohrožené oblasti žije několik milionů lidí…
