Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Zlato se může objevit v jakékoli řece, říkají čeští zlatokopové

aktualizováno 
Čtyři sta až pět set miliard korun, taková je cena zlata, které se skrývá v Česku. Máme jedny z největších prokazatelných zásob tohoto kovu na světě. Jiří Náhlík a Vladan Borunský patří ke zlatokopům, kteří ho rýžují z řek, jako kdysi ti na Klondiku.

Je pro vás zlatokopectví hobby, nebo práce?
JN: V podstatě obojí. Pro mě osobně je to hobby, kterým se dá uživit. V Česku existuje několik lidí, kteří se tím živí profesionálně. Naše příjmy jdou hlavně z prodeje výrobků na těžbu zlata.

Kdo vás ke zlatokopectví přitáhl?
JN:
Vladan mě nejdřív zlákal na detektor kovů. To bylo super. Objížděli jsme různá místa, tu a tam nacházeli zajímavé předměty a hlavně si užívali čas venku. Po letech jsme zjistili, že nám přece jen něco chybí. Možná to bylo věkem, začali jsme být pohodlnější, už se nám nechtělo prolézat kilometry blátivého terénu. Pak nás to napadlo: šumění řeky, brodění se ve vodě mezi kameny, přesívání písku, táboření s rodinou, opékání buřtů na břehu. Jo! Řekli jsme si, to bude ono.

Fotogalerie

Splnila praxe vaše očekávání?
JN:
Mě to strašně nadchlo a drží mě to pořád. Je to pohádková věc. Člověk si vyrazí do přírody a za jistým menším fyzickým úsilím se skrývá poklad. To nemá chybu. Že se přitom dá ještě něco vydělat, nás ze začátku nenapadlo. Koupili jsme si tehdy dvě rýžovací pánve a vyrazili. Naprosto přesně si pamatuji naše zděšení, když jsme po několika minutách uviděli první kousky zlata.

Popadla vás zlatá horečka?
JN:
Asi právě hned napoprvé. Najít si zlato, to je fascinující.

„Claim“ jako na Klondike si tady nepronajmete

Když přijde řeč na těžbu zlata, vybaví se mi zlatokopecké pánve nebo různá koryta. Je víc způsobů, jak tento kov hledat?
JN: Pánve a koryta jsou dvě hlavní varianty. Pak ještě existují různé obměny rýžovacího splavu, pokud se tedy nebavíme přímo o těžebním mlýnu, který je však u nás zakázaný. Ke splavu přidáte čerpadlo a ládujete si vodu pomocí hadic. Splav může být klidně mimo potok. Nadšenci si dělají koryto dlouhé i dva, nebo dokonce pět metrů. Je to založeno na gravitačním principu, protože zlato je hodně těžké.

Představa, že někde leží zlato a já si ho můžu vzít, mě láká. Ale co na to zákon, jaká je legislativa?
JN:
Legislativa, respektive horní zákon, se k tomu staví dost šibalsky. Průmyslová těžba s pomocí těžké bagrovací techniky nebo chemie, tedy kyanidu, rtuti a amalgamace, je zakázaná. To, co děláme my, tedy plavení v malém množství, se jako těžba nebere. V zákoně stojí, že nemůžete dělat úpravy koryta, které jsou „větší než malé“. To už je v českých zákonech taková oblíbená fráze.

A když se používá i čerpadlo, to již těžba je?
JN:
Čerpadlo už je na hraně zákona, normální splavy nikoliv. Je to logické. Když si někde vyhloubíte půlmetrovou díru, kterou pak zahrabete, nikdo vám nic nepoví. Pokud budete kopat desetimetrovou jámu, je to pochopitelně problém. Ale takoví naši zlatokopové nejsou.

Jací tedy jsou naši současní zlatokopové?
JN:
Všichni do toho vesměs jdeme se stejnými úmysly. Odpočinout si, strávit čas v přírodě, nemyslet na starosti všedního dne. Zlatokopové jsou lidé „přírodnější“ úrovně, dobrodruzi. Neznám nikoho, kdo chce všechno rozkopat, aby narýžoval půl tuny zlata. Každý po sobě uklidí odpadky, zasype jámy a ani nepoznáte, že se tam něco dělo. Většinou třeba chtějí jen nasbírat dost zlatinek, aby si mohli vyrobit snubní prstýnek z vlastního zlata.

Může si u nás člověk pronajmout svůj „claim“ jako na Klondike?
VB:
Nikdy jsem o tom neslyšel. Řeky u nás patří státu. Neexistují soukromí majitelé. Na Divokém západě to bylo tak: mám pozemek, na kterém teče řeka. Jsem tedy majitelem pozemku a toho kousku řeky, která přes něj teče. U nás to tak nefunguje, proto ani není koho žádat. Kdyby chtěl člověk povolení po státu, musel by spadat do kategorie velké těžby, a to je plošně zakázané. Naši zlatokopové by to asi ani nechtěli. Místa hodně střídají, protože mají rádi pohyb a každá zastávka na novém místě je vlastně taková sázka do loterie.

Zlato nikdy nedojde

Zlato v horách čeká

„Že řeka zatím nemá zlato nebo že bylo naleziště vytěženo, neznamená, že v ní už nikdy nic nebude,“ zdůrazňuje Vladan Borunský. „Řeky se stékají, mají různá povodí, kříží se. Velké řeky jsou zlatonosné vesměs všechny, protože pramení v horách – a tam to zlato je.“

Jak dlouhá je historie těžby zlata v Česku?
VB:
Zlato se tu těžilo od nepaměti. Mnohem dřív, než s tím začali Keltové na Otavě. První stopy po tavení jsou někdy z doby bronzové, tři tisíce let nazpět. Zajímavé je, že ta technologie vlastně zůstala stejná až dodnes. A ještě před třiceti lety se u nás těžilo průmyslově, například ve Zlatých horách nebo dřív na Mokersku.

Selský rozum by říkal, že pokud se tu zlato těžilo tři tisíce let, moc ho tu asi nezůstalo, ne?
JN:
Tak to není. Zlato se vlastně nevytěží nikdy. Zlato jde z hor, jak pracují, pukají a praskají, zlato se postupně vyplavuje do řek a ty se znovu obohacují. Představte si skálu s křemennou žílou, uvnitř které je zlato. Odpočívá si tam jako v konzervě. A když přijde třeba -20 stupňů Celsia, skála popraská a zvětrá, zlato se začne postupně vymývat ven. A protože je kujné, přizpůsobí se a rozpadá na kousky, zlatinky, které jsou vymývány vodou. Celý ten proces zvětrávání je tak pomalý, že nám zlato vlastně nemůže nikdy dojít.

Je tedy možné, že existuje lokalita, která byla loni vytěžena, ale letos tam už zase může něco být?
JN:
To je úplně běžné. Minulá přítomnost zlata v řece je dobrý lokalizátor. Protože nad tím profláknutým vytěženým místem proti proudu musí být i zdroj - ložisko. A kdybych v řece několik let nic nenašel, to ložisko tam pořád někde je a čeká.
VB: Ti, co se v tom hodně vyznají, zkoumají, jak zlatinky cestují. Tím, že je zlatinka kujná, rozklepává se a nakonec z ní je miniaturní plíšek. Čím víc se ale přibližujeme ke zdroji, tím je menší, je méně naklepaná. A naopak čím je zdeformovanější, díky tomu, jak se bije o kameny, tím dále jste od ložiska.

Rýžování zlata je makačka, ale romantická.

Rýžování zlata je makačka, ale romantická.

Sklenice se zlatým pokladem

Sklenice se zlatým pokladem

Existuje kvalifikovaný odhad, kolik zlata tu máme k dispozici?
JN:
Je to paradoxní situace. V Česku jsou prokazatelné zásoby podpovrchového zlata zhruba 400 až 500 tun. To je údaj z Akademie věd. Pomyslný žebříček vedou Kašperské Hory, kde se má nacházet okolo 100 tun a Zlaté Hory. V praxi to znamená, že je tu „lehce dosažitelné“ zlato za zhruba 400 až 500 miliard korun. Ve světě zřejmě nebude země, která by měla prokazatelně tak velké zásoby zlata jako Česko a zároveň by v ní byl plošný zákaz těžby zlata.

Je to alchymie

Prozradíte něco ze svého know-how? Jak hledáte zlato?
VB:
Nejdřív koukáme do map. Do leteckých snímků a historických map, které zachycují, jak se koryto řeky v průběhu času měnilo. A sledujeme „z výšky“, krok za krokem, jak je řeka stavěná, kde jsou meandry a zátočiny. Na dobré mapě vidíme, kde jsou například nánosy kamení po záplavách. A tam nás to začíná zajímat.

Takže hned ze začátku strávíte spoustu času u počítače?
VB:
Z výšky je to prostě lepší. Dřív si to člověk musel všechno sám projít, nachodil spoustu kilometrů. Když najdeme nánosy, vyrazíme tam a rýžujeme. Ale to, kde konkrétně na onom místě hledáme, vychází hlavně z fyziky. Zlato se totiž usazuje gravitační sedimentací a jsou to rozptýlená ložiska. Proto je většinou, tak v 95 procentech případů, na vnitřní straně zatáčky.

Co následuje dál?
VB:
Nejprve uděláme zkušební odběr. Když je tam aspoň jedna zlatinka, většinou pokračujeme v práci, jinak jdeme dál. Ze začátku, když jsme toho ještě moc nevěděli, jsme nabírali materiál přímo z vody. Tak jak to vidíte ve filmech. Ale teď jsme se naučili nabrat pánev materiálu mimo řeku, z náplavů, tam je toho několikanásobně víc.

Opravdu ne z vody, ale ze štěrku na břehu?
VB:
Když Keltové rýžovali zlato v potoce, brali jen určitou velikost, třeba kusy od půl centimetru nahoru. Když byly menší, vyhazovali je s horninou ven. O nějaké zlatinky se nezajímali. My kameny přesejeme přes hrubé síto koše a písek se pak dává do průtočných splavů. Důležité je naštelování splavu, aby byl optimální sklon a průtok. O tom, jaký zvolit úhel a průtok, vedou všichni zlatokopové dlouhé diskuse.

To je v tom takový kumšt?
VB:
Jednoduše řečeno se to musí udělat tak, aby to, když si tam položím písek, hned nevystřelilo nebo aby se to neucpalo. Prostě aby to protékalo co nejpozvolněji. Aby sypká nálož z ládovacího koryta zmizela tak do dvaceti sekund. Je to trochu alchymie, člověk to musí mít v oku. Sklon by měl být tak 15 až 20 stupňů, počítat se musí se silou proudu, pak je třeba s tím trochu zahýbat...

Český Klondike?

Mezi nejznámější zlatokopecké lokality u nás patří řeka Otava, Olešnice, obě Opavy (Zlatá i Černá), Zlatý potok, okolí Jílového u Prahy, Kašperské Hory a Zlaté Hory. Mohly by se tyto oblasti stát českým Klondikem? „Zhodnocení ložisek je přímo úměrné práci,“ říká zlatokop Jiří Náhlík. „Když na Klondike v jednom období naběhlo takové množství zlatokopů, je jasné, že to udělalo obrovské množství zlata. Když tady přesejete kubík zeminy, dostanete gram. Kdyby do Česka naběhlo tolik lidí jako při zlaté horečce na Klondike, mohli by najít úplně stejné množství.“

Jaká je velikost jedné zlatinky?
JN:
Jiné jsou průměry ve Zlatých Horách než například na Otavě. Pokud jde o objem, ve Zlatých Horách to je asi jeden gram zlata na kubík zeminy. Když kubík přerýžujeme, ten gram dáme. Ale je to zatraceně vydřený gram.

Takže jaká je výtěžnost vašeho počínání?
VB:
Držíme si průměr 0,25 gramu za den. Někdy se nám povede i pět gramů, ale to je dané lokalitou. Kolegové z okolí Jílového u Prahy, známé zlatokopecké oblasti, kde my nemáme zkušenosti, hlásí i 10 gramů za den. Ale kde vlastně hledají a jakou metodou těží, to už vám pochopitelně nikdo neprozradí.

A jaká je hodnota takového zlata?
JN:
Platí, že čistota narýžovaného zlata se pohybuje okolo 23 karátů a jeho ryzost je 99 procent. Má tedy vyšší hodnotu než komerční zlato, to je čtrnácti až osmnáctikarátové. Zlatníci ho vykupují třeba i za 1 100 korun za gram.

Jak fyzičky náročná je to vlastně práce?
JN:
Hodně. Nezdá se to, ale musí se do toho bušit. Máme to rozdělené, kolega to láduje do splavu, protože je větší profík, a já to oddřu, přesívám hrubý štěrk. Zvládne to i jeden, ale ve dvou je větší zábava. Ale úplně k uživení to není. Nedávno nám poslal jeden člověk zprávu, že vyrýžoval tady na Moravici, což je řeka, která nikdy extra zlatonosná nebyla, 50 gramů zlata. Padesát gramů! Za několik měsíců... Jenže on byl bez práce, trávil tam všechen čas.

Říkali jste, že pár lidí se tady rýžování věnuje profesionálně.
JN:
Ano, ale málokdy to přiznají.

Proč?
JN:
Protože používají čerpadla a různé vychytávky, pohybují se na hraně zákona a nechtějí na sebe zbytečně upozorňovat. Nikdo si nedá na blog: „Za poslední měsíc jsem vydělal rýžováním 50 tisíc korun.“

Máte svoje „tajné“ zlatokopecké místo?
VB:
Ano, ale nemluvíme o něm. Představte si tu námahu, co je za hledáním... Proto si raději zajdeme na „svoje“ místo na jistotu.

Co když si ho najde někdo jiný?
VB:
Nevadí, je to všechno v rámci slušnosti. Když nám někdo místo obsadí, neznamená to, že už nikdy nic nenajdeme.

Co byste mi poradil, kdybych se chtěl do hledání zlata pustit? Kde začít hledat?
VB:
Dobré vodítko je černý písek. Ten je hodně těžký a usazuje se na stejných horninách jako zlato. Proto s sebou nese poměrně velkou pravděpodobnost přítomnosti zlata. A na mapách je to dobře vidět.

Autor:






Nejčtenější

Umět odvést pozornost, mást, sugestivně navádět. To je základ práce mentalisty...
Lusknu a objeví se slon. Lusknu a zmizí, říká český mentalista

Dokáže před vámi vykouzlit slona, ohnout lžíci, vyčíst vaši minulost i budoucnost nebo s vámi hrát čtyři hodiny skořápky, aniž byste alespoň jednou vyhráli....  celý článek

Fotografie italsko-britského umělce Feliceho Beata nás unášejí do Japonska...
OBRAZEM: Starý svět gejš a sumistů dýchá vznešeností, důstojností

Fotografie italsko-britského umělce Feliceho Beata nás unášejí do Japonska druhé poloviny devatenáctého století. Zachycuje na nich válečníky ve zbroji,...  celý článek

Tomáš Slavík - World City Downhill Tour
VIDEO: Padesátkou na kole úzkými uličkami. Český biker zdolal drsný sjezd

Řítili se dolů krkolomnými, těsnými uličkami, zdolávali schody, vybírali ostré zatáčky. Do tváře jim ze zápraží křičeli fandící obyvatelé domků, občas se...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.