Štěnice: spodní patra zvířecí společnosti
Je to tak, jak čekáte: živočich jako štěnice nebude před aktem vysílat plachá gesta, aby bylo, v případě souhlasu, následné spojení prodchnuto ohleduplností a citem.
Jenže jeho praktiky předhánějí scény z nejhnusnějších hororů, které člověk vymyslel.
Naznačováním, nastavováním se a vyzýváním se samčí štěnice příliš netrápí – aby překonal odpor samičky, prostě ji penisem propíchne na libovolném místě na břichu a do otvoru provede inseminaci.
Cichlidy: jak ji donutit k orálnímu sexu?
Na hony vzdáleni brutalitě štěnic jsou samečci cichlid tlamovců: ti budoucí rybí matku svých dětí prostě ošálí důmyslnou léčkou.
Vycházejí přitom z toho, že samička odchovává potomstvo v tlamičce – hned po nakladení do ní pochytá ještě neoplozené jikry. Aby však došlo k oplození, musí do ní nasát i mlíčí, které vypouští do vody při tření samec.
Jak ji k tomu ale přimět?
Jednoduše, pomohla matka příroda. Na řitní ploutvi samcům vykouzlila řadu skvrn, které tvarem i barvou nápadně připomínají… no ano, jikry.
Jakmile samec ploutev před samičkou roztáhne, propadne ryba mylnému dojmu, že má před sebou jen další slet jiker, které je třeba sesbírat – a o to se též pokusí.
Toho samčí podvodník využívá a do tváře a otevřené tlamičky jí vysílá svou dávku (Zatímco rodinný přítel schovaný na dně za kamenem vše natáčí na video, aby nahrávku mohli nahodit na web s amatérským pornem, pošklebuje se server cracked.com).
Po pavoučí kopulaci pavoučí zákusek
Snad žádné jiné společenství nemá ve svých řadách takové množství vdov, které by se tohoto statusu dobraly vlastní zásluhou, jako pavouci.
Pavoučí samičky k otcům svých dětí žádné romantické pouto vskutku neváže a jejich protějšky se musejí uchylovat k mnohým činům, aby pohlavní akt přežili: Na místě je se pečlivě ohlásit; přinést své partnerce dary; předvést úchvatné namlouvací tanečky; zabubnovat na síť neodolatelnou hudební kulisu; přesvědčit se, zda ONA vyjádřila souhlas opravdu přesvědčivým způsobem; nepodcenit předehru; a po tom všem proklatě rychle zmizet. A doufat.
Například křižák tak svou audienci ohlásí poklepáním na jedno z diagonálních vláken sítě své milované, aby se ta dozvěděla, že se neblíží potrava, ale zájemce o sex. Ani to však neznamená, že na něj nejprve agresivně nevystartuje. A vyhráno samec nemá, ani když akt přežije – jeho další osud závisí na rychlém ústupu, jinak skončí jako zdroj látek na výživu oplodněných vajíček. Kopulace křižáků druhu Araneus pallidus končí smrtí chlapíka pokaždé: přinesou mu ji jedovaté drápy jeho partnerky a on se stane zákuskem po sexu.
Jiní pavouci sázejí na svatební dary – zatímco tak samice okusuje přinesenou kořist, věnují se samci oplodňování – a další se snaží samici pacifikovat spoutáním.
Ovšem na nic se nedá spolehnout: některé australské skákavky svou připravenost na akt jen vychytrale předstírají – a poté, co k sobě samečka nalákají, prostě ho snědí, zatímco se mu předtím nedostane vůbec ničeho…
Samice snovačky americké Latrodectus mactans dostala kvůli svému nevděčnému přístupu k partnerovi své jméno – černá vdova. Ovšem lidé její zločiny zveličují: samička je asi padesátkrát těžší než její protějšek, takže ten pro ni vlastně bývá atraktivní kalorickou výzvou jen zřídka. Častěji ji ten podřadný mrňous nestojí ani za sežrání.
Kanibalismus je v pavoučím světě nicméně velmi produktivní úchylkou: zejména samci sklípkanů mají mizivé šance, že úkol, za nímž byli přírodou vysláni, přežijí.
A ubozí samečci stepníka rudého propadli hysterii do té míry, že po kopulaci sami dobrovolně uhynou.
Užovka preferuje gruppen sex
Staromódní sexuální hrátky ve dvou nejsou nic, co by lákalo severoamerickou užovku Thamnophis sirtalis parietalis – ta dává přednost hromadnějším akcím.
Ostatně, na společnost je zvyklá, zimu totiž tyhle užovky přečkávají v hibernačních úkrytech v obrovských konglomerátech, které mohou čítat až tisíce hadích kousků.
S teplem se vydávají ven – a jako první úkryt opouštějí samci. Za nimi následují samice, které jsou již žádostivě očekávány. Každou z nich hned obalí klubko až stovky samců, kteří se snaží (velmi džentlmenským způsobem, k sobě navzájem nejsou nijak agresivní), aby to byl právě jejich hemipenis, který v kloace samice skončí.
Spěchají právem – vítěz totiž bere vše: po kopulaci ucpe vchod do kloaky samice voskovitou zátkou napuštěnou látkou, která ostatní samce od páření se s ní odradí.
Mimochodem, podobný "vynález“ používají ježci, morčata, netopýři či krysy: ovšem u krys další zájemce o sexuální akt zátku vyloupne a pochutná si na ní.
Šance užít si jako druhý, třetí, čtvrtý… pak není zbaven ani žraločí samec: ten spolu se spermatem vhání do partnerky silný proud vody, aby vymyl sperma předchozího konkurenta. Vyhrává tak nikoli první, ale poslední sexuální aktér.
Žirafy: před aktem box
Z imperativu, že o přízeň se musí usilovat, ba přímo bojovat, se nevyvlečou ani žirafí samci – byť se zdá, že méně vhodně uzpůsobené tělo k boji příroda nemohla zkonstruovat.
Používat se však musí to, co je – a v jejich případě se nabízí právě dlouhatánský ladný krk. Samci se jím v podivném tanci přetlačují, krouží jím, aby s obrovským rozmachem (kdy si nabijí sílu, řečeno jazykem bojových umění) svému sokovi zasadili ránu hlavou.
Souboje jsou pro samce realitou po celý rok, nejčastější jsou však v době příhodné pro rozmnožování.
K samotnému sexuálnímu aktu se dostává ten silnější – ovšem s tou pravou partnerkou. Jak bojovník pozná, která za bitku stojí?
Flémováním. Docela zvukomalebné slovo označuje praktiku, která spočívá v tom, že samec čeká se skloněnou hlavou, až začne žirafa močit, aby na jazyk zachytil malé množství tekutiny.
Poté zavře tlamu a se znaleckou grimasou našpulí pysky – zkoumá, zda jsou v moči přítomny pohlavní hormony, které mu napoví, zda je samice připravena.
Následně ji několik hodin střeží, aby se nakonec dočkal samotného aktu.
Fossa: dlouho a nahlas
Trápení připomíná páření fossy, cibetkovité legendami opředené a obávané šelmy z Madagaskaru.
I v tomhle případě předchází samotnému aktu nelítostný boj samců o samici. A nijak taktní není ani páření samotné. Vítěz bitky si během něj přidržuje samici, která hlasitě mňouká, tím, že se jí zakousne do zátylku.
Spojení je tak těsné, že při něm pár může šplhat stromech, v jejichž větvích k aktu dochází.
A nejedná se o momentík – průměrný pohlavní styk trvá přes hodinu a fossy tak drží rekord mezi savci.
Bonobo: skutečně sexy bonbónek na závěr
Putování světem zvířecího sexu je třeba zakončit pozitivně, takže není jiné volby než skončit u šimpanzů bonobo.
Vskutku, pobyt mezi bonobo by se zdál být odměnou nejen za výlet do podivných sexuálních praktik v říši zvířat, ale i za podstoupená soužení všeho druhu ve světě lidí. A realizací snů mnoha z nás: věříte-li v reinkarnaci, nemusel by pro vás být vyvrcholením pozemského putování opětovný život v lidském společenství, ale spíše právě v komunitě bonobo.
Proč? Protože uvnitř málokteré komunity vládne taková harmonie. A protože v málokterém společenství je prostředkem k tak utěšenému stavu věcí sex.
Sex je pozdravem, nástrojem pro předcházení problémů, cestou k řešení konfliktních situací, způsobem, jak po nedorozumění situaci urovnat, jak oslavit hojnost jídla.
Bonobo jsou kromě lidí jediným druhem, u nichž byl pozorován sex tváří v tvář – a praktikují i francouzské líbání a orální hrátky (nejčastěji ve dvojici samice − samice, poté samice – samec a nakonec samec – samec).
Čas od času podstupují onanii, ovšem nikoli proto, že by měli málo příležitostí k sexu ve dvou.
Spíš pro zpestření.
