U nás taky najdete destiláty staré celé generace a nikdo je kvůli tomu nevylije

U nás to byla podobná recyklace známa už dlouho. Kvásek do chleba se v pekárnách recykloval několik generací.

O téhle polévce, nazývali ji stoletá, jsme si kdysi četli s dědou ve 100+1. Muselo mi být asi 5 nebo 6, protože jsme bydleli ještě ve starém bytě. Byl jsem tím naprosto fascinovaný a nutil jsem maminku, aby takovou polévku začala vařit. Strašně mě zajímalo, jestli tam třeba za dvacet let bude stále stejný hrášek. Třeba jedna kulička, kterou by se nikdy nepodařilo nabrat.

Asi jsem byl pak fascinován něčím jiným, protože žádnou dlouhověkou polévku doma nemáme. Škoda.

Tohle se delo ve stredoveku i u nas. Nad ohnem visel kotel, do ktereho se prihodilo co dum dal a v kotli se to sbratrilo s tim, co uz tam bylo.

...a co by ne, titulek zní jako něco, nad čím by si hygienik měl prostřelit hlavu. Někde zrají léta sýry než jsou připraveny na konzumaci....u nás např. perníkáři běžně zadělávali těsto, ze kterého bral třeba až vnuk, nebo při narození potomka těsto čekalo až se dotyčné dítě vdá/ožení. To u mě - než ten rozředěný vývar z vývaru rozředěného vývaru vývaru, mi vadí to co dům dal. Eintopfy mi nikdy nejely.

Jsem z těch, kdo jim to z celého srdce přejí.

Čili pokud tam příjdu objednáím si porci a místo sežrání jí odnesu domu mám stejný "75 let" starý základ a mohu začít podnikat kdekoliv.

Ale hlavně musíte dát pozor, jestli se náhodou při odnesení domů nezmění DPH...

Pokud to každý den převaří, tak s tím nemám vůbec žádný problém.

pravděpodobně existuje nějaká časová hranice, po které už se v pokrmu stářím nic nemění. Přirovnal bych to třeba k rychlosti volného pádu.

Jak ta hranice může být daleko? Možná stačí pár měsíců, možná i pár týdnů.

no klidně bych věřil, že stejný kuchař by mohl stejným postupem udělat stejně chutnající pokrm i do týdne.

V jednom hrnci deset atomů? Tak to je ovšem příliš slabé homeopatikum.