Spolupráca je najdôležitejšia a najefektívnejšia stratégia pre prežitie, nie len v rámci druhu, ale aj medzidruhovo. Netýka sa to len ľudí, týka sa to všetkých živých organizmov.

Evolúcia je ale v tom jednoduchá, že ak už sa niečo vyvinulo, či fyzický znak, alebo typ chovania, automaticky vieme, že to je, respektíve dlho bola výhoda - inak by sa to nestalo. Nám ostáva len rozmýšľať prečo je to výhoda. Nemusia to byť len veľké zuby a veľkosť.

Byť priateľský voči všetkým rovnako je neprirodzené, je to proti prírode. Tzv dehumanizácia nastáva v prípade, že sa jedinci cítia byť ohrozený (nemusí to byť priamo možnosť útoku, v podstate stačia tenčiace sa zdroje). Ak chceme dehumanizácii predchádzať neostáva iné, len zabezpečovať, aby sa ľudia necítili byť v ohrození. Zakázať niekomu cítiť sa ohrozene alebo o tom hovoriť nie je riešenie, jeho pocity sa tím totiž nezmenia.

Aneb jak z celkem známých faktů dát dohromady tendenční knížku a vyprsit se. Pravda, nečetl jsem jí, ale z článu to tak vypadá.

Ví se už hodně dlouho, že evoluční tlak má nejrůznější podoby. Např. evoluční tlak udělal z člověka - zdravého, silného lovce a sběrače slabšího, nemocnějšího zemědělce. U některých druhů, např. žraloků, je jasná výhoda agresivity s prakticky nulovou spoluprací. Třeba u lvů je to mix nejsilnějšího a kooperace. Nejsilnější lev si zaskotačí, ale bez smečky by měl smůlu. I u kooperačních zvířat jsou dravci a ovce, tj. ti kdo systém zneužívají a ti kdo na to zneužívání doplácí. Myši či králíci kašlou na dravost a jejich způsob přežití je hodně mláďat.

Kooperace je skutečně jen jeden z mnoha způsobů.

Že přežije ten nejsilnější je pokřivená teorie, kterou prosazoval sociální darwinismus, ze kterého se vyvinul nacismus. Darwinismus říká, že výhodu má ten lépe přizpůsobený. Tyto drobné nuance znamenají rozdíl mezi přírodním zákonem a genocidou.

Přátelství nás vedlo přirozeným výběrem jen kvůli tomu, že sme mohli tvořit silnější "kmeny" a urubat ty slabší - přežtití nejsilnějšího tedy stále platí. Určitě to není tak, že když pravěký člověk potkal cizince, byl k němu přátelský . Cizinec (člověk kterého neznáme) je vždy hrozba, dokud se neukáže opak. Ano, platí to i dnes. Sice to tak necítíme, protože máme policii atd, nicméně zkuste zrušit tuto autoritu, zajišťující "bezpečnost", nechme vraždy a jiné trestné číny bez trestů a velice rychle uvidíte, jeslti k sobě budeme všichni přátelští a nebo budeme na každého člověka co neznáme koukat jako na hrozbu

Zemědělství, ne přátelství vytvořilo větší kmeny.