Do startu 9. etapy Tour de France nám zbývá 16 dní (pojedeme ji 14 dní před startem Tour). A na úvod je třeba předeslat, že za první článek o našem záměru, v němž jsem si dovolil vyslovit odhad, v jakém čase úsek zajedeme, mne sprdli nejen čtenáři (viz boxík s příspěvky), ale i David. "Dát 204 km v Alpách za osm hodin? To ses asi zbláznil, pojedeme to celej den," spustil na mne.
Má trochu pravdu, ale je třeba si dávat vysoké cíle. Aspoň mě to určitě pomáhá.
Vážně si myslím, že za osm hodin se to po dobré přípravě ujet dá. Uznávám už ale, že náš případ to asi nebude. Trénink neprobíhá tak ideálně, jak bychom si představovali. Kolo chce hodně času a navíc se spiklo počasí. Když prší, na silničku se ani jednomu moc nechce.
Nicméně, troufám si říci, že už dávno nejsme obyčejní výletníci, kteří v klidu krouží 30 nebo 60 kilometrů za Prahou. Posunuli jsme se o "level" výš a snažíme se polykat kilometry.
Já teď přijdu z práce domů, hodím tašku do kouta a volám na ženu: "Dám si stovku kolem Slap, za tři a půl hodiny jsem zpátky." A taky že jo. Ještě za světla jsem zpět, nejsem našrot a dokážu sníst večeři. A když jedu něco kratšího, dám si tam vždy ten nejdelší, nejprudší kopec dvakrát až třikrát.
David je na tom podobně. Za sebou má už 1600 km. Na rozdíl ode mne si ale rád na kole zpestřuje cesty za prací či jinými povinnostmi. "Ale bohužel, ty kopce tam asi nejsou," dodává.
Před pár dny si takhle naordinoval 130 km z Lysé nad Labem do Kostelce nad Orlicí. Posledních 30 km jel v totální průtrži mračen - prý ten konec jel hodně rychle. Včera zas ušlapal 170 km z Prahy do Slavonic. Byť to postupně prokládal capuccinem, pak carpaciem s plzničkou, nakládaným hermelínem a nakonec tataráčkem.
Nejlepší jsou ovšem naše společné výlety. Tuhle jsme si střihli právě Slapy. Bráník, Zbraslav, Vrané, kopec do Zvole, pak Jílové s krátkou zastávkou v krásné kavárně U Zlatého korálku s ještě krásnější obsluhou. Nádherně se o nás starala a svými kávovými a čokoládovými specialitkami nás občerstvovala velmi milá děvčata Bohdana s Bárou. Po čokoládě s čili jsme vyrazili rychle vzhůru na Kamenici, pak romantickým údolím do Týnce, dál směr Netvořice, Slapy, Štěchovice a zpět do Prahy. Krásná stovka.
David má smysl pro režii a scénické zastávky. S ním je to nejen trénink, ale i zábava s kulturně společenskými vložkami. Ale pozor, když přijde delší kopec, vezme za to tak, že mám co dělat, abych ho uvisel.
Ano, je to pořád málo, ale už věřím, že to můžeme dokázat, že to snad nebude ostuda. Já přestal ujeté kilometry počítat. Nemá to smysl. Jezdím prostě, co to jde. Víc už to beztak moc nejde. To hlavní teď je, aby vydrželo zdraví.
A abych na výkonnostní cíle úplně nerezignoval: za osm hodin etapu zřejmě neujedeme, kolem deseti hodin by to ale mohlo být. Nebo ne?
hlasy čtenářůPokud tu etapu dáte pod 10 hodin, tak u mě máte bečku vybrané značky piva. Taky to za osm hodin nevidím. Pamatuju si na dobu před 10 lety, když jsem jezdil na horáku více a pár tras přes 150km dal (třeba víkendovka Praha-Adršpach a zpět 350km za 2x8 hodin s brašnami a spacákem, 180km Praha-Prčice a zpět; tam po pěší trase, zpět po silnici). Zkusil jsem i zmiňovaný Grossglockner, a to jsou najednou jiné rychlosti (3 hodiny jeden 30km kopec nahoru, 1/2 hodiny dolů). Dneska jezdím na výlety s dětmi a dost bych měl i po 100 km. |
Kdo nám poradíFrantišek Raboň |