Možná to zní divně, ale jakmile jsem měl konečně sestavenu svou „desítku“, bylo vyhráno. Výběr deseti nápojů mi trval několik dní, článek jsem měl napsaný za pár minut.
V mé desítce nenaleznete žádný bourbon ani irskou whiskey. Přišlo by mi nedůstojné stavět tyhle u nás sice velmi oblíbené, ale přece jen ve srovnání s konečným výběrem substandardní destiláty na stejnou úroveň s nejlepší skotskou nebo špičkovými rumy.
Nezařadil jsem ani žádný koňak – tahle exkluzivní klasika si zmínku naprosto zaslouží, ale že by letos zabodovala nějaká extra zajímavá novinka, to jsem nepostřehl.
Nabízím tedy ostře subjektivní hitparádu nikoli nejlepších, nikoli nejdražších, ale pro mne nejzajímavějších nápojů letošního roku. Cheers.
1. G’vine
Francouzi nadále tvrdošíjně odmítají tradiční dělení destilátů (vodka/whisk(e)y/gin/brandy/rum/eau de vie/bitters atd.) a hranice mezi jednotlivými kategoriemi neustále stírají produkty, jejichž výrobní postupy a základní suroviny naprosto neodpovídají konečnému produktu.
Právě z Francie tak pochází třeba Ciroc – vodka z hroznů (technicky tedy brandy). Další novinkou české vánoční sezony je gin G’vine, který se vyrábí v Cognacu čtyřnásobnou destilací vína odrůdy Ugni Blanc.
Skutečnou úchylkou je pak macerace vinných kvítků v destilátu. Ty kvetou jen pár dní a nasbírat jich dostatečné množství pro průmyslovou výrobu musí být děsná piplačka. Produktu dodávají démonickou nazelenalou barvu.
Chuť ginu dodá G’vine devět ingrediencí, s nimiž se výrobce (na rozdíl od konkurentů) netají. Jsou to: zázvor, lékořice, zelený kardamom, skořicová kůra, koriandr, jalovcové bobule, bobule pepřovníku kubébového, muškátový ořech a limetka.
V soutěžích, kde G’vine rovnou nevyřadí, protože technicky vůbec nejde o gin, vyhrává, co může. Je to totiž zatraceně dobrá „brandy“!
2. Tezón
Pravá tequila Tezón vtrhla na český trh jen před pár týdny a lidé z oboru doufají, že přinese revoluci do české tequilové kultury. Celý český trh s tequilou zatím ovládají předražené polorumy, k nimž šikovní marketéři přimysleli „zvyk“ oblizování rukou upatlaných od soli, citronu, pomeranče a skořice, aby přebili mizernou chuť špatného drinku a svedli marný souboj s ranním bolehlavem. Myslíte si, že někdo v Mexiku tuhle úžasnou „tradici“ zná?
Tezón je jiný. Je zástupcem prémiové kategorie tequill ze stoprocentní modré agáve – jde tedy o pravou tequilu, nikoli o náhražky, které s mocnou marketingovou podporou opanovaly české bary a restaurace a v nichž téměř polovinu destilátu tvoří špiritus z cukrové třtiny, nikoli z agáve.
Pravé tequily jsou drahé (běžně kolem 1000 Kč a víc za láhev), nesmírně jemné, lahodné a kvalitou zcela srovnatelné se špičkovými destiláty jiných kategorií (koňaky, staré whisky).
Znalci je pijí z koňakových skleniček a hlava po nich ráno rozhodně nebolí.
Tezón měl také šikovný marketing – barmani si o něm vyprávěli legendy už několik let, nikdo jej ale dosud neviděl a mělo se za to, že snad jde o trik výrobce, o virtuální značku, která neexistuje, o tequilového Cimrmana.
Teď, poté, co první lahve spatřily šero barů, se zase říká, že celou šuškandu výrobce cíleně vyvolával.
Špatnou zprávou je, že několik stovek lahví tezónu, které před Vánocemi dorazily na český trh, se vůbec nedostalo do distribuce. Byly rozebrány dovozci pod rukama. Na další zásilku si budeme muset počkat až na nový rok.
3. Regans‘ Orange Bitters No. 6
Tohle si do koňakovky nelijte! Segment, který si po celá desetiletí „uzmula“ (výborná) Angostura, si vyloženě říkal o nástup zajímavé konkurence.
Orange Bitters No. 6 vytvořil slavný barman Gary Regan, recept vylepšoval už od 90. let. Pro Regana je dělá Sazerac – stejná kumpačka, která produkuje i kultovní Peychaud’s Bitters.
Angostura se nástupu Reganovy kreace natolik obávala, že letos uvedla na trh i svou vlastní variantu – Angostura Orange Bitters. Na těchto ďábelských malých lahvičkách si nepochutnáte, slouží ale jako vynikající ingredience do klasických koktejlů – Manhattan se bez bitters neobejde.
Vzhledem k české afinitě k hořkému pivu a k fernetu (nejkonzumovanější lihovina v zemi) by měly mít i Reganovy Bitters No. 6 v českých barech na růžích ustláno.
4. Boudieur Saffron Gin
Gin jede. Pamatuji si, jak jsem se ještě před pár lety účastnil brainstormingů o tom, kterak v Česku zvednout popularitu téhle skomírající kategorie. Dnes gin bere on trade frontálním útokem.
I to je důvod, proč jsem mezi desítku nejzajímavějších drinků sezony zařadil hned tři. Šafránový gin je na rozdíl od G‘vine skutečným ginem, ačkoli je také z Francie a také s přídavkem „něčeho navíc“.
Loni si ho na londýnské Bar Show všiml barman slavného Bugsy’s baru Samer Selbak a začal ho do Česka vozit. Za ten rok se značka Boudieur rozlila po nápojácích desítek nejlepších českých podniků.
A právem. Exkluzivní destilát (za exkluzivní cenu).
5. Crown Jewel
Víte, co udělejte? Nechte si vedle sebe nalít sklenku Beefeateru a sklenku Beefeater Crown Jewel. Rozdíl třídy poznáte na první doušek.
Klasický Beefeater patří k nejpoctivějším a nejlepším ginům na trhu, ale jeho „korunní klenot“ je unikát.
Nejen kvůli mnohem intenzivnější, lahodnější chuti, ale i kvůli ceně – poměr „cena/výkon“ je u Crown Jewelu mimořádně příznivá a pokud si chcete domácí bar ozdobit ultra-prémiovým ginem, budete mít s tímhle chlapíkem šťastnou ruku.
Gin je vůbec vděčným destilátem k investici: zatímco u všech ostatních kategorií u neznámé značky neodhadnete, zda si kupujete kvalitu či bolehlav, na gin je spolehnutí. Komplikovaný systém výroby ginu do značné míry zabraňuje tomu, aby se na trh dostávaly špatné značky.
Nevyplatilo by se je dělat…
6. Zacapa
Podle chicagského Beverage Testing Institutu, nejrespektovanější instituce svého druhu, je guatemalská Zacapa Centenario jedním ze dvou nejlepších rumů světa.
V Česku máme to štěstí, že se do něj zbláznil nadšený dovozce a neúnavně ho s úspěchem šíří po republice.
Třiadvacetiletá a pětadvacetiletá Zacapa je u nás navíc podstatně levnější než v barech na Západě. Čtvrt století starý rum není stejně vyzrálý jako 25letá skotská. V Karibiku je vedro, ze sudů se během zrání vypařuje až třikrát tolik než ve Skotsku, takže v sudu zůstane mnohem míň a, teoreticky vzato, výsledný destilát je mnohem vzácnější.
Co dělá ze Zacapy skutečnou pecku, je ale její sladká kouřová chuť, velmi přístupná i všem netrénovaným. Tohle je destilát, jemuž propadnete po prvním doušku.
7. Máximo
Druhý rum v našem výběru ještě chicagským sítem neprošel, v Česku už ale je. Na rozdíl od Zacapy ho ale asi jen tak neochutnáte.
Ne že by nešel sehnat, ve špičkových barech ho na nejvyšší poličce mají, ale láhev majitele baru vyšla na třicet tisíc korun. Dovedete si proto představit, kolik stojí panák.
Je to směs těch nejstarších kubánských rumů, které Fidelův Master Distiller na ostrově dokáže vyšťourat. Nejstarší složka má sto let, průměrné stáří se odhaduje na 30 až 35 roků.
Měl jsem to štěstí Havana Club Máximo Extra Aňejo ochutnat. Je to suchý, temný, mimořádně aromatický a plný, vyzrálý rum.
Bez kompromisů. Do coly ho nelijte.
8. Charodei
Bělorusko se dnes mnoha věcmi chlubit nemůže. O to větším zázrakem je vodka, kterou Lukašenkův režim produkuje poblíž Minsku. Vodky nejsou pro znalce moc zajímavou kategorií, ve slepých degustacích totiž jednu od druhé nerozeznáte, všechny chutnají víceméně stejně (a nechám se vyzvat na degustační souboj kýmkoli, kdo mi bude tvrdit, že rozezná Finlandii od Stoličné a Smirnoff od Wyborowej).
Běloruský Čaroděj je notoricky těžké sehnat, ale komu se to podařilo, schraňuje ho jako tekutý poklad.
Vědci z Technologického institutu v Minsku si nechali patentovat filtraci vodky přes lokální minerál Crimea. Destilát přes tohle kamení honí celých 14 dní – a výsledek je famózní.
9. Laphroaig Quarter Cask
„Až tu flašku příště otevřeš v obýváku, tak napřed otevři okno,“ požádala mne žena, když jsem si domů koupil první lahev Quarter Casku.
Nejintenzivnější ze všech skotských single malts udělala nedávno ještě jeden krok směrem k „nakouřenému“ absolutnu: vrátila se do devatenáctého století a začala svou whisky plnit do maličkých soudků, které mají oproti standardním sudům čtvrtinový objem.
V nich Quarter Cask zraje a přebírá z nich mnohem víc charakteru a intenzity. Whisky je to naprosto výjimečná, ale nikoli nedostupná – dá se pořídit i za 1300 korun.
Pokud ale holdujete Walkerům či Ballantinkám, Laphroaig Quarter Cask nebude whiskou pro vás. K ní se musíte propít, začínat se u ní nedá.
10. Crodino
Hořká tečka na závěr. Trhák business meetingů aperitiv Crodino má ohromnou budoucnost.
Chutná podobně jako třeba Campari, je to plnokrevný, výtečný nahořklý drink, kterého můžete vypít, kolik chcete, a pak si vesele odřídit do práce.
V Crodinu totiž není ani kapka alkoholu.
Na rozdíl od nealko piv v něm ale alkohol vůbec nechybí. Osobně si vybírám podniky na pracovní schůzky už hlavně podle toho, zda v nich Crodino (nebo konkurenční Sanbittér) mají, nebo ne.
Ve velkoobchodě stojí lahvička 13 korun, v restauracích ji zřídkakdy pořídíte pod 60 korun, což je ale ještě pořád dobrá cena.
Servíruje se většinou ve v-shape sklenicích a některé podniky mají bohužel zlozvyk přizdobovat drink kouskem pomeranče, který se ke Crodinu (podle mého názoru) vůbec nehodí.
