Bono, to jsou různé osoby v jednom těle. Jako jeden z nejuznávanějších zpěváků na světě má s kapelou U2 pozici srovnatelnou například s Rolling Stones. Bono je zároveň aktivista, který lobbuje za Afriku.
Prohlašuje se za mluvčího chudých a chce, aby je bohatší část světa brala vážně. A pomohla jim, neboť tím také sama získá.
Výmluvný zpěvák pronikl do zákulisí světové politiky, jeho slova berou vážně důležití členové amerického Kongresu, kteří rozhodují o hospodářské pomoci, i prezident George Bush.
Když se s ním Bono nechal fotografovat, Bush prý pronesl: „Už vidím ty titulky: irská rocková hvězda s texaským pistolníkem.“
Bono, který v únoru 2003 dostal francouzský řád rytíře Čestné legie, získal loni v březnu Řád britského impéria. Protože je Ir, nikoli občan Velké Británie, lidé mu nemohou říkat „Sire“. Loni časopis Forbes označil Bona za druhou nejvlivnější populární osobnost na světě.
Nejvlivnější osobnosti
Z titulu rockové hvězdy a umělce, jehož vášní je hledání pravdy, by měl být spíš v opozici vůči nejmocnějším mužům planety. Jenže na to je Bono příliš chytrý, zvídavý a sebekritický.
„Jak člověk stárne, mění se představa, kdo je dobrý a kdo špatný. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let jsem přestal házet kamením po viditelných symbolech moci a jejího zneužívání. Začal jsem házet kamenem po svém vlastním pokrytectví,“ vyznal se Bono, narozený 10. května 1960 v Dublinu jako Paul Hewson.
Bono Vox, v překladu Dobrý hlas, mu začali známí říkat podle Bonavox, obchodu s pomůckami pro neslyšící. Později se jméno zúžilo na Bono. Je ženatý, katolík a otec dvou dcer a dvou synů.
V knížce Bono o Bonovi se zpěvák charakterizuje: „Jsem pisálek, člen kapely, který kouří, pije víno a čte Bibli. Vejtaha, co si rád maluje obrazy toho, co se nedá spatřit. Manžel, otec, přítel chudých a občas bohatých. Aktivista, hráč šachů, rocková hvězda na poloviční úvazek, operní zpěvák v té nejhlasitější lidové kapele na světě.“
Vášnivý debatér
V osmdesátých letech, kdy U2 začali ochutnávat plody slávy, se Bono a jeho žena Alison vydali do Afriky, aby dobrovolně sloužili v charitativní misi. Bono poznal africkou bídu zblízka, viděl, jak lidé umírají na hladomor a později na AIDS.
„Právě nyní probíhá v dějinách civilizace největší pandemie, kterou je AIDS. Je větší než černá smrt, která ve středověku zahubila třetinu evropského obyvatelstva. Šest a půl tisíce Afričanů umírá každý den na nemoc, které se dá vyhnout a která se dá léčit. A pro Západ to není priorita. Proč? Protože africký život nepovažujeme za stejně hodnotný jako evropský nebo americký. S tím nás Bůh jen tak nepustí na druhou stranu, ani dějiny jen tak nepřijmou naše výmluvy,“ horlil Bono v knižním rozhovoru s novinářem Mischkou Assayasem.
Bono určitě nehledal politické téma, jehož prostřednictvím by se proslavil. Zviditelnila jej hudba.
S kapelou U2 vydělal možná stamiliony dolarů, nakoupil domy v Dublinu, Nice a dalších městech. U2 vytvořili impérium srovnatelné s vysoce výkonným průmyslovým kolosem.
Ostatně znakem velikosti U2 má být mrakodrap, v němž bude také nahrávací studio a který postaví v Dublinu.
Z Bona, který vyrůstal na předměstí, se stala celebrita. Dokonce i rozmarná. Jednou si prý Bono nechal poslat letadlo pro svůj oblíbený, kdesi zapomenutý klobouk.
„Jistě, být celebritou je směšné, ale je to taky něco jako měna a člověk ji musí utrácet chytře. Alespoň tohle jsem se naučil,“ řekl zpěvák.
Bono je už ze své povahy vášnivý debatér a vlastně i politik, který by se v Česku řadil k levicově orientovanému křesťanskému proudu. U2 kdysi vystupovali s bílou vlajkou. Byla symbolem rockových gospelů, ve kterých nabízeli naději.
Kolega z Rolling Stones Mick Jagger si neodpustil úšklebek, když nazval zpěváka U2 svatouškem, ovšem Bono vyvažuje svůj křesťanský idealismus pragmatickými činy.
„Sebe vidím jako obchodníka s melodiemi a myšlenkami. Pocházím z dlouhé linie obchodníků z matčiny strany,“ říká Bono, jehož politický aktivismus se přenesl i na scénu. Třeba když představil publiku spisovatele Salmana Rushdieho, jemuž iránský náboženský režim stále vyhrožuje smrtí.
V severoirském Belfastu Bono režíroval setkání představitelů irských katolíků a protestantů, odedávna smrtelně znesvářených. Na koncertní scéně se postavil mezi oba předáky a zvedl jejich ruce vzhůru jako důkaz smíření.
Už v rané písni Sunday Bloody Sunday zpíval o irském traumatu z krvavé neděle 30. ledna 1972, kdy britští vojáci zastřelili v severoirském Derry třináct civilistů. Byla to skladba proti násilí.
Jiná slavná píseň MLK je věnovaná černošskému politikovi Martinu Lutheru Kingovi, zavražděnému v 60. letech, Bono zpíval také o matkách náhle zmizelých lidí, které zlikvidovaly eskadry smrti v jihoamerických diktaturách.
V příkladech a odkazech na politická témata v muzice U2 by se dalo pokračovat až k barmské disidentce Su Ťij, jíž kapela podpořila v poměrně nedávné písni Walk On.
Navíc U2 byli první velkou kapelou, která uskutečnila koncert v bosenském Sarajevu, poničeném balkánskými válkami.
Nejvíc času Bona-aktivisty si vyžádala Afrika.
„Člověk se stane monotematickým lobbistou. Zastupuje zhruba miliardu lidí, kteří na Západě nemají žádnou moc a žádný hlas, jejichž život je však pod nesmírným vlivem naší politiky. Je to ode mne drzé, ale já doufám, že jsou rádi. To mi dává moc, která daleko přesahuje tu, jakou může mít běžná popová hvězda,“ prohlásil zpěvák, který absolvoval semináře ekonomie a trávil spoustu času v baštách politické moci.
Mocná popová hvězda
Bono pronikl k nejkonzervativnějším politikům, kteří prohlašovali, že dávat peníze „na Afriku“ je zcela zbytečné kvůli tamějším vládcům, kteří obvykle pomoc rozkradou.
Bono přesvědčoval, že by stačilo, aby se Afrika mohla větší měrou podílet na světovém obchodu. K tomu ovšem potřebuje, aby jí vyspělé země prominuly aspoň část dluhů.
Když Bob Geldof pořádal v roce 1985 charitativní koncert Live Aid, byl to moment, kdy se Bonův život rozdvojil. Bono se začal naplno věnovat Africe a zároveň se stal světově známým zpěvákem.
Na koncertech U2 často vytáhl z publika dívku a tančil s ní. Během Live Aid v londýnském stadionuWembley si však neuvědomil, že pódium je příliš vysoké. Kapela hrála.
Zpěvák, který seskočil ze scény a vydal se vstříc publiku, jí zmizel z očí. Bonův výlet, korunovaný tancem, se protáhl a kapela již nestihla uvést svůj tehdejší hit Pride.
Hněv, který se snesl na Bona, byl drtivý. Kapela považovala vystoupení za zpackané. Opak byl pravdou. Krátce nato masivně vzrostl prodej alb U2. I lidé, kteří kapelu dříve neznali, chodili do obchodů a žádali desku od „kapely s tím zpěvákem, který tancoval s holkou z davu“.
Elvis i MacPhisto Bono nesnáší stereotypy, a když mu někdo vypráví nudný příběh, okamžitě prý usne. Má rád, když se na koncertech něco děje a do nezvyklých situací se vrhá takřka po hlavě.
Zpočátku o něj měli všichni strach. Skákal z reprobeden do publika. Počítal s tím, že ho lidé zachytí.
V 80. letech Bono vypadal jako apoštol rocku, o deset let později vytvořil postavu jako z rockového výprodeje. Navlékl kožené sako Elvise Presleyho, kožené kalhoty Jima Morrisona, boty Jerryho Lee Lewise a nasadil si sluneční brýle.
Vedle rockového blbce Mouchy, jak své roli říkal, nabídl publiku i MacPhista, napůl ďáblíka, který z pódia telefonoval čelním politikům. Georgi Bushovi, otci dnešního prezidenta USA, se Bono nedovolal, ale jeho následovník Bill Clinton už telefony zvedal.
Stejně jako Bob Dylan nebo veterán Frank Sinatra. Mimochodem, se Sinatrou, který kapelu U2 peskoval, že se oblékají jako vagabundi, Bono natočil vynikající duet I’ve Got You Under My Skin. A když Sinatrovi vzdávala hold Amerika, Bono vystoupil jako jeden z hlavních řečníků. Přirovnal Sinatru k titánovi, jenž velikostí přerostl všechny mrakodrapy na Manhattanu.
Jak vysoko vyroste Bono, lze sotva odhadnout. Když v roce 2005 organizoval s Bobem Geldofem obří koncert Live 8, přesvědčili miliony lidí, aby vykonali tlak na mocné světa, sdružené na summitu G8. Vzkaz zněl: pomozte chudým zemím.
Ano, Bono má velkou moc, jíž před ním asi žádný zpěvák nedisponoval.
Bono se patrně dočká Nobelovy ceny, na kterou byl již dříve navržen, v budoucnosti může být i šéfem OSN.
Ovšem ještě před tím se stanou U2 nejslavnější kapelou na světě. S Bonem je skoro všechno možné.
Život v datech:
10. května 1960 - narodil se v Dublinu
1976 - skupina The Hype, ve které zpívá Bono, se přejmenovala na U2
1980 - U2 vydali první album Boy
1985 - s U2 vystoupili na mamutím charitativním koncertu Live Aid
1987 - vyšlo nejúspěšnější album U2: The Joshua Tree, více než 16 milionů prodaných kopií; U2 jsou na obálce týdeníku Time
1999 - zahájil masivní pomoc chudé Africe
2005 - s Bobem Geldofem organizoval masivní koncert Live 8, následníka Live Aid
2006 - byl povýšen britskou královnou do rytířského stavu
