Všichni jsme fetišisté
Mezi nejčastější neškodné deviace patří fetišismus. Jím ostatně trpí v jisté míře úplně každý! První zoubky dětí, pramínek vlasů své milé, rodinné foto na psacím stole či v peněžence, to vše je vlastně fetiš.
Problém nastane jen tehdy, když se ocitne na prvním místě hodnot a vše ostatní - včetně sexu - je až druhotné…
Parciální sex
Jednou z forem fetišismu je erotická preference zaměřená na specifickou část těla, takzvaný parcialismus. Takoví jedinci nejsou schopni dosáhnout nejen orgasmu, ale ani náznaku erekce s ženami (či muži, protože se tato úchylka, ostatně jako téměř všechny ostatní, týká i gayů), které do posledního detailu nesplňují jimi "požadované parametry".
Nejčastěji jde o zadnici, prsa, nohy, vlasy, ale předmětem zájmu může být kterákoli část těla, včetně prstů u nohou.
Parcialismus je jedna z velmi mála úchylek, u které je pro toho, kdo jí je postižen, nezbytná přítomnost "živého protějšku", v ostatních případech dochází k uspokojení pouze pomocí masturbace.
Další je například sexuální zaměření na zvířata - zoofilie. Ta se může - výjimečně a v některých formách - vyskytovat i u žen.
Pánská záležitost
Žen se jinak sexuální deviace prakticky netýkají, jde výhradně o mužskou záležitost a je třeba říct, že "stvořitel" s nimi na "pánech tvorstva" rozhodně nešetřil, nadělil jim jich požehnaně.
Třeba retifismus, fixaci na boty, kdy k nim čichají a zároveň se rukou uspokojují, či statuofilismus, kdy objímají sochy (možná přitom doufají, že ožijí jako ta, kterou podle antické báje vytvořil kyperský sochař Pygmalion).
Mezi jednu - zejména z estetického hlediska - nejodpornějších úchylek vůbec patří mysofilie, což je, kulantně řečeno, záliba ve stolici, výkalech, moči. Ty jsou pro takto orientované jedince tím správným předmětem touhy a vzrušení.
Někteří se spokojí i s tím, že najdou místo, kde mohou bez obav a ve skrytu sledovat ženy při vykonávání tělesné potřeby (dírou na WC apod.) a u toho masturbují, ale častěji mají potřebu být fekáliemi znečisťováni.
Ve speciálních nevěstincích - hlavně zahraničních - mají pro mysofilickou klientelu v "povinné výbavě" skleněnou židli (tabouret de vere), pod níž zákazník leží a pozoruje, jak do ní jedna prostitutka vyměšuje stolici, zatímco druhá s ním souloží či ho orálně nebo ručně uspokojuje.
Vynalézaví čumilové
K dalším, veřejnosti alespoň trochu známým deviantům, patří voyeuři.
Toto slovo původně pochází z francouzštiny, kde znamená čumil, což nakonec přesně vystihuje podstatu věci.
Zde lze jistě konstatovat, že většina z nás si ten pocit také - třeba alespoň jednou - vyzkoušela. Kdo o sobě může s čistým svědomím prohlásit, že nikdy v životě potají nepozoroval nahou ženu?
Těch opravdových voyeurů je ale víc "druhů". Některým vyhovuje pozorovat milenecké páry, jiným stačí pohled na samotný objekt svého zájmu - pro tento účel jsou zejména vhodné veřejné či vlakové záchody.
V knize Diagnóza deviant je popsán příběh ing. Pavla S., který dojížděl deset let za prací vlakem a hned po nástupu do vozu odešel do umývárny, kde strávil celou dobu až do příjezdu.
Jen málokdy se nedočkal toho, aby na sousední toaletě na okamžik nezahlédl (ve stěně na patřičném místě vyvrtanou dírkou) obnaženou ženu. Podle jeho svědectví se nikdy nemusel namáhat příslušný otvor vlastnoručně vytvořit. Vždy už tam byl. Dokonce i u zbrusu nových vagonů!
U této, jako ostatně u všech ostatních deviací, platí, že jejich aktéři jsou, pokud jde o to, uskutečnit svá přání a naplnit touhy, velice vynalézaví.
Někteří kvůli nim dokonce i mnohé obětují, neboť jim do puntíku přizpůsobí svůj život.
Za Máchou na Petřín
Další podobně postižený jedinec vyměnil velký byt za garsonku v paneláku jen proto, že se nacházela v posledním patře a mezi dvěma bloky domů byla padesátimetrová mezera.
Díky ní se ženy v protějších oknech cítily zcela bezpečně, takže nahé "pózovaly" při nezatažených záclonách.
Ani ve snu netušily, že je někdo na tuto vzdálenost může pozorovat námořním dalekohledem.
Ovšem touhy voyeurů jsou různé a provedení či přípravu provází i komplikovanější "scénáře". Některým nestačí pouze sledovat ženy či dívky, pro své uspokojení je musí spatřit v intimních chvílích.
Ne přímo při souloži, i když to je pro ně ideální, stačí jim spatřit zamilovaný pár při líbání, mazlení, osahávání. Mají organizační talent, dovedou vše zařídit tak, že nikomu není nic nápadné - uspořádají mejdan, pozvou spárované dvojice na místo, kde mohou být zdánlivě samy.
Pokud jsou s ní v jedné místnosti, předstírají spánek, aby ukolébali pozornost milenců a povzbudili je k sexuální aktivitě.
Orgasmus mohou prožívat později či zároveň s nimi, ale vždy tak, aby se neprozradili, v naprosté tichosti. Nemusí ani vidět nahá těla, postačí jim zahlédnout ve tmě siluety.
Některé erotické podniky ve snaze přilákat netradiční zákazníky nabízejí malé prostory za pokoji, které mají z jedné strany průhledná zrcadla, takže lze nerušeně a anonymně sledovat souložící páry. Investice se majitelům podniků vyplatí, kasírují hned dvakrát!
Frotéři nechtějí ručník
Mezi "podčeleď" této úchylky patří mixakismus. Původ slova pochází z řeckých slov mixis (soulož) a akoukein (slyšet) a vztahuje se k člověku, který je neschopen dosáhnout sexuálního vzrušení jinak než skrytým poslechem verbální projevů, které bývají sekundárními příznaky milování (vzdechy, sténání, výkřiky rozkoše).
Mixakista to má jednodušší v tom, že nemusí být přímým účastníkem, stačí mu poslouchat zvuky z vedlejšího pokoje atd.
Někteří si je nahrávají a pouští v okamžicích "nouze", i když samozřejmě dávají přednost "přímému přenosu".
Podmínka naprosté anonymity je klíčová i pro další devianty podobného typu - tzv. frotéry. Tento výraz je převzatý z francouzštiny a znamená leštič.
Frotéři však už k uspokojení dotyk s lidským tělem potřebují. Tím se odlišují od všech předchozích deviantů, o nichž zatím byla řeč.
I oni však jsou většinou neškodní. Jejich zájmem je dotýkat se dívčích či ženských těl, ovšem tak, aby objekty jejich zájmu nic nezpozorovaly.
Obvykle využívají přeplněné prostředky MHD ve špičce, kdy si v tlačenici vyberou favoritku, k níž se nenápadně, ale pevně přitisknou. Vycházejí z toho, že jejich činnost nevnímá jako obtěžování, přisuzuje to davu.
Erekce a ejakulace dosahují samovolně, někdy si u toho pomáhají třením penisu hřbetem ruky přes kalhoty.
Kolektivní manželka
Mezi další úchylky, které jsou ovšem poměrně vzácné, patří například autopedofilie (dospělý člověk má tendenci považovat se za dítě či batole a chce pak být přebalován a přitom masturbován apod.) či automasochismus, kdy není schopen docílit ejakulace bez přítomnosti bolesti, takže ubližuje sám sobě, pořeže si třeba přirození, propíchne části těla ostrými předměty či se jiným způsobem - mnohdy velice komplikovaně a rafinovaně - mučí.
Variantou téhož je takzvaný kandaulismus, nazvaný podle přezdívky lydského krále Sadyatta, jehož Hérodotos nazývá Kandaules (dávič psů).
Ten byl tak nadšen krásou své ženy, že ji chtěl každému ukazovat tak, jak ji pánbůh stvořil, a právě to tvoří podstatu této deviace.
Jedinci, kteří jí trpí, jdou však ještě dál: chtějí být poníženi tím, aby potají viděli, jak si s jejich manželkou užívá někdo jiný... teprve poté jsou schopni mít s ní styk oni sami!
Dušené maso
Další z masochistických praktik zaměřených na vlastní osobu je autoasfyxie (dušení). Většinou probíhá tak, že masturbující má na hlavě pevně utažený igelitový sáček a těsně před ejakulací ho uvolní.
Je sice dokázáno, že při omezeném dýchání opravdu dochází k euforii i zvýšenému sexuálnímu vzrušení, existuje však poměrně značné riziko, že se sevření neuvolní včas a hrátky skončí smrtí.
Nejen z tohoto důvodu však tyto úchylky nemusí být tak neškodné jako předchozí. Je v nich už rys násilí, masochisté mají blízko k sadismu, jsou to víceméně spojité nádoby, takže není vyloučeno, že přejdou do "druhého tábora", třebas jen částečně.
Tím "exkurze" do deviantního světa končí. O těch, kdo trpí jakoukoli z výše popsaných úchylek, si můžeme myslet cokoli, mohou nám být odporní, směšní či obojí zároveň. Při vynášení rázných soudů bychom však měli mít na mysli, že jejich úchylky mají genetický původ, takže za ně "mohou" asi tak stejně, jako někdo jiný za to, že se narodí bez končetiny.
