Co se v mládí naučíš...
Nejvíc nevěstinců bylo odjakživa situováno do přístavních oblastí, ovšem nejen proto, aby povětrné ženštiny vyhověly námořníkům, po dlouhé plavbě nažhaveným na pohlavní styk. Ležely totiž na okraji města, nebyly moc zalidněné, což této činnosti vyhovuje vždy nejvíce.
Prostituci neznali jen v jediném starověkém státě – Spartě. Důvod spočíval hlavně v rovnoprávnosti obou pohlaví, žena prostě mohla být svému choti kdykoli nevěrná (stejně jako on jí), a to bez toho, aby za své "provinění“ nesla následky jako třeba v Řecku či Římě.
Tam se navíc netrpěl předmanželský sex, takže svobodní muži (kromě riskantního svádění vdaných žen) jinou možnost ani neměli.
Chlapcům pak byly návštěvy veřejných domů vřele doporučovány - i mnohem dřív, než vůbec začali ejakulovat - a to vlastními rodiči! Schvalovaly to i morální autority, například Seneca, Cicero či Cato.
Je zaznamenána scéna, kdy Cato na nezralého mladíčka, který právě vychází z nevěstince, pochvalně volá: "Tomu říkám ctnost! Ano, sem, hoši, máte chodit, když vás říje rozehřeje!“
Už v té době také pro tuto profesi existovaly živnostenské listy a majitelé veřejných domů odváděli státu daně – právě z nich postavil v Aténách Solón chrám bohyně Afrodity! Ani císař Augustus se v poměrně striktních zákonech na podporu rodiny proti prodejné lásce nepostavil.
Mnozí vládci ji odsuzovali, jiní zase potají vyhledávali, občas se potomek prostitutky dokonce proslavil a vystřídal na trůně svého urozeného otce.
Bordeltáta papež
Prostitutky byly ovšem už tehdy omezovány, nesměly se provdat za svobodného občana (později byl z jejich akčního rádia vyloučen raději už jen senátor). Aby se odlišovaly od počestných paniček - ty si k nim ale velmi často chodily pro rady! - musely mít zahalený obličej a nahé tělo (v Babylonu).
V Římě zase nenosily ženské šaty (štólu), ale tógu, což byl paradoxně i mužský patricijský oděv. Nosily povinně i tiáru či mitru, tyto pokrývky hlavy si s nimi ovšem dnes už vůbec nespojujeme.
Řekové zase vyžadovali, aby měly na blond obarvené vlasy a přezku na rameni. Stejné to bylo i později, ve středověku (florentské nevěstky musely mít zlatý zvoneček na klobouku, vídeňské žlutý šátek, ty z Lipska stuhu stejné barvy atd).
Mělo to jistou symboliku, tato barva nebyla spojována se sluncem, ale se sírou, která patřila k hlavním atributům ďábla.
Od jedenáctého až do konce patnáctého století nebyla kupodivu prostituce - i přes bigotní názor katolické církve na sexuální praktiky - téměř nikde v Evropě zakázána! K majitelům domů lásky patřili nejen bohatí měšťané či šlechtici, ale i obce, kláštery či samotný papež!
Nechvalně známý chlípník v šarlatovém rouše Sixtus IV. dostával z každého nevěstince, který nechal postavit - a že jich bylo - 20 tisíc dukátů ročně na daních!
Když do německého Ulmu přijel v roce 1435 císař Zikmund (liška to ryšavá), dal mu magistrát k dispozici městský bordel... a také právě tam se konalo uvítání a oslavy - později v dopise, jehož originál se zachoval, za tuto poctu (!) poděkoval.
Odbory v ilegalitě
Právě tehdy také vznikaly cechy prostitutek, tedy něco jako odbory. Daly si - kromě jiného - za cíl omezit ohniska nákazy pohlavními chorobami zavedením zdravotních knížek, směrovat chod prostituce do určitých oblastí (takzvané kontrolní ulice) a zabránit vykořisťování lehkých děv kuplíři.
Na svou dobu dost pokroková pravidla, kéž by dnes platila u nás!
K vytěsnění prostituce na periferii - a tím i do podsvětí - došlo až v roce 1494, a to nikoli kvůli ohrožování mravnosti, ale kvůli rozsáhlé epidemii syfilidy, kterou na kontinent zavlekli námořníci Kryštofa Kolumba.
Nevěstince byly proto úředně - a na dlouho - zavřeny a tento stav zůstal nezměněn i poté, co nebezpečí nákazy dávno pominulo.
Pochopitelně fungovaly vesele dál, jen se jaksi dělalo, že neexistují. Mimochodem, v Paříži opakovaně vyšel (v letech 1791, 1793, 1803 i dalších) podrobný almanach, v němž byly detailně popisovány přednosti dívek i podniků, cenové relace, služby atd.
Ovšem ilegalita, do níž se byly nuceny uchýlit, vedla k napojení na kriminální živly - a nešlo zdaleka jen o pasáky.
Postupně tento byznys totiž zcela ovládla mafie, camorra či podobné struktury, zabývající se organizovaným zločinem. Tento stav se víceméně nezměnil až do dnešní doby.
Není bordel jako bordel
Bordel je francouzský výraz složený ze slov bord (břeh) a eau (voda), což odpovídalo situování do přístavu. Jeho znamením se stala červená lucerna před vchodem - ta ovšem v antice upozorňovala na hostinec!
I když je vlastnily vysoce postavené osobnosti, oficiálním nájemcem byl většinou kat (stejně jako nevěstky platil za nepočestného).
Nešlo o nějaké špeluňky, patřily k nejluxusnějším domům, chodili tam za sexuálním povyražením hlavně šlechtici.
Někteří drželi nad svým oblíbeným podnikem dokonce jakýsi patronát, například madame Dubarry a vévoda de Richelieu nad podnikem "malé komtesy“ Gourdanové.
Tu napadlo orientovat se i na lesbičky či poskytovat další služby, specializované na užší okruh zákazníků, holdujícím netradičním způsobům sexu.
Obdobných podniků přibývalo a praktikovalo se v nich snad úplně všechno - od sadomasochismu přes fetišismus až po nekrofilii. V Enfants de Prado ve čtvrti Cité měli jako specialitu gigantické postele, v nichž se mohly "bavit“ až čtyři páry naráz.
Je třeba připomenout, že v bordelech prostitutky i bydlely, ne jen pracovaly. Bylo to výhodné pro obě strany, ony měly zázemí a majitel je měl po ruce, pokud si je zákazník žádal.
Chlapci a chlapi
Mužská - lépe řečeno chlapecká - prostituce se nejvíc rozvíjela v antickém Řecku a Římě, kde byla mnohem dražší než ta klasická. Martilius dokonce tvrdil, že ženami museli vzít zavděk jen chuďasové!
Souviselo to s tím, že erotickým symbolem nebyly pohlavní orgány (či prsa) ale pěkně tvarovaný zadek - bez ohledu na to, komu patřil! Navíc těla adolescentů se svými křivkami i hebkou kůží velmi podobají ženskému.
Mladíci začínali kariéru již v jedenácti dvanácti. Levní, pouliční se nabízeli hlavně na Via Suburana, "vyšší kasta“ poskytovala služby v jakýchsi specializovaných hostincích.
Právě tam potkal Sókratés nádherného Faidóna a zatoužil po něm natolik, že požádal svého bohatého přítele (!), aby ho za obrovské peníze (stál tolik, co rolnický dvůr) vykoupil ze služby.
Po něm ho "zdědil“ jeho věrný žák Platón, ten mu věnoval jeden ze svých nejlepších filozofických dialogů! I další krásní chlapci pak dosáhli nejen bohatství, ale i moci či vysokého společenského postavení.
Například Hadrianus se stal císařem i díky tomu, že byl milencem svého předchůdce Traiana! Po nástupu křesťanství homosexualita prakticky vymizela, boom prostituti zažívají až v současnosti, kdy opět vystoupila z anonymity.
Tento způsob "obživy“ si však vybírají i heterosexuálové. Na rozdíl od "kolegyň“, které šlapou chodník až do středního věku, mají omezenou "životnost“, málokterý vydrží déle než do osmnácti.
Je to dané tím, že zákazníci, kteří si je kupují, jsou z velké části stále titíž a vyžadují neustálou změnu, navíc pro některé ztrácejí přitažlivost poté, co jim narostou chlupy a vousy.
Imitace panny
Nevyspělá dětská těla nesporně vzbuzují erotické touhy. Na základě falometrických vyšetření se zjistilo, že nad obrázkem nahé dospívající dívenky cítí sexuální vzrušení i jinak zcela normální muži!
Totéž zřejmě věděl - i bez přístroje - majitel nevěstince Spital Fields v Anglii. Ten od roku 1810 prostituoval pouze je – a až do svého zadržení o čtyři roky později na nich vydělal jmění.
Některé byly dokonce panny - za jejich defloraci si účtoval abnormálně vysoké částky. Starší zbavoval na intimních místech ochlupení, aby vypadaly nevinně, snažil se i o vytvoření umělé panenské blány.
Nabízel i takzvanou adspektní prostituci, spočívající v tom, že klient se neúčastní koitu přímo, ale sleduje při něm jiné osoby a u toho masturbuje. Angličané mají pro toto jednání výraz "circus“...
V pařížském zábavním lokálu Bal Graffart zase tančily třináctileté dívenky na pódiu kankán a nahoře v pokojích uspokojovaly chtíče movitých diváků.
Dětské nevěstince naštěstí nyní - alespoň v civilizovaných končinách - prakticky neexistují, což souvisí s tím, že pachatelům hrozí v případě odhalení extrémně vysoké tresty.
Nicméně se stále najde dost (nejen pedofilních) zákazníků, kteří tyto služby preferují. Ti hledají své oběti hlavně v lokalitách, kde se vyskytují sociálně slabé rodiny.
Bohužel tam často najdou děti ochotné nabídnout své tělo za pár tisíc, byly odhaleny i otřesné případy, kdy rodiče o těchto aktivitách nejen věděli, ale parazitovali na nich.
Politické perverzity
Nevěstince byly hojně využívány pro politické špehování, už Caesar měl síť donašečů z řad otroků a otrokyň, sloužících patricijům jako nástroj rozkoše.
Komunisté mnohem později prostituci jako nemorální potlačovali, na druhou stranu ji však pokrytecky využívali. Tragikomické bylo, že se vysloužilé prostitutky změnily na vážené soudružky s policejní či armádní hodností, jelikož souložením přispěly k boji za světový mír!
Ovšem důvody, proč i jinak opatrní a na slovo skoupí muži vyklopí prostitutce i to, co nevědí, jsou nejasné.
Podle psychologů to může být tím, že je považují za lidsky i inteligenčně méněcenné, čímž sami sobě omlouvají morální poklesek – a zároveň jim to usnadňuje lépe snášet stud z toho, že se s nimi zapletli.
Když to na ně pak náhodou praskne - jako naposled na šéfa Mezinárodní automobilové federace Maxe Mosleyho, přistiženého při nacisticko-sexuálních orgiích - trapně zatloukají, i když důkazy proti nim jsou víc než jasné.
Mosleyho případ navíc upozorňuje i na to, že se množí formy placeného pohlavního styku s perverzními rysy.
Snad každý majitel nevěstince zaměstnává několik "specialistek“, ochotných klienta na jeho přání týrat, kálet na něj či naopak třeba přebalovat jako miminko. Mnozí z těchto klientů jsou spořádaní otcové od rodin a nikdo z okolí o jejich deviaci nic netuší.
Jack Rozparovač a jiní podivíni
I když lze mít proti těmto technikám výhrady (hlavně z estetického hlediska), je nesporně lepší, když si jdou svoji úchylku vybít takto, než aby je ovládla natolik, že by ji pak praktikovali někde na setmělých ulicích.
Právě na nich se ovšem prostitutky také pohybují – a i proto se tak často stávaly (i stávají) obětí trestných činů.
Zřejmě nejznámější sexuální vrah Jack Rozparovač jich usmrtil hned jedenáct (v letech 1887–1889) a jako jeden z mála nebyl dopaden!
Za příčinu těchto zločinů sexuologové nejčastěji považují částečnou impotenci, potlačené homosexuální sklony či zvrácené hodnotové měřítko, kdy muži považují nevěstky za svůj majetek.
Na druhou stranu se trestných činů dopouštějí i prostitutky – zejména krádeží, stavovská čest, která "holkám ze staré školy“ v podobném jednání bránila, mizí díky spoustě amatérek, které se tomuto řemeslu věnují dnes.
Z minulých let známe i takzvané uspávačky, které nalákaly muže na sex, poté jim daly prášek na spaní a následně o všechno obraly.
Ty využívaly hlavně strachu mužů z toho, že budou v případě udání veřejně ostouzeni. Poté, co nastala možnost koupit si ženu "legálně“, jejich činnost zákonitě skončila.
Se mnou přijde zákon?
U nás prostituce oficiálně neexistuje, zato máme masážní salony!
Všechny vlády si tento problém přehazovaly jako horký brambor, totéž činí i ta současná.
Ne-li částečná legalizace, tak alespoň stanovení nějakých pravidel by přitom nejen zamezilo daňovým únikům astronomických rozměrů, ale i obchodu s bílým masem. I zde totiž platí základní zákon trhu - kde je poptávka, je i nabídka.
Jinak vše obvykle funguje tak, že podnik má stálé "zaměstnankyně“, které svému chlebodárci podle předem dohodnutých podmínek odevzdávají část zisků, zpravidla jde o padesát či víc procent.
Někteří si pro "zboží“ jezdí do Thajska či dalších zemí a prostitutky si tam kupují do "svého vlastnictví“. Není výjimkou, že tyto ženy jim jsou dokonce vděčné za mnohem lepší životní podmínky, než jaké měly ve své vlasti.
Na druhé straně je i vysoké procento dívek, které k nám byly nalákány a které jsou k prodávání svého těla různými, někdy i hodně drastickými způsoby nuceny.
Kdyby policie měla (jako za první republiky) prostřednictvím licencí a zdravotních knížek pod kontrolou jak lehké děvy, tak jejich zaměstnavatele, určitě by k tomu tak často nedocházelo, navíc by se omezilo šíření přenosných pohlavních chorob.
Ale to je asi pořád ještě hudba budoucnosti.
