Kmen Narranagasetů nezná skoro nikdo, ovšem slovo squaw, kterým pojmenovávali ženy, vešlo do dějin. Westmani, kterým se poštěstilo žít nějaký čas mezi "rudochy", je vesměs líčili jak chudinky, které neznaly nic jiného než otrockou práci a starost o děti.
To do puntíku odpovídalo skutečnosti. Zatímco muži lovili či bojovali, ony musely během jejich nepřítomnosti vykonávat veškeré práce, včetně těch těžkých: stavěly i týpí a (protože se za potravou kočovalo) přenášely jeho jednotlivé díly z místa na místo, což není zrovna legrace.
S pohlavním životem začínaly hodně brzy, prakticky ihned poté, co dostaly první menstruaci. Zajímavý je způsob, jakým byly obvykle zbavovány panenství: tento úkol si totiž brávala na starost... vlastní matka!
Obvykle prorazila blánu prsty, když jí to nešlo, použila nějaký tupý nástroj. U některých kmenů měl sice právo první noci předem vyvolený jinoch, k aktu však došlo za přítomnosti šamana, který na průběh dohlížel.
Život Indiánů byl daleko méně romantický, než jak ho vykreslil Karel May.
Jinak to ovšem měly dívky během dospívání (ale jen během téhle životní etapy) jednodušší než chlapci, kteří museli různými způsoby dokazovat svoji zmužilost a schopnost snášet bolest, což byl u bojovníka základ všeho.
U Indiánů se naprosto běžně vyskytovaly homosexuální vztahy - zvlášť při delším pobytu mimo tábor - a mnohoženství. To, že měl muž několik manželek a k tomu ještě navrch milence, platilo za vcelku běžnou věc.
Bojovníci a transvestité
Severoamerické kmeny stavěly na první místo válečné hrdinství. Právě k němu byli chlapci vychováváni. Jistě, slabší "kus", který neměl náturu dokázat svou zmužilost co nejdelším pobytem v mraveništi, se našel vždycky...
Z něho se pak obvykle stal "místní homosexuál", lépe řečeno transvestita, protože nosil obvykle ženské šaty a mluvil fistulí. Říkalo se mu berdache.
Někdy se však totéž stávalo jinochům, kteří se statečností neměli problém, jen se jim při vidinách před iniciačním obřadem, kdy strávili delší čas v samotě a odříkání, zjevila Luna a místo zbraně mu opakovaně vložila do ruky dívčí oblečení.
A i když by rádi dali přednost heterosexuálnímu vztahu, neměli jaksi na výběr. Nikdo se nad tím však nepozastavoval, prostě se to bralo tak, že velký Manitou chtěl, aby vedle sebe existovaly tři skupiny lidí - muži, ženy a berdachové.
U Mohawků měli tradici, že jednou za rok obřadně "porodili" velké kameny, jinde se bez tohoto rituálu, napodobujícímu život žen, obešli, i když se chovali stejně jako ony.
Měli proti nim však jednu velkou výhodu. Nebyli sedření ustavičnou prací, takže, zvlášť ti, kteří disponovali jemnými rysy, vypadali ve středním věku lépe než "originál" (i díky tomu, že měli bezvousé tváře, což je jev pro toto etnikum typický).
Siouxové berdachům stanovili za povinnost vyhovět každému členu kmene, který o tento způsob sexu projevil zájem, ale jinak mohli mít normálně manželku a děti, Dakotové je dokonce považovali za vyvolené a chovali k nim úctu.
V každém případě se k nim kvůli jejich odlišnosti nikdo nechoval s opovržením či odporem.
Se zoofilií přišla syfilis
Navahové, kteří stáli o to, aby se jim rodili hlavně synové, účinně bránili nechtěnému těhotenství (například když matka byla až příliš mladá či naopak) pomocí různých bylin, případně působením magických sil.
Indiánská squaw z kmene Siouxů
Mnohem běžnější ovšem bylo používání afrodiziak, zvlášť v Jižní Americe. Prim hrály zejména listy koky, přišly vhod i při velmi oblíbeném análním styku, protože svým působením uvolňují svaly - a tedy i svěrač konečníku.
Za další účinné látky zvyšující erotickou žádostivost považovali med a bylinu u nás známou pod jménem damiána. Jinak vedly kultury, jako byli Mayové, Aztékové či Inkové, mnohem pestřejší sexuální život než jejich severoameričtí kolegové.
Španělští dobyvatelé byli z jejich praktik v upřímném šoku, normální byla například zoofilie, což mělo dokonce i svoji logiku. Vždyť například pastevci odcházeli vysoko do hor na dlouhé měsíce a společnost jim dělala jen zvířata... takže vlastně jinou možnost ani neměli.
Většinou jim přitom parťáky dělaly lamy – a nelze nezmínit, že právě tento roztomilý tvor, respektive jeho kontakt s člověkem, je s největší pravděpodobností zodpovědný za rozšíření syfilidy: nositelka této choroby spirotechta pallida totiž předtím postihovala výhradně lamy!
Do Evropy ji pak v roce 1493 přivezl účastník slavné Kolumbovy výpravy kapitán Vincenze Pinzon: ten se stal zároveň první obětí a i díky promiskuitě námořníků se rozšířila velmi rychle po celém kontinentu…
O tom, že k přenesení syfilidy na člověka došlo právě na jižní polokouli, svědčí i nálezy kreseb na keramice mochiských Inidánů, na nichž jsou znázorněni muži, mající na tváři vředy, které jsou pro tuto nemoc typické.
Incest stokrát jinak
Dalším šokem pro španělské conquistadory (a ještě více kněze, kteří je doprovázeli) byly incestní vztahy. Inčtí panovníci měli totiž zavedený stejný systém jako kdysi egyptští faraónové: zásadně se ženili se svou sestrou.
Důvod byl prozaický, bránilo se tím politické nestabilitě, povstáním ze strany levobočků apod. Fakt, že zplodili převážně zdravé a navíc i velmi schopné potomky, nabourává často opakované tvrzení, že výsledkem sexu bratra se sestrou je vždy zrůdný, deformovaný či dementní plod.
Indiánka z oblasti u řeky Yukon
Jinak si ale velký Inka užíval dosyta s jinými ženami. Nejkrásnější dívenky z celé říše, říkalo se jim Intip Chinan, byly už v dětství vybrány, aby mu sloužily jako "jeptišky slunce".
Zůstaly pannami a žily v klášteře v hlavním městě říše Cuzcu, kde byly vládci stále k dispozici. Deflorovat je mohl jen on, živé ztělesnění boha.
Docházelo ale i k souloži mezi rodiči a dětmi, lépe řečeno mezi otcem a dcerou. Ženy hrály v sexu dost podřadnou roli, koitus byl pro ně povinností, nikoli vášní či vzrušením. Podle vyobrazení, která se zachovala na různých nádobách, u něho dokonce kojily či vykonávaly drobné domácí práce!
I u jihoamerických indiánů byl sex mezi muži ne-li preferovaný, tak jistě obvyklý, zejména ve svatyních či chrámech, v nichž se nacházeli transvestité. Zvláštní pozornost byla věnována penisu.
Kult penisu a nekrofilie
Ztopořený úd je totiž suverénně nejvíc zpodobňovaným "předmětem", ať už jde o malbu či plastiku. V porovnání s ostatními částmi těla měl přitom vždy vysoce nadměrné rozměry.
Byl vždy obřezán, někdy umělci popustili uzdu své fantazii a dali mu lidskou podobu. Tento kult penisu měl ukazovat mužskou nadřazenost nad ženou i všemi dalšími tvory.
Jednou z úchylek, s nimiž se u Indiánů setkáváme, je nekrofilie. Příslušníci kmene Balakunků, kteří žili v oblasti dnešní Kanady, měli ve zvyku se ženou těsně po její smrti ještě naposled souložit.
To všechno je ale dávnou minulostí. Většinu Indiánů běloši vyhubili, ti, kteří přežili, se smísili s přistěhovalci a často přijali katolickou víru, i když se přitom jejich předkové nutně obraceli v hrobě.
Sex v téže podobě jako oni provozuje pár zapomenutých kmenů v Amazonii možná ještě dnes. Kromě některých praktik to může být docela zábava.
Autor děkuje Miloslavu Stinglovi za možnost čerpat informace z jeho knihy Sex v pěti světadílech.
