Nikolo, jak se stane, že pilot najednou zatouží seskočit si z letadla dolů?
Nikola: Asi je to tím, že nejsem jenom pilot. Začal jsem s adrenalinovými sporty, s horolezectvím, pak jsem si koupil motorku, poté létal na paraglidu. Takže skákání je jen další věc, kterou jsem už dávno chtěl zkusit. Lákal mě hlavně volný pád.
A proč se vlastně chce parašutista stát pilotem, Pavle?
Pavel: Pro mne to je praktická otázka. Chci se rychle a pohodlně dopravovat. Nalétám toho kvůli práci hodně a štve mě, že to pilotuje někdo jiný. Ale nemůžu říct, že by mě to nebavilo. Určitě se taky někdy půjdu prolétnout jen tak.
Jak vypadá taková vzájemná výuka pilota a parašutisty v praxi?
Pavel: Dneska jsme to poprvé zkombinovali tak, že v jeden den skáčeme i létáme. A perfektně to funguje. Dvakrát jsme si skočili, Nikola se učil dělat otočky za volného pádu. A teď půjdu já létat okruhy a učit se přistání.
Nikola: Povedlo se nám to skloubit už dřív, když jsme letěli do Anglie trénovat do větrného tunelu. Pavel pilotoval přes La Manche a já se tam pak v tunelu učil správnou prsní polohu.
Co je časově náročnější, naučit se létat, nebo skákat?
Nikola: Pro PPL, soukromou pilotní licenci, musíte nalétat 45 hodin a po 10,5 hodinách už můžete létat sólo. Pavel už má nalétáno dvacet hodin a to začal před dvěma měsíci.
Pavel: Nikola dělá kurz AFF (Accelerated Free Fall), tedy zrychlený kurz volného pádu, v němž musí absolvovat minimálně devět skoků z výšky čtyři tisíce metrů s instruktorem, než z něj bude parašutista. Skáče se převážně o víkendu, přičemž v jeden den udělá žák dva až tři skoky. Teoreticky se dá celý kurz odskákat i za dva víkendy.
Jen dva víkendy a je ze mne parašutista?
Pavel: Jo, pokud vyjde počasí. Navíc se studenty jezdíme i do větrného tunelu trénovat správnou polohu za volného pádu. To jsou další dva tři dny.
Je něco, co vás při porovnání parašutismu a létání překvapilo?
Nikola: Překvapilo mne, jak přátelští jsou lidé kolem padáků. A jak drží pohromadě.
Pavel: To je asi tím, že u parašutismu potřebuješ skupinu lidí, kteří naplní letadlo. Jinak si neskočíš. Proletět se letadlem ale můžeš jít klidně sám.
Co vám připadá složitější se naučit?
Pavel: Při létání se už od začátku musíte trefit s letadlem na letiště přesně tam, kam chcete. Jinak byste letoun i sebe mohl rozbít. Na padáku na začátku přistáváte po celém letišti nebo třeba i v poli, než získáte přesnost, ale nic se vám nestane. I teorie je v létání o dost obsáhlejší.
Nikola: Nejdůležitější na létání je cítit, co letadlo chce a plynulá koordinace pohybů. To se naučíte až časem. Přistání na padáku je strašně jednoduché. Na létání je to to nejobtížnější. Při skákání je zase nejtěžší volný pád.
Co je dražší?
Oba unisono: Létání.
Co je bezpečnější?
Pavel: Určitě parašutismus. Nemáte tam motor, takže nemůže vysadit.
Nikola: Rozhodně létání. Speciálně dnešní moderní létání, kdy vás letadlo při problému samo varuje.
Co máte raději?
Nikola: Létání je krása, adrenalin a užitek. Parašutismus je adrenalin a krása.
Pavel: Jak jsem říkal, pro mne je létání hodně spojené právě s tím užitkem. Ale krásu tam už vidím také a adrenalin jakbysmet.
Změnil se teď nějak váš postoj k parašutismu potažmo létání, když pronikáte do tajů opačné strany?
Pavel: Mám teď daleko větší strach, když letadlo startuje a já v něm sedím jen jako parašutista. Uvědomuji si, co všechno se může pokazit.
Nikola: Při létání na sobě nemám padák, takže naštěstí nehrozí, že bych omylem vyskočil. (smích)
Nikola Chudožilov (61)Létat začal před pětadvaceti lety na rogalu a paraglidu, průkaz na letadlo si udělal po roce 1989. Říká, že jeho letecká škola je školou jednoho muže a tří létajících strojů. "Mám Cirrus SR 22, ultralight ZenAir a úžasné motorové rogalo, které už obletělo skoro celý svět." |
Pavel Eliáš (38)Skáče pět let, před třemi roky začal soutěžit s RW 4 týmem v All41 (All For One), tedy v čtyřčlenné skupinové akrobacii. Od loňského roku s kolegy ze svého týmu učí skydiving. |
