Funguje od roku 1923 a slouží k chovu jedovatých zvířat, především hadů, za účelem získávání účinných protijedů i léků. Hadí jed totiž obsahuje hodně enzymů a proteinů, které pomáhají při léčení mnoha chorob, například kardiovaskulárních.
Nejatraktivnějším lákadlem pro turisty je ale na farmě každodenní show, na níž se setkáte s těmi nejnebezpečnějšími thajskými hady naživo.
Kobří jed zabije i slona
Čeká na vás například nejdelší jedovatý had na světě kobra královská, která dorůstá až do délky přes 5 metrů. Na setkání s ní však nezapomenete nejen kvůli jejímu impozantnímu tělu. Dozvíte se totiž, že kobra ve svých žlázách vytváří jed s obsahem neotoxinu, který působí na nervovou soustavu a paralyzuje svaly. Oběť tak umírá na selhání plic. A přesto, že jed kobry královské není zdaleka ten nejjedovatější, může tento velký had vstříknout do oběti tak velkou dávku, že by zabila i slona.
V Thajsku na ni přitom můžete narazit skoro všude. Často žije blízko vody, v trávě, lese, potkat ji však prý můžete, budete-li mít obzvláštní smůlu, i uprostřed města. Naštěstí je plachá, nerada útočí a raději rychle zmizí, jen co uslyší naše kroky. Ve vysoké trávě tedy stačí pořádně dupat a setkání tváří tvář bychom se měli vyhnout.
Ale přesto pozor. Některé kobry útočí i pliváním jedu do očí nepřítele. Je to však jen první vlna útoku, po níž většinou následuje skutečné kousnutí. Potkáte-li tedy plivající kobru, nejprve se dostaňte z jejího dosahu, teprve pak si oči vymyjte a vyhledejte nejbližší nemocnici.
Nebezpečný je i chřestýšovec běloretý. Oproti ostatním hadům, kteří reagují a útočí na pohyb, vás před ním to, že ztuhnete, nezachrání. Stejně jako jiní chřestýši má mezi nosem a očima termoreceptory, kterými identifikuje svou teplokrevnou oběť i potmě. Nezbude vám proto, než se hodně nenápadně vypařit, aby vaše tělesné teplo necítil.
Na rozdíl od kober produkují chřestýši jed s obsahem hemotoxinu, jenž způsobuje rozklad krevních buněk. Zasažený člověk trpí velkou bolestí, snížením krevního tlaku a následným krvácením z nosu, očí a do mozku. Bez lékařské pomoci může i zemřít.
Pozor si však člověk nemusí dávat jen na souši, při koupání mu hrozí setkání s mořskými hady. A ani ti nejsou mírumilovnými příšerkami. Mají ve svém arzenálu jed obsahující mykotoxin. Při uštknutí člověk pociťuje bolesti v nohou, ramenech, kyčlích a může dojít k vážnému poškození svalů a ledvin.
Jedovaté zuby v trojím vydání
O hadech se na farmě v Bangkoku dozvíte téměř vše. Třeba i to, že první had se "zuby plnými jedu" se tu objevil již někdy před 15 miliony let. Patřil mezi takzvané Opisthoglyphy, jež pouští jed do kořisti skrze žlábky v zadních zubech. Hadi z této skupiny tedy musejí svou oběť nejdříve chytit, posunout si ji v tlamě dozadu a teprve tam do ní vpravit jed, který zpravidla patří k těm slabším. Jejich kořist proto bývá menší, třeba hlodavec. Může to však být i lidský prst.
hadí prehistoriePrvní předchůdci hadů se objevili již před 130 miliony let. 38 milionů let byl starý 12 metrů dlouhý Giganthopis, předchůdce dnešní krajty. Na otázku, proč se z hadů vyvinuli dlouzí štíhlí plazi bez končetin, uší a očních víček, má věda dvě hypotézy. První tvrdí, že když jejich předchůdci začali žít pod zemí, tělo se pohybu v podzemních tunelech přizpůsobilo. Jeho stavba jim pak zůstala i po návratu na povrch. Druhá teorie předpokládá, že hadi se do své dnešní podoby vyvinuli díky životu ve vodě, z níž se někteří posléze přesunuli na souš. |
Naopak ti nejjedovatější hadi vstřikují jed okamžitě po zakousnutí se do kořisti pomocí kanálků ve dvou krátkých tesácích umístěných vpředu. Jedná se o takzvané Proteroglyphy, k nimž patří například kobry. Vyvinuli se záhy po předchozím druhu.
Postupně se pak objevila ještě třetí varianta, kterou má k dispozici druh zvaný Solenoglyphous. Ten má vpředu na horním patru složený dlouhý tesák, který se až při otevření čelistí vztyčí do ideální polohy pro zabodnutí hluboko do kořisti. Tuto zbraň má pro své oběti nachystanou například zmije a považuje se za vývojově nejpokročilejší.
Jedno mají však všichni tito hadi společné. Své špičaté zuby používají jen na chycení kořisti, kterou pak nežvýkají, ale spolknou vcelku. Umožňuje jim to pružné spojení horní a dolní čelisti elastickými vazy, které mohou rozevřít do neuvěřitelných rozměrů.
uštkl vás had? zachovejte klidI když vás kousl had, není ještě vůbec jisté, že byl jedovatý. A i kdyby, dnes už je léčba tak úspěšná, že k úmrtím dochází jen zřídka. Strach a panika navíc jen zvýší tepovou frekvenci a zrychlí tak šíření jedu tělem. 1) Ránu je třeba vyčistit a zakrýt. Zapomeňte ale na filmové triky, jako je vycucávání jedu z rány a její rozřezávání nožem. Postiženému byste tak jen přitížili. Smysl má jen omýt ránu zlehka vodou a zakrýt ji, nejlépe obvazem. 2) Poté končetinu znehybněte dlahou, podobně jako při zlomenině. Rozhodně ji nezaškrcujte. 3) Postiženého dopravte co nejrychleji vleže do nemocnice. Přestože může být rána bolestivá, nepodávejte žádné prášky proti bolesti, ty by také zrychlily šíření jedu. 4) Cestou uštknutou osobu pozorujte, některé hadí jedy mohou způsobit selhání plic a může být potřeba umělé dýchání. Pozorováním příznaků také pomůžete lékařům určit, které sérum bude v tomto případě účinné. Identifikaci druhu jedu samozřejmě pomůžete, přinesete-li hada s sebou, pokud nebudete mít odvahu či uteče, snažte si zapamatovat jeho podobu, barvu, délku a tvar hlavy. |
