"Ahoj, mám takovej nápad," říkám Jakubovi, který už druhým rokem provází turisty na vozítkách Segway po pražském centru.
"No?" měří si mě.
"Chci na tom stroji přejet republiku napříč, za jediný týden z Aše po Jablunkov."
"A jezdils na tom někdy?" zakoktá Jakub.
"Ne."
"A teď chceš dávat sto kilometrů denně?"
"Jo."
"Tak z toho... z toho se poděláš," začne se upřímně tlemit.
Ucítíš celé tělo
Nakonec se slituje a aspoň na pět minut mi ta dvě kola, nad nimiž je jenom tyč a řidítka, půjčí.
Bim, bam, viklá se Segway.
Stoupnu si mezi kola a hned zase seskočím, neboť se nekontrolovatelně viklám taky.
"Klid," říká instruktor, "jezdit se naučíš za pět minut, nevím proč, ale jenom Američanům to vždycky trvá dýl."
A má pravdu.
Za chvíli překonám strach a zjišťuju, že když se na přístroji lehce nakloním dopředu, rozjedu se, když lehce přesunu váhu těla do strany, zatočím, a kdybych se snad už odvážil i zaklonit, couvnu.
Ale to jsem se prozatím neodvážil.
Obkroužím kolem Jakuba pět koleček, a že už ho nechci moc obtěžovat, přístroj vracím: "Dík. To půjde."
"No dobře," říká mi, "jenže ty opravdu netušíš, co tě čeká! Už po prvních dvaceti kilometrech budeš cítit celé tělo. Já jezdím po Praze denně, ale stejně mě pořád brní chodidla, bolí lýtka, všechno."
Raději Lukášovi nezdůrazňuju, že já navíc pojedu s počítačem, abych mohl psát každodenní články na iDNES.cz, se spacákem, který si chci hodit večer do trávy, abych mohl za svítání vyrazit zas přímo proti slunci, že si povezu oblečení na celý týden...
Jakub mě naštěstí začíná uklidňovat. Přizná se, že závidí. I přes to, jaký mě čeká očistec... "Závidím ti tu nespoutanost, to dobrodružství, i to, že v Česku zatím nikoho nenapadlo podniknout něco podobnýho. Věř mi, že na tebe budou lidi pořád a všude koukat. Na menších městech Segway nikdo neviděl a každý si ho bude chtít půjčit."
Kde budu spát a s kým?
Jestli se něčím vyznačuju, tak tedy tím, že se na nic nedovedu připravit. Vždycky chci: naplánovat trasu, sehnat dobré mapy, vymyslet nejvýhodnější zastávky, domluvit nějaké noclehy... A nakonec zjistím, že cesta začíná a já jsem si ji absolutně nepromyslel.
Že jsem si na ni dokonce ani nevypral prádlo, takže beru už špinavá trika i kalhoty.
Vůbec nevím, kde každý večer skončím, a hlavně – u koho si budu Segway nabíjet.
Mám takovou představu, možná naivní, nevím. Ujedu padesát kilometrů, vozítko mi bude hlásit slabé baterie. Zastavím tedy v nějaké vesnici.
Požádám náhodného obyvatele, aby mi tak na pět hodin zapůjčil svou elektrickou zástrčku, a potom si s ním popovídám. O tom, co ho trápí, co těší, čím žije a proč se mu občas žít nechce.
Taková sociologická sonda napříč republikou to bude.
Proto jsem svou výpravu nazval jednoduše: NABIJTE MĚ!
Skutečně nevím, jestli to od středy pojede podle mých představ.
Možná hned spadnu, to se stává. Průvodce Lukáš má čerstvou historku: "Před pár dny jsem viděl skutečnej držkopád. Jeli jsme z Petřína, holčina mě neposlouchala, když jsem říkal, ať zpomalí, jela dvacítkou, věděla, že to neubrzdí, seskočila a Segway pustila ze srázu, až udělal salto ve vzduchu. Ale představ si, že když jsme ho pak zapnuli, byl zase pojízdnej."
Dobře, to jsem rád. Ale co když píchnu zcela banálně kolo? V takovou chvíli se dám na modlení, jelikož mě určitě nenapadne nic lepšího...
A přesto se už nemůžu dočkat.
Sedmnáct let každé léto cestuju. Turecko, Kavkaz, Čína, ale Česko jsem si nikdy pořádně neprojel.
Až teď, snad.
Navíc mám od března dceru. Ne, že bych byl ideální táta, ale přece jenom se můj život dost zploštil: Práce, pak s kočárem po parku, melodie z pajďuláků pro mimina... najednou je noc a velká únava.
Teď budu po dlouhé době úplně sám. Na malých silnicích, v přírodě.
A myslím, že by to mohla být potřebná týdenní meditace.
Chytřejší budu už ve středu. První list ze svého deníku odešlu na iDNES.cz odpoledne.
Co je to Segway?Segway je osobní transportér pro jednu osobu, který okamžitě zaujme neobvyklou konstrukcí, způsobem ovládání i jízdními vlastnostmi. Plošina mezi dvěma koly vyvolává otázku: Jak se člověk na stroji udrží? Stabilitu Segwaye nemá na starosti jezdec, ale soustava gyroskopů, které vyhodnocují stokrát za vteřinu aktuální polohu plošiny. Informace gyroskopů zpracovává mikroprocesor, elektromotory pak zajišťují plošinu v rovině. Segway sám je poháněn elektromotory, napájenými moderními saphion-lithion iontovými bateriemi. Maximální rychlost je 21 km/h. V České republice je jediným oficiálním dovozcem osobních transportérů Segway firma GSI distribution s.r.o., která zároveň zajišťuje autorizovaný servis. |
Zobrazit místo Na segwayi Českem ze západu na východ na větší mapě
Za zapůjčení osobního transportéru Segway PT děkujeme oficiálnímu zastoupení - firmě GSI distribution s.r.o.
Staňte se fanouškem Magazínu DNES na Facebooku. Nahlédněte do zákulisí redakce a pište nám své náměty.
