Hned na začátek patří omluva. Nemám rád, když češtinu dobývají cizí slova, jenomže prokrastinace nemá český ekvivalent. Není to jen poflakování se, lenošení, oddalování, ale miš-maš všeho a ještě doplněný zbabělostí.
Výrazná a chronická tendence odkládat plnění povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu, rizikový fenomén pro duševní zdraví, říká o prokrastinaci výkladový slovník. Stručněji tu potvoru popsat nelze.
Jen si vzpomeňte, jak jste strávili hodinu v naprosto pitomé počítačové hře, protože se vám nechtělo vyřídit půlminutový, ale nepříjemný telefonát. Anebo diplomová práce! Pokud jste ji někdy v životě psali, tak jste paní prokrastinaci stoprocentně poznali, přesně jako studentka Martina z Vysokého Mýta: "Facebook, uklízení, práce... radši budu makat, než abych psala o něčem, co mě na jednu stranu baví, ale na druhou vím, že to psát musím."
Nebývá to bez následků. Sražené prémie v práci, prodlužování studia a placení školného (Martina v těchto dnech doufá, že jí přijde složenka jen na tři tisíce korun a ne na 17 tisíc) se dají přežít, a možná vás nakopnou. Nejhorší je ale spirála pocitů marnosti a neschopnosti, která se roztáčí stále rychleji.
Nejste líní. Jen se bojíte
Pokud chcete prokrastinaci překonat, nejdřív si uvědomte, že to není lenost. Pecivál v životě obvykle nic pořádného neudělá. Člověk trpící prokrastinací ano. Ale vždy až na poslední chvíli, emocionálně a často i fyzicky vyčerpaný.
Lenoch se nebojí ničeho, protože se vyhnul všem plánům a jen tak si lenoší, aniž by toužil po nějaké činnosti. Prokrastinátor má tváří v tvář úkolům, které si vytyčil a které na něj čekají, strach. Ze dvou věcí. Z toho, že bude práce sama o sobě nepříjemná. A hlavně z toho, že v ní selže nebo nebude tak dobrý, jak by chtěl. "Práce, na které mi opravdu záleží je právě ta, kterou bych rád udělal dokonale, takže ji odkládám," říká trefně podnikatel Ryan Waggoner.
Po malých krůčkách
Jak tedy s touto čas žeroucí potvorou bojovat? Fantastickou radu jsem objevil v knize Zen a hotovo Lea Babuaty. Chcete jít běhat a ne a ne se odhodlat? Vždyť se přece nemusíte nutit do toho uběhnout deset kilometrů. Stačí se dokopat k tomu, že obujete boty a vyjdete před dům. Tam už nepůjde neběhat. Do hodiny sportování se takto vmanipulujete během třiceti sekund.
A přesně takhle funguje lidská mysl za spousty jiných okolností. Nechce se vám napsat dlouhý mail šéfovi? Stačí vypnout prohlížeč a zapnout Outlook. Klik. Klik. Psaní už pak přijde mnohem snáz, nejspíš samo.
Klíč je totiž ve stanovování si malých dílčích cílů, k nimž vedou jednoduché kroky. Jak se vám bude dařit jednotlivé úkoly plnit, činnost vás pohltí.
Seznamte se s rizikem
Osobně mi také pomáhá představit si, jak vlastně může vypadat neúspěch. Prokrastinaci často způsobuje ochromující, i když nepřiznaný strach ze selhání. Když před sebou na listu papíru vidím napsáno "V nejhorším případě mi ten překlad pošlou zpátky s tím, ať opravím pár chyb", najednou není důvod k úzkosti. (A pokud jste i potom zoufalí, jedná se o projev rozsáhlejšího psychického problému a měli byste aspoň zvážit návštěvu terapeuta.)
Využijte sílu závazků
A nakonec, všimli jste si, jak úžasně fungují termíny, do nichž se musí práce stihnout? Danu Arielymu z prestižní americké vysoké školy v Massachusetts a Klausovi Wertenbrochovi, působícímu ve Fontainebleau ve Francii, to nedalo a provedli na studentech pokus. Vyzkoušeli, jak včasně se jim podaří odevzdat eseje, když dostanou pevně určený termín, a když si ho budou moci určit sami.
Výsledek? "Lidé mají zřejmou snahu určovat sami sobě termíny, dokonce i drsné, aby překonali prokrastinaci. Studenti si mohli určit i pozdější data odevzdání, ale místo toho se přihlásili k takovým termínům, které si vyžádaly větší nasazení a citelnější riziko (tím byla zhoršená známka za pozdější odevzdání). Zdá se, že podstupují riziko špatných známek, jen aby spustili sebekontrolní mechanismus, jimiž jsou závazky." Polopatickými slovy Martiny: "Když mi teče do bot, tak už musím začít něco dělat."
Tak do toho. Teď.
Upravte svou mysl, ne počítačV mnoha článcích o prokrastinaci se doporučuje software, který umí blokovat v určitý čas určité stránky. Můžete se tak třeba od devíti do pěti vyhnout Facebooku, což by vám teoreticky mělo urychlit jakoukoliv práci, kterou u počítače musíte udělat. Opomíjí to ale základní zbraň prokrastinace: nezpůsobuje ji prostá existence Facebooku nebo webových her. Vaše mysl bude hledat únik vždy, když se bojí práce nebo jí je frustrována. Musíte tedy změnit nastavení své mysli, ne svého počítače. |
